Foto: Shutterstock
Linda a Libor brzy oslaví 30 let vztahu a prožili spolu spoustu hezkých, ale i krizových situací. Zocelilo je, když Linda přišla v kovidové pandemii o práci a musela si najít úplně jinou profesi. Přežili i Liborovu milenku z práce, která si myslela, že bude mít novou rodinu. Užili si krásné dovolené a také úspěchy svých dětí. I když s mladší dcerou Míšou měli dost trápení, když byla v pubertě. Život jim přinesl radosti i občasné krize, tak jak to normálně chodí.
Nyní se ale zasekli na jedné, pro ně důležité věci. Mají našetřené peníze, kolem 200 tisíc, což je pro ně taková železná pojistka na „horší časy“ nebo na něco, co budou opravdu potřebovat. A ta situace přišla právě nyní. Linda se u svého zubního lékaře dozvěděla, že její zuby jsou ve stavu, kdy potřebují investici. Potřebuje implantáty, nové korunky, prostě skoro celý vršek.
Celková suma za vše dělá kolem 150 tisíc.
V tu samou chvíli ale přišel i Libor s tím, že už nestíhá práci v sadu, který zdědili po babičce a že si naplánoval koupit malý traktor, a ještě nějaké další věci k němu. Byl úplně nadšený, na traktor se těšil jako malý kluk.
Ale. Peníze mají jen jedny. A ty nepokryjí obě věci, které chtějí. Zasekli se na tom, co je potřebnější. A každý si stojí za svým a nechce ze svých pozic slevit.
„Přece nechceš, abych měla zuby ráno ve skleničce. Možná teda, jak vidím, tak asi chceš a je ti to jedno, protože si budeš jezdit na to novým traktoru viď!“
„Co by ti to udělalo, kdybys měla vyndavací zuby, vždyť já bych tě měl rád i s těmi plastovými zuby, ty z toho naděláš Lindo. Traktor potřebujeme, já nechci být ztrhanej jako pes a ty víš, jak jsem si ten traktor přál,“ říkal v hádce Libor.
Jenže Linda se opravdu zasekla. Mít v šedesáti vyndavací zuby fakt nechce. A navíc, ty peníze jsou také její, proč by teda místo jejích zubů měl mít Libor traktor? Po několik hádkách se rozbrečela, rozčílila a vyčítala Liborovi, jak je sobecký. Najednou si uvědomila, jak je těžké s ním vyjít a domluvit se s ním. Zavolala dceři, jestli by nepřijela a nepomohla jí s řešením, tedy aby to s Liborem nějak domluvila ona, protože tuhle krizi by jejich vztah nemusel přežít. Vždyť by si mohl třeba traktor někde půjčit, když ho bude v sezóně potřebovat, to ho nenapadlo? Nebo by mohli někde koupit nějaký z bazaru... Když mu to ale řekne, on se zatvrdí ještě víc.
Nechce myslet na to, že by ustoupila a měla klapající zuby. Jako její babička, které ty zuby nedržely a hýbaly se, když mluvila a taky jí smrdělo, chudince staré z pusy. Takovou představu rovnou maže z mysli. A řešit to půjčkou? Oba jsou už staří, důchod za rohem, kdo by jim půjčil?
Jak vidí příběh Lindy vztahová terapeutka Jana Novotná? Zeptali jsme se jí.
Když se na tento příběh podívám jako vztahová terapeutka, nevidím v něm primárně spor o peníze, zuby nebo traktor. Jde o střet dvou legitimních potřeb, které se ale bohužel potkaly ve chvíli, kdy partneři ztratili schopnost se navzájem slyšet.
Linda mluví o svých zubech, ale ve skutečnosti mluví o důstojnosti, sebevědomí a strachu ze stárnutí. Pro ni to není estetický rozmar, ale velmi osobní a citlivé téma – nechce se smířit s představou, že bude „mít zuby ve skleničce“, protože to v ní vyvolává pocit ztráty kontroly nad vlastním tělem i identitou. Potřebuje cítit, že její partner chápe, jak moc je to pro ni důležité.
Libor naopak nemluví jen o traktoru. Mluví o své fyzické zátěži, o únavě a možná i o potřebě zachovat si určitou soběstačnost a smysluplnost. Traktor pro něj není jen hračka, ale symbol úlevy, praktičnosti a možná i radosti, na kterou se těší.
Problém ale vzniká ve chvíli, kdy oba začnou obhajovat své potřeby tak, že zneplatňují potřeby toho druhého. Linda slyší, že je jí její trápení zlehčováno. Libor zase může mít pocit, že jeho práce a námaha nejsou dostatečně uznány. A v tu chvíli už nejde o řešení, ale o boj.
To, co jejich konflikt eskaluje, není samotné rozhodnutí, ale způsob komunikace. Objevují se výčitky, ironie a tlak. Místo hledání společné cesty se oba uzavírají do svých pozic a čekají, kdo ustoupí. Typické je i to, že Linda bere do konfliktu dceru. To je sice pochopitelný krok z bezmoci, ale z terapeutického hlediska nešťastný – partnerství by mělo zůstat prostorem dvou lidí, ne třetího „soudce“.
Ráda bych je případně vedla k tomu, aby na chvíli odložili otázku „co koupíme“ a zaměřili se na otázku „co pro tebe znamená to, co chceš“. Teprve ve chvíli, kdy si navzájem opravdu porozumí, může vzniknout prostor pro kompromis. Ten totiž nevzniká z tlaku, ale z pochopení.
Je také důležité říct, že oba mají pravdu a zároveň ji nemají úplně. Ano, zuby jsou zdravotní a psychicky zásadní věc. A ano, i fyzická zátěž a potřeba si práci ulehčit je legitimní. V dlouhodobém vztahu ale nejde o to, kdo „vyhraje“, ale jak najít řešení, které nezničí vzájemný respekt.
Tento příběh je o tom, jak snadno se i po třiceti letech může vztah dostat do bodu, kdy partneři přestanou být na jedné straně a začnou stát proti sobě. A právě v takových chvílích je nejdůležitější vrátit se zpět k tomu, že nejsou soupeři, ale tým, který hledá společné řešení.
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Naše články:
- Můj manžel je toxický a nudný důchodce, říká Marcela. Chodím do práce, vydělávám, ale jemu to není dost, už to nedávám
- Kvůli manželovu dětinskému slibu musíme prodat náš báječný dům, zlobí se Renata
- „Nic ti tu nepatří, a ještě sníš poslední knedlík, který jsem si chtěl přidat.“ Tato slova rozhodla o mém odchodu, vypráví smutně Blanka
Nový komentář
Komentáře
Jsem starší, ale svoje zuby nemám v tak zdevastovaném stavu. Kdyby ano, tak bych určitě na vydláždění celé huby peníze neměla. Podle té labutě Odety jsem určitě neschopná, když jsem si nedokázala ušetřit na nic jiného než na předžvýkávání stravy.
Tak ať si prachy rozdělí na dvě půlky a každý použije tu svou. Na co jim nevyjde, nechť si půjčí někde jinde.
Nicméně při porovnání traktoru a zubů je snad jasné, že zuby by měly dostat přednost.
Podle mě je v 60 na klapačky ještě moc brzo, pokud má jinak zdravé dásně. To si moc neušetřili, na to, že jdou za pár let do důchodu. Asi fakt každý polovinu, ale spravedlivé to nebude, ten sad je snad taky Lindin.
Jsou to rodinné úspory, takže každej půlku, a koupí si to, na co mu ta polovina stačí. Určitě se dá koupit levnější traktor i levnější zuby. Pokud se někomu z obou nelíbí levnější varianta, může si šetřit do prasátka na tu dražší, ale nemůže chtít, aby se mu to dotovalo ze společného. Na tomhle celém je smutné hlavně to, jak Linda bez skrupulí hodlá manžela odstrčit na druhou kolej, byť s pomocí dospělé dcery, a prosadit si svoje, protože co jí ten dědek má co kecat do toho, za co se utratí společné úspory. Ona to přece ví nejlíp, a nutně potřebuje mít v šedesáti parádní zuby hollywoodské hvězdy. Na místě toho chlapa se nedám a kliďánko jí vysvětlím, že není žádná modelka a zubama to stejně nezachrání, a jestli on má mít traktor z bazaru nebo si ho půjčovat, tak ona taky může mít zuby z bazaru.
Pokud by tuto krizi vztah nepřežil, tak asi byl v kytkách už dávno. 
Pach z úst není v "klapačkách", ale v péči o ně a ústa, ale může pocházet i z problémů v trávicím ústrojí.
Tyhle drahoty navrhujou hlavně soukromí zubaři (je jich, bohužel, čím dál tím víc), jenže málokdo z nich je takovej machr, aby to bezchybně zvládal - odhadl stav dásní do budoucna, reakci jedince na implantáty a čert ví, co k tomu všechno patří, hlavně že je výdělek.
Další v reakci u gerdy.
Taky to může dopadnout tak, že ona si nechá za velké peníze opravit chrup, který jí za pár měsíců začne v jejím věku haprovat a nakonec stejně skončí s kastanětama. A nebudou ani zuby, ani traktor.