Chci zapomenout na problémy. Na chvíli uniknout světu, který je plný problémů. Není to vždy tak hrozné, já vím. Ale někdy člověk nemá zrovna ten nejlepší den, z každé strany se na něho sypou starosti, rodinné a ještě navíc ty pracovní.
V tramvaji se na vás navíc nevraživě zadívá neznámá postarší žena, při vstupování do obchodu se na vás utrhne muž v kvádru, že jste ho nepustila do dveří dřív. Po takovém dni přicházím domů zcela vyčerpaná. Nejraději bych se jen obklopila tichem, ale to není to nejlepší řešení. Je totiž částečnou cestou ještě k většímu smutku. Ale vím, co zabírá opravdu spolehlivě. Dobrý film.
Odmalička mám takový zvyk. Ví o něm rodiče, začíná se s ním seznamovat i přítel. Ve chvíli, kdy se začnu dívat na film, který mě zaujme, nevidím, neslyším – a to doslova. Podrážděně reaguji i na to nejtišší zašeptání. Musí být „klíííííd“. A z toho vyplývá i důvod, proč příliš nemám ráda multikina.
Zrovna nedávno jsem se do jednoho z nich rozhodla po dlouhé době zajít. Chtěla jsem vidět v krátké době již podruhé Pýchu a předsudek. Velké plátno dodalo tomuto snímku zvláštní kouzlo, a i když nepatřím mezi šílence, kteří musejí vidět film tisíckrát, Keiře Knightley v roli Elizabeth jsem neodolala.
Jenže. Děj filmu Pýcha a předsudek probíhal jako poprvé, ale já jsem si ji tak neužila. Přede mnou totiž seděla skupinka asi deseti mladých Francouzek, které si nejspíš přišly do kina především popovídat. Hodily si nohy na přední sedadla, začaly rozhazovat kolem sebe popcorn a zvučně debatovat. Bohužel nevím, jak se francouzsky řekne: „Buďte zticha“, případně „držte h…“, a tak jsem do konce filmu jen trpěla.
Přeháním to podle vás? Nemůžu si ale pomoci. Sledování filmu je pro mě malý rituál, kdy se ponořím do jiného světa – do toho na obrazovce či na plátně. A tak odmítám jakýkoli popcorn, který vydává chroupavé zvuky, i kolu, kterou vytrvale usrkáváte z kelímku. Ze mě by asi v Americe neměli radost. Ve chvíli, kdy u filmu totiž začnu jíst, je to známka mého nezájmu o snímek.
Ale když nic nejíst, tudíž jsem „zažraná“ do filmu, je jedno, zda jej vidím poprvé či popáté. Jako malá jsem se stejným nadšením a napětím sledovala každý rok na Vánoce znovu a znovu Mrazíka a Anděla na horách. I dnes se dokáži smát tisíckrát opakovaným vtipům četníka Louise de Funese či Homolkovým a příběhům ze Slunce, seno… Když si něco oblíbím, mlsám to pořád se stejně velkou chutí.
Když se řekne „filmové nebe“, vybavím si především svůj únik před realitou. Prožívám hluboké příběhy i krátké vtipné scénky se stejným nadšením. Sleduji nové výkony oblíbených herců a obdivuji ztvárnění rolí mladých a dosud neobjevených. Vracím se ke svým filmovým „miláčkům“, které jsou třeba třicet let staré, a je mi nádherně.
Tak teď už víte, jak to mám s filmy. Se svojí „zpovědí“ končím. Ale dnes nechci, aby byl „klíííííd“. Naopak. Napište mi:
Dnešní téma
MOJE FILMOVÉ NEBE
Jaký je váš rituál při sledování filmů?
Co vás rozčiluje?
Chodíte ještě vůbec do kina?
Jak často, kam a s kým?
A co v létě?
Je u vás ve městě letní kino?
Co si vybavíte, když se řekne „Moje filmové nebe“?
Doporučte nám své filmové miláčky.
Napište, které filmy nemáte ráda.
A co herci?
Setkala jste se s někým osobně?
Pošlete fotografii, napište, jaký byl.
Nebo je vám někdo nepříjemný a vypínáte televizi, když se v ní objeví?
Jakým filmům dáváte přednost?
Českým? Zahraničním? Svým?
Filmová Žena-in čeká na Vaše fotografie a příspěvky na adrese:
Nový komentář
Komentáře
A to samé mám s knížkama...
Hrozně nerada se dívám na filmy podruhé... to už musí být, abych vyhledávala vidět něco, co už jsem viděla! To je to samé, jako nerada jezdím tam, kde už jsem byla a chci poznávat stále něco nového a nového! Třeba nejsem normální, ale mě hrozně štve, když v TV dávají pořád to samé! Já bych tak ráda viděla skoro COKOLIV nového (nemám ovšem ráda akční a válečné - tedy filmy z "fronty")
Ja si ted poustim porad dokola "Kalamitu" od Chytilove. A dobre po tele mi delaji: Svetaci, Slecna Marplova od Agatky, Pycha a predsudek s Colinem Firthem a taky Pod toskanskym sluncem, Spanglish, Being Julia ... Furt je ohravam dokola. A taky Jak dostat tatinka do polepsovny
Anouk: Kdyby to tak někoho chtělo napadnout...
Meander: No jo, to se vlastne dalo cekat
Francouzi jsou trochu zaostali
Tak jedine cekat, jestli to nevyjde znovu na DVD.
Anouk: Mají, ale je to v SECAM
Anouk: Díky za tip. Poptám se tam.
Meander: Nyotaimori: Zkuste Francouzsky institut v Praze, maji docela dobre zasobenou mediateku. Na www.ifp.cz maji i online katalog, jen zrovna nefunguje
jen mi od te doby Sandrine Bonnaire v jinych rolich vubec nesedi, vzdycky si vzpomenu na tu tulacku
Bez strechy a bez zakona jsem take videla
a nemáte někdo tohle.."Černá kočka, bílý kocour"....
Nyotaimori: A nemůžu to nikde sehnat
Měla jsem to na staré VHS, ale ta už to má za sebou
Nyotaimori: Jo!!! O té tulačce, co zemřela, že jo? Já mám nejradši Cléo od pěti do sedmi.
Já zas naopak kina miluju, tam si film opravdu vychutnám ( pokud někdo samozřejmě neruší), ale popkorn a kola mi nevadí, vůbec to nevnímám. Zato v televizi mě to jaksik nebaví, snad proto, že je to malé, není tak dokonalý zvuk nebo že jsem u toho doma a pořád mě něco rozptyluje, mám pocit, že bych měl dělat něco jiného, tak u toho listuji v novinách nebo pletu a už se tak nesoustředím. Kino mám prostě radši.
Meander:
..jsem to viděla v sobotu a jednoduše super
..
Včera drahý vytáhl projektor a udělali jsme si kino. Prokletí bratří Grimmů je dost good
Já mám ráda filmy romantické .
Kdo zná filmy francouzské režisérky Agnes Varda?
Včera jsem viděla film Hotel Rwanda. Doporučuji, ale nalačno.
Nesnáším multikina. Všichni křupou popcorn, který mi smrdí jako staré fusekle, srkají kolu, dělají kolem bordel atd. Takhle si film opravdu nevychutnám
Do kina chodíme s rodinou tak 1x za měsíc, a tak si vždycky film pečlivě vybírám. Naposledy to byli Rafťaci, u kterých jsme se skvěle pobavili a odpočinuli. Ale nejvíce se mi letos líbil film Pýcha a předsudek. To je opravdu skvělý a moc hezky natočený film a všem ho doporučuji. Kdo má depku nebo je mu smutno na duši, ať si zajde do kina.
Jinak souhlasím s autorkou článku, že na odreagování od problémů nejlépe zabírá skvělý film, u kterého popíjím dobré červené. U mě nejvíce zabírají filmy jako Lepší pozdě nežli později, Nothing Hill, Láska nebeská nebo český film Kotva u přívozu. To jsou moje tutovky, u kterých se uvolním a starosti jdou stranou.
a jeste jedna vec mi strasne vadi, a tou je hlasitost zvuku.
Vsude se pise jak jsou pro usi nebezpecne diskoteky, walkmeny, ale vazne, v kine to rve, pokazde mam pocit ze mi prasknou bubinku, a kazi mi to vychutnani filmu.Takze kino neprovozuji,jen vyjimecne, proste s temi vsemi negativy,mi to za to nestoji