Možná vám to bude připadat nelogické, ale když jsem si vybírala nový vůz, bylo pro mě vedle ceny důležité, jak se tváří. Nechtěla bych auto, které je nepřátelské nebo se tváří smutně. Prostě je mi dobře v autě, které je sympatické…
Přijdu vám infantilní, když se dívám autům do obličeje?
Jen si to také zkuste podívat na masku vozu i jinak než obvyklým pohledem a zjistíte, že se každé auto skutečně tváří jinak.
Že jsou auta veselá, smutná, zamračená, polekaná, přísná a tak podobně.
Ptáte se proč personifikovat automobily?
Odpověď: No a proč ne? :-)
Řekněte, není to prima, když se na mě moje KIA každé ráno šibalsky usmívá? Však také byl její obličej jedním z hlavních důvodů, proč jsem si vybrala právě tuhle značku.
OSPALÝ CITROEN
CITROEN HUMORISTA
NAŠTVANÉ SUBARU
VYJUKANÁ DACIA
ZLÝ SUPERB
No a ještě Wardburg, který se umí zasmát i vlastnímu stáří :-)
Mimochodem, když to zavedu do úplných podrobností, možná je to otázka i pro psychologa. Jestlipak lidé tíhnou k nějakému vozu, nebo se jim líbí design nějaké značky právě proto, že „nálada auta“ nějak koresponduje s jejich charakterovými rysy… co?
To přece není teorie tak úplně vedle, ne?
Nový komentář
Komentáře
Moje auto se spíše usmívá, mám veselé auto, konkrétně Citroen Cactus, nedávno mi ho zajistil poskytovatel citroen praha a jsem s ním také veselá, jezdá perfektně :)
Moje auto sa usmieva, keď mu zaobstarám potrebné nové poťahy na mieru :-D potom jeradosť sa naňho pozerať.
Téda...přiznávám se, že jsem taky hodně koukala po výrazech autíček než jsem si nechala jedno pořídit i pro sebe. Novej roomstřík se tváří fakt krásně
Já jsem si koupila červenou 13 let starou Feldu, aby mi šla barva k pleti a vlasům. A nezklamala mě, je to úžasné autíčko.
Moje Astra se tak krásně dívá... to není nic nového, že auta mají výraz.
vladka006 — #29 Sakra, nejde mi vložit obrázek :(
/media/A80CC7740CC73C56/Foto/Dovolené/Slovensko 9.8.2009/P1210736.JPG
Michaela Kudláčková — #23 U nás doma dost dobře funguje vystrašit pračku opravářem. Potvora se začala zasekávat a nějaký programy mi vůbec nešly spustit. Stála jsem nad ní a říkám - Tak holka a máš to jasný. Jdeš do opravny. Bude tam na tebe šmátrat nějakej degoš se špinavejma rukama dobře ti tak.
Snad se jí rozsvítilo v bedně a začala zase normálně prát :D.
S autem si taky povídám.
Má úsměv šibala
Léthé — #24 ...zkus vedle vlídného slova dýchat něžně na jeho kořen
Dante Alighieri — #22 když jsem ještě měla Ladu, tak jsem mu občas pustila ruskou hymnu
Michaela Kudláčková — #23 za kanály a díry se taky omlouvám...a s mou pračkou si taky povídám
Dokonce jsem včera domlouvala na zahrádce mému banánovníku, který jsem si koupila loni a který měl vydržet - 20°C , ale evidentně umřel...tak ho křísím. Stále doufám, že se probere z kómatu.
ToraToraTora — #18 ...Buď klidná, já personifikuju snad úplně všechno. Jsem schopná vynadat pračce a být v tý chvíli snad i přesvědčená, že mě vnímá :D...
Zcela normálně si povídám s košem na odpadky, zpravidla ve smyslu "Tak pojď ty tlamo hladová, ty zase smrdíš, kde se to v tobě bere?" a podobně.
O autě už vůbec nemluvim.
To je samo sebou, že se ráno pozdravíme, že poděkuju, že dojela k pumpě a nenechala mě štychu, "Co zase kvíkáš, co jsem kde zapoměla?"...
"No tak teď jsme měli na mále, viď maličká"
"Sorry já ten kanál neviděla, co tlapka, nebolí??"......
BAMBULÁRNA? Přijde..
Léthé — #21 Já taky Můj pojízdnej disko klub.
ToraToraTora — #18 tak auto je u mě na prvním místě...pokud by se vešlo do bytu, tak s nim i spím
Lilinka — #19 a povídáš si s nim? To taky musíš...hezky pochválit pohladit poděkovat. A taky mu občas řekni, že ho miluješ....já to fakt dělám
Léthé — #17 Ach. A přitom se o něho tak hezky starám. V únoru dostalo novou technickou a o víkendu jsem z něj smyla ptačí trus, anžto většinou parkuji blbě pod stromem. Budu si ty výmoly tedy více hlídat.
Michaela Kudláčková — #14 Ne ne, to je pud sebezáchovy. Zjistila jsem, kolik z technického vybavení naší domácnosti má své jméno, přezdívku a o kolika z nich mluvíme jako o členu domácnosti..... Pokud by přibylo i auto, už by to byla na celkem solidní diagnozu
Lilinka — #3 mám pocit, že tvoje autíčko by potřebovalo psychologa...jako kdyby se chtělo vypovídat ze svého trápení. Je takové utrápené. Že ty se nevyhýbáš výmolům na silnici
Přesně tohle mě dávno napadalo, ale nikde jsem neventilovala - krásný roztomilý článek, Míšo! Já jsem si udělala řidičkák ve 40 letech s pevným úmyslem si koupit nějaké maličkaté autíčko.... dosud jsem na něj bohužel nikdy neměla, ale kdo ví, moje teta si koupila první autom v mém věku! Zatím pracuju v centru a krom benzinu bych stejně dala za MHD, tak se to nevyplatí a večer už nikam nejezdím... nakupuju s přítelem, neboť nemám výtah. Jinak znám hodně málo lidí, co si auto kupuju s přihlédnutím k výrazu - spíše je zajímají techn. parametry a cena. Než vyfasoval služební, jezdil přítel "žralokem" (BMW 5 r. 82), nicméně je to velmi přátelský a pozitivní člověk.