Svou maminku nade vše miluje, je ta nejlepší, kterou si mohla přát, položila by za ni život. Jana si nevybavuje, že by se žena, co jí nosila pod srdcem, někdy chovala úzkostlivě. Vždy tomu bylo spíš naopak. Měla volnost, když se nedostavila včas na večeři, byla sice pokárána, ale vždy se to obešlo bez větších scén. V dospělosti tomu začalo být trošku jinak. Jakmile odešla starší sestra z domu, Jana už měla přísnější režim. Musela dbát na matkou stanovený čas. Pozdější příchody byly už trestány, ale stále nikterak závratně. Většinou se jednalo o den domácího vězení. Vše se zlomilo tehdy, když i Jana opustila rodné hnízdo.
Tehdy máma začala volat častěji. Chtěla vědět, jak se její holčička má, jestli je v pořádku, nic jí nechybí. Jana přiznává, že zpočátku měla pochopení. Přeci jen je to máma. Později to začalo být dost otravné. V tu dobu si Jana našla přítele, zdálo se, že maminka soukromí dcery začala respektovat. Už ji nekontaktovala každý den, ale volaly si maximálně dvakrát do týdne. Po pár letech se rozešli a vše začalo nanovo. 
„Co jsem sama, což jsou téměř tři roky, se musím každý den hlásit. Ideálně zavolat, vylíčit svůj den. Pokud náhodou večer něco mám a nemůžu mluvit, tak vyžaduje alespoň zprávu, že žijiu“ Jana se snažila matce vysvětlit, že to takhle nejde. Ta se ale urazila. Omluvila se s tím, že má prostě strach, nechyběl ani pláč. Jana následně měla výčitky, nechala to tedy být. „Máma i nadále vyžaduje, i když je mi 34 let, abych se každý den hlásila. Ptala jsem se i sestry, a ta má povinnost alespoň jednou týdně. Poradila mi, ať to nechám, že se máma umoudří. Stal se ale pravý opak. Poslední tečkou bylo, když jsem se nedávno zapomněla ozvat a měla vybitý mobil. Jakmile jsem telefon zapnula, měla jsem 21 zmeškaných hovorů, nespočet zpráv. Pobavilo mě to, ale hned jsem mámě volala. Ta na mě neuvěřitelným způsobem řvala. Dokonce už byla v autě na cestě za mnou. Nevydržela jsem to, vynadala jsem jí a položila telefon. Od té doby se nic nezměnilo. Furt se musím hlásit. Koupila jsem si kvůli ní i externí nabíječku, abych byla neustále na příjmu. Už nemám sílu to řešit, hádat se. Budu doufat, že ji to jednou přejde.“
Čtěte také:
- Chcete zažít ideální rande? Tak tomuhle se vyhněte, pak je úspěch zaručen!
- „Na tuhle děsivou jízdu stopem nikdy nezapomenu!“ vypráví Jitka (25)
- Nejvíce ve svém životě lituji toho, že...
Nový komentář
Komentáře
Určitě to není normální.
Všeho zmírou.
Když jsem bydlela dál od rodiny, volala jsem klidně ob den, záleželo podle času, ale naši věděli že když se neozvu, tak buď nemám čas nebo o čem mluvit, takže to neřešili. To už fakt muselo být, že volali sami od sebe, když jsem se neozývala, ale to bylo většinou z toho důvodu, že se mnou chtěli se na něčem domluvit nebo mi něco říct.
Jsme s detmi take denně v kontaktu, volaji .... ale oni nám........zda jsme zdraví a zda neco nepotrebujeme....
s dcerou jsem každý den v kontaktu, bud telefonicky nebo mailem. Dcera mi posílá fotky, je na mateřské. S maminkou, když ještě žila, jsem byla i já v denním kontaktu, alespoň po telefonu. Ale nikdy jsme to neměly jako povinnost, prostě se nám chtělo společně mluvit
Jednou za 14 dnů zavolat a to nejlépe v domluvenou dobu, ne překvapivě, to je podle mého názoru celkem ideální stav. Naprosto netuším, o čem bych si měla s mou matkou vyprávět každý den, a o čem by mohla vyprávět ona mně.
Dospělým potomkům nevolám, píšu maily a oni též. Volá se mimořádně, když se děje něco, co je třeba vyřídit okamžitě a nesnese to odkladu. Požadavek na denní kontakt pokládám za nesmyslně přehnaný, a zasahování do soukromí výše popsaným způsobem za neomluvitelné.
Myslím, že ideální je tak 1x týdně. Vždyť týden tak ufrnkne a ještě myslet, kdy si povídat? Na rodiče i své dospělé děti myslím denně, ale vykecávat se a zpovídat nemusím. Má maminka vyžaduje taky denní komunikaci. kvůli tomu si zřídila skype a každý den mi píše. Je to samozřejmě kontrola, že žije, ale pro ni je to spíš důvod komunikovat a mluvit a mluvit ... někdy mě to taky otravuje.
S dospělými dětmi si volám 1x týdně, pokud není něco mimořádného. Vím, že mají svůj život a nechci je otravovat.
Ideální je zlatý střed, já nemám problém moji mamce volat třeba 2-3x denně. Je zlatá. Otec, s kterým jsem nakonec přerušila kontakt kvůli jeho manipulační a cholerické povaze..... vyžadoval, abych mu i v šestinedělí volala 4 x denně minimálně a pak mi jednou řekl, že co kdyby doma ležel a já mu nezavolala a nepomohla (přitom jsem sama měla po porodu nějakou dobu bolesti) ... celkem brzy jsem i kvůli tomu řekla dost, je to sobec, mám svůj život a dělám , co můžu. Když mu to nestačí, ukončím kontakt (důvodem bylo i to, že ze mě tahal peníze a přitom mě pomlouval, jak jsem na něj zlá a okrádám ho)....