Dost možná jste takové dítě už viděli, a možná ho dokonce máte doma. Chvíli neposedí, nepomlčí, je impulzivní, zbrklé a na první pohled takové nějaké nevychované. Jenže, pravda bývá jiná - dítě trpí poruchou pozornosti a chování, spojenou s hyperaktivitou. Dříve se mluvilo o LMD, dneska spíše o ADHD - tenhle pojem pochází z angličtiny (attention deficit hyperactivity disorder), někdy se používá také označení ADD, to tehdy, pokud dítě není navzdory problémům se soustředěním hyperaktivní.
"Moje dcera má ADHD a není to lehké. Často však spíš než s ní bojuji s okolím, které to nechápe, včetně mé vlastní matky, která považuje výchovné problémy za důsledek mé údajné volné výchovy," stýská si Ilona, rozvedená matka devitileté Simony. Její případ nicméně není úplně typický, už proto, že ADHD postihuje většinou chlapce. "V populaci je jedno až tři procenta postižených dětí," vyčísluje psycholožka Kateřina Thorová. Zajímavé je, že diagnostika se liší zemi od země - například v USA má podle některých údajů ADHD dvacet či dokonce čtyřicet procent chlapců - to je samozřejmě nesmysl a nejspíše je to dáno volnějšími zámořskými diagnostickými kritérii.
Simona navíc kromě ADHD podle všeho netrpí žádnou poruchou učení, což také není úplně samozřejmé - mnoho takzvaně hyperaktivních dětí má často i nějakou porucuhu učení, byť třeba jen v lehké formě. Není divu, obojí souvisí s nerovnoměrným vývojem mozku.
Jedno je jisté, o této poruše se mluví stále častěji, ale mnohdy i v případě dětí, jejichž problémem přitom není. I psycholožka Kateřina Thorová připouští, že se mnohdy za hyperaktivitu skrývají i rodiče dětí, které jsou možná od přírody trochu živější a hlavně rozmazlené, nezvyklé poslouchat běžné pokyny, byť by to
Ač se to nezdá, nemenší význam má písemný výsledek vyšetření i pro rodiče. "Mně osobně se nesmírně ulevilo, když jsem v Simoniných šesti letech držela v ruce papír, potvrzující že nemohu za to, jaká je," přiznává Ilona, že právě od tohoto bodu se dokázala odrazit dál a věnovat se Simoně tak, jak potřebuje. Tedy s ní například trénovat trpělivost, soustředění, snášet projevy její hyperaktivity.
Nový komentář
Komentáře
kiky: Já jsem teda každým hlavolamem dříve či později šlehla o zeď
Andula: je, ale mamka je tvrdohlavá a nenechá si to vymluvit-mu to prý nepřeju
kiky: nechci ho odsuzovat, ale je to nějaké zmatené
Andula: asi ano,řekl jí že díky tomu zvládne jekoukoliv vysokou školu a tak ho mamka v dubnu požene na přijímačky na internátní školu pro nadané děti-i s tím doporučením od psychologa
kiky: hm, to vypadá, že to byl psycholog na svém místě
bráška má tento problém,škola mu doporučila psychologa,ten mamce řekl,že ho musí nějak zaměstnat,aby se nenudil. Má mu koupit hlavolamy
Žábina: dyspraktik, vážně
Nyotaimori: 57, tak to si ma uspokojila, to som IN.
Žábina: dyspraktik
Žábina: Já za to nemůžu, já jsem dysgrafik
Meander: když už tak dyspraxik
Andula:
Karol: Milulý týden tu vyšlo spoustu návodů
Meander: jedno za dvou
Nyotaimori: Nechtěla bych být učitelkou ani za všechno zlato na světě. Ještě sledovat dys-trendy pro nový školní rok...
Andula: Hurá! Aspoň někdo!
Meander: já se mileráda spokojím s tím, že moje dítě je normální
Nyotaimori: No sláva! Pochopila jsi, jak jsem to myslela
Mít poruchu je in, tak proč se spokojit s tím, že děcko je normální... Když jic jiného, tak ať je to aspoň dyspraktik (žádné oživlé dřevo)
Andula: A kdepak?
Meander: jistěže
Existují dneska ještě vůbec normální děti bez poruch a závad?