Začala jsem kouřit v 16 letech na letní brigádě (bylo to na sklizni sena a měli jsme tam takový starý autobus, ve kterém jsme se o přestávkách scházeli - a z otvoru ve stropě se kouřilo, jako by tam hořelo ;-)) a potom jsem od 1 cigarety denně postupně zvyšovala dávky. Samozřejmě tajně, ale nebyl to až takový problém, protože jsem od patnácti byla na internátě.

Zkoušela jsem přestat snad 100x, ale "nešlo to". Kdo kouřil nebo kouří, zná to. Tak jsem se prokouřila přes rok učňáku, střední i vysokou školu a nějakou dobu i v práci. Už jsem myslela, že se mně nepodaří skončit, ale stalo se - hádejte co? Ty, které to zažily jako já, už možná tuší, pro ostatní vysvětlení. Zkrátka jsem otěhotněla a až to byl ten pravý impuls.

Po 10 letech marných pokusů to najednou šlo a měla jsem asi štěstí, že kupodivu po narození dítěte už jsem chuť na cigaretu nedostala.

Naopak jsem konečně pochopila své spolužačky, které po polední přestávce o nás kuřačkách tvrdily, že strašně smrdíme. Vím, že to asi není nejlepší recept, jak přestat kouřit, ale na druhou stranu jsem ráda, že se mně to konečně po 10 letech podařilo a že už mi asi 16 let cigarety smrdí :-)

monca13

Milá monco13,
proč myslíte, že to není ten nejlepší recept, jak přestat kouřit? Já si naopak myslím, že je to ten nejkrásnější.
Reklama