„Brácha má dvě děti. První se mu narodil chlapec, kterému je dva a půl roku. Druhá byla holčička, které je deset měsíců. Obě těhotenství jeho manželky moji rodiče hodně prožívali. Z prvního vnuka byli naprosto nadšení, a když se napodruhé povedla holčička, tak nemohli být šťastnější, jak to hezky vyšlo, že mají vnučku i vnuka,“ popisuje Jana.
Ta se před pěti měsíci stala poprvé maminkou a už od oznámení těhotenství pozorovala, že to s ní její rodiče zase tolik neprožívají a ona z nich vycítila, že skutečnost, že je na cestě třetí vnouče, už je přeci jen tolik nevzrušuje.
Foto: Shutterstock
„Poznala jsem to už během těhotenství. Když jsem se třeba mamce svěřovala, jaká mě čekají vyšetření, jak se cítím a co prožívám, bylo na ní vidět, že ji to moc nezajímá. A když se syn narodil, ani se s tátou nepřišli podívat do porodnice, přitom vím, že za bratrovou manželkou utíkali po obou porodech s velkou kyticí. Vztahy nemáme špatné, i když brácha byl vždycky jejich jednička. Ale nepočítala jsem s tím, že třetí vnouče znamená nejméně zajímavé,“ tvrdí Jana, podle které ho její rodiče moc často nenavštěvují a více se věnují prvním dvěma vnoučatům. Když už na návštěvu přeci jen přijdou, akorát srovnávají.
„Pořád poslouchám, co bratrovy děti už všechno dělaly a nedělaly, když byly v Jonášově věku. Myslela jsem, jak mi bude máma s radostí vozit kočárek, aby mi trochu pomohla, ale ona dává většinou přednost svým prvním vnoučatům. Škoda, že se bráchovi alespoň nenarodili dva kluci a mně holčička, potom bychom byli určitě zajímavější než teď,“ uzavírá.
Zdroj: respondentka Jana
Čtěte také:
- Sedmnáctiletá dcera nám svou zamilovaností zadělává na sousedské peklo, trápí se Karolína
- Potkala jsem po letech spolužáka na srazu, teď na něj nemůžu přestat myslet, svěřuje se Marcela (42)
Nový komentář
Komentáře
Od rodičů je to moc hloupé.
Poslouchat věčně srovnávání vnoučat je děsně protivné, to se musí novopečená miminka zarazit sama. Prostě to říci natvrdo. Taky jsem musela :). A ano, pokud se prarodiče nápadně více věnují jen některým vnoučatům, tak to taky na náladě nepřidá. Nicméně, je třeba si také uvědomit, že s dětmi, co už běhají, mluví a radostně jedou třeba do Zoologické, je prostě násobná sranda. Tomu prostě vožení kočáru nemůže konkurovat :). A když to vezmu doslova, tak prarodiče nejsou od toho, aby povinně vozili. Od toho jsou rodiče. Prarodiče jen, když chtějí. A jestli nechtějí, tak s tím ani Hulk nepohne. Kdyby mělo "dělení" vnoučat na oblíbená a méně oblíbená třeba pokračovat, tak je na čase si později velice otevřeně promluvit. Protože děti nejsou hloupé. Každá mince má dvě strany. Já Janu trochu chápu, mrzelo by mne to taky, ale dítě si udělala pro sebe a manžela, ne pro ostatní. Ale u prvního miminka člověk řeší mnoho věcí velice emotivně. Za sebe mohu říci, že čtvrté a páté dítě přišlo do rodiny tak nějak mimochodem, můj otec si prvních fotek na WhatsApp u mého pátého miminka všiml snad po 2 dnech. Zato u prvního mi volal on sám několikrát v den vypočítaného termínu, což mne tedy spíše popudilo. :)
P.S. Jano, těhotenská vyšetření, možná kromě 4D nahrávek a těch božích 3D fotek, prostě nikoho, kromě matky, nezajímají. Většině stačí slyšet "Jo, podle Dr je vše v normě."
Tím bych se netrápila. Dítě jsem chtěla já, nechtěla jsem je pro rodiče. Asi už jsou z vnoučat unavení. Vaše dítě si oblíbí později. Nechte je v klidu.
Chápu, že je to mamince líto, ale přece neporodila chlapečka kvůli dědečkovi a babičce? To už tak na světě chodí. Není vyloučeno, že ačkoliv je v pořadí třetí vnouče, během vývoje bratrance a sestřenici v něčem předběhne, může mít talent, který ti dva mít nebudou, může mít lepší výsledky ve škole, může být pohlednější...i když tohle je dost hloupá útěcha, protože děti přece nemáme kvůli soutěži v rodině
, ale máme je proto, abychom je měli bezvýhradně rádi.
Čí je dítě? Rodičů, nebo prarodičů? Nějak nechápu, proč se Jana vůbec svěřovala matce, na jaká vyšetření v těhotenství jde - to jsem já rozebírala jen s manželem, nikoho jiného se to přece netýká. A proč by jí měla matka pomáhat? Chápu, že jí to může mrzet, ale to už tak bývá, že málokteří prarodiče rozdělují svou přízeň naprosto rovnoměrně mezi všechna vnoučata. Nejoblíbenější bývá to nejstarší, nebo to nejmladší, nebo to, co bydlí nejblíž. A co druzí prarodiče - manželovi rodiče? Proč se nedozvídáme nic o nich?