„Je mi skoro 30 a už od 18 doma poslouchám, jak bych měla mít brzy dítě, že už teď je pozdě a poslouchala jsem to i v době, kdy jsem byla sama a neměla jsem s kým otěhotnět. Dneska je to jiné, doba je rychlá, chci si budovat kariéru, cestovat a na dítě mám dle mého názoru ještě pár let, navíc se na něj necítím. Moje máma je jiného názoru, ale teď se stalo něco, co mi vyrazilo dech,” vypráví Marcela.
Foto: Shutterstock
„Matka je s mým otcem rozvedená, ale má stálého přítele asi pět let. To by bylo normální, dokonce jsem si ho i oblíbila a mám ho celkem ráda. Jenže! Oba dva se úplně zbláznili. Minulý týden mi máma oznámila, že je v tom. Myslela jsem, že jsem se přeslechla a že je to nějaký vtip. ‘Vždyť je ti skoro padesát!' To bylo první, co jsem řekla. Máma pokrčila rameny, že i v tomhle věku to jde, ale mě ani ve snu nenapadlo, že by si to dítě chtěla nechat.”
„Řekla něco v tom smyslu, že když nehodlám mít dítě já, tak ho bude mít ona. Takže místo toho, aby se v následujících letech starala o vnouče, budu se já starat o její dítě, tedy svého mladšího sourozence? To je snad vtip. Nehledě na to, že v tomhle věku je to dost riskantní, což si prý uvědomuje, ale stojí jí za to do toho jít, protože ta představa, že se může zase starat o malé dítě, je super,” diví se Marcela.
„Já teda nevím, ale máminy kámošky jsou v padesáti už unavené, jsou rády, že mají klid a čas a pro sebe, užívají si případných vnoučat (pouze hlídání) nebo toho, že se konečně nemusí o někoho starat, ale máma ne, chce se na následujících X let upíchnout k něčemu takovému a její přítel prý souhlasí. Ptala jsem se jí, co na to doktor, ten jí prý řekl, že je to její věc, ale že to pro ní bude náročné a že je tam poměrně velká pravděpodobnost, že to dítě nebude v pořádku. Nechápu, že je takový sobec a že to dovolí, myslím tím mámu.”
„Asi se jim to ještě pokusím vymluvit, protože mi to přijde fakt bláznivé a máma si asi neuvědomuje, že to není jen věc, ale třeba i moje, protože ode mě bude chtít pomoc, hlídání apod. Asi je v nějakém hormonálním opojení, protože je přece jasný, že v tolika letech to rozhodně nebude žádná brnkačka ani fyzicky a už vůbec ne psychicky. Na druhou stranu je zdravá, nemá žádné potíže a skvělou postavu, ale věk nezmění a rizika z toho plynoucí taky ne. Nevím, jsem z toho na rozpacích, přijde mi to sobecké, riskantní, a tak trochu ztřeštěné, jak kdyby jí bylo 16. Promluvím s oběma a uvidíme. Tátovi to snad radši ani říkat nebudu. On prý tenkrát druhé dítě chtěl a máma ne, tak by ho to možná mohlo překvapit nebo i mrzet,” zakončuje Marcela.
Zdroj: respondentka Marcela
Čtěte také:
- Trapas na dovolené. Přítel nemohl uvěřit, co jsem po sobě zanechala v koupelně, stydí se Mirka (34)
- Manžel nechce být u porodu, prý se mu to hnusí. Mám si tam vzít tchyni, říká Petra (30)
Nový komentář
Komentáře
Nevidím velký rozdíl mezi dnešnímu 40+ prvorodičkami a 50 letou zkušenou matkou, Dnes se průměrný život (to je život bez smrtelných nemocí a tragediíí) prodlužuje u žen asi na 80+, tak ještě vychová vysokoškoláka. A bude asi šťastnější než takovouhle dcerou. Moc jí to přeju, mě osud další dítě ve vyšším věku nedopřál, teď toho trošku lituju.
Mé kolegyni se "podařilo" celkem nechtěně otěhotnět skoro v padesáti (měla už doma dva vysokoškoláky). Byla přesvědčená, že je v přechodu když nemá menstruaci... Bývalo jí špatně, měla návaly horka, takže co jiného? Nakonec jsme ji přesvědčily, ať už konečně zajde k lékaři a dozví se, jak na tom je. Tak byla - v pátém měsíci těhotenství. Dnes má synek 28, je to mladý lékař, maminka se stále těší dobrému zdraví přesto, že bude mít pomalu osmdesát. Takže bych opravdu matčino těhotenství neřešila, ona i mladá matka může onemocnět a nedejbože zemřít, maminka má přítele, tak jsou na dítě dva a slečna se nemusí bát, že bude muset hlídat...
Matka se asi zbláznila
"Takže místo toho, aby se v následujících letech starala o vnouče, budu se já starat o její dítě, tedy svého mladšího sourozence?"
Aha, takže děvenka má strach, že až se jednou rozhodne sana porodit, tak se jí nebude mít kdo starat o potomka. Tsssssssss...
Myslím, že zde je jádro jejího nesouhlasu.
Je vůbec fascinující, jak si stále dnešní mládežníci myslí, že se jim matky po padesátce musejí starat o děti. A jak jsou ukřivdění, když to nechtějí dělat.
Maminky soukroma vec, mlade do toho nic neni.
Ale ona to je její věc!!! Marcely máma absolutně nepotřebuje Marcely svolení. Vůbec. Taky bych se zařídila podle sebe né podle toho co se líbí a nelíbí dětem. Marcela má svůj život a její máma zase svůj. Já té mamce fandím. Mám okolo sebe víc ,,starších" maminek a bez problémů.
"Je mi skoro třicet, chci si budovat kariéru, cestovat a na dítě mám podle mého názoru ještě pár let čas ...Nechápu, že je takový sobec...není to její věc, ale třeba i moje, protože ode mně bude chtít pomoc, hlídání a pod...." Slečna do výčtu fňukání zapomněla zmínit, že nově narozené dítě bude také po matce dědit, takže už nedostane všechno.
Myslím, že se teď máma v očekávání potomka s přítelem cítí jako na obláčku. Teď je možná ještě v kondici. Možná si chce zopakovat mládí. Nikdo jí ale na 100% nezaručí, že se jí narodí zdravé dítě. V padesáti je velká pravděpodobnost, že dítě spíš zdravé nebude. Nehledě k tomu, že patnáctiletý puboš bude pak mít matku seniorku a důchodkyni, která za ním bude mentálně zaostávat. To mu v partě kamarádů rozhodně body nepřinese. Zkrátka mi z toho vychází, že maminka chystá pěkný průšvih sobě i okolí. No, ještě by tu mohla být možnost, že je silně věřící a v tom případě bych jejímu rozhodnutí rozuměla. Ale o to tu asi nejde.
Na mne to dělá dojem, že mladá žena řeší spíše "co řeknou lidi, matka je trapná a stará". Její starost to není. Možná taky určitá forma šoku a závisti, jelikož logicky by měla být na řadě s miminkem ona a ne její matka. Nebojím se,že by se to neuklidnilo, a pokud tedy mimi bude, tak určitě i ráda pohlídá. Nicméně, to těhotenství je obrovská nezodpovědnost. Já bych se nebála ani tak genetických poruch, na ty existují testy. V desátém týdnu se dá z krve matky otestovat obrovské množství chromozomálních defektů, Down syndrom je jen ten nejznámější. Testy mají téměř absolutní spolehlivost. Je možné otestovat i poruchy, které se objeví třeba v 1 z milionu dětí. Jenže, třeba autismus zatím žádný test neprokáže... To je asi jediné, čeho bych se bála. A ještě bych se bála tedy vlastního věku. Porod císař, v ČR ji nikdo nenechá rodit vaginálně. Rekonvalescence a šestinedělí v padesáti, no děkuji pěkně . A malé dítě JE záhul. Je mi o určitě o více než deset let méně a někdy večer sedím a říkám si, tak a zítra chci jet sama do lázní na týden. :) Já bych do toho nešla.
Slečna Marcela je pěkný sebestředný sobec. Jí nejde o mámu, nejde jí o to, že to dítě může být postižené, jde jí jen o to, že by po ní máma mohla chtít nějakou pomoc. No fuj!
Vzhledem k tomu, že statistická pravděpodobnost narození postiženého dítěte po čtyřicítce významně stoupá, je to holý nerozum a nezodpovědnost. Řešila bych to stejně jako u domácích porodů - kdo si to chce lajsnout, prosím, ale za svoje. Narodí se zdravé dítě, prima, dotyčná měla štěstí a dítě ještě větší. Narodí se nemocné nebo postižené dítě - jo, holka, smůla, věděla jsi do čeho jdeš a je to jen tvoje věc a tvoje zodpovědnost. Starej se.
Jsou obě stejný.
Milá Marcelo, nic vám do toho není a to je konec příběhu.
Připadá mito trocho jako msta,nechceš si dceruško robit dětsko tak si ho udělám sama a ty se v budoucnu starej.