Dárek může potěšit i otrávit – a to často skutečně  doslova. Navazujeme tak na článek o energii dárků, který na Žena-in.cz nedávno vyšel, čtenářskými příběhy, které potvrzují, že na tom něco asi je…

Dnes se podíváme na příběhy, v kterých věci nepřinesly svým novým majitelům nic dobrého. A příště se vypravíme naopak za těmi pozitivními událostmi.

Ivona (42 let)

Kdyby se to nestalo mně, tak tomu asi neuvěřím. Na podzim 2014 jsem dostala knihu od své kolegyně v práci k narozeninám. Trochu mě to překvapilo, protože my dvě jsme spolu zrovna nejlépe nevycházely, ale tak vzala jsem to jako vstřícné gesto a dárek od ní přijala.

  • Od začátku jsem ovšem měla takový divný pocit a knihu ani nepoložila na svůj noční stolek, jak mám ve zvyku.

giftVlastně mě ani nelákalo se do ní začíst. Povalovala se různě po bytě, nejčastěji tam, co dáváme rozečtené časopisy, ale každou chvíli jsem měla potřebu ji různě přesouvat a jistojistě jsem věděla, že do své knihovny ji nikdy nezařadím. Na druhou stranu mi bylo líto se jí zbavit. Byl to bestseller, četla jsem na ni i nějaké recenze.

Na jaře dalšího roku jsme se s manželem chystali na prodloužený romantický víkend. A protože jsem zvyklá všude vozit i knihu, sáhla jsem tentokrát po této. Vím, že jsem si ještě říkala, že ji pak třeba v penzionu nechám, že se někomu bude hodit.

  • Prostě ten pocit, že ji nechci mít doma, tam stále byl.

Vše probíhalo v pohodě. Příjemné ubytování, krásné počasí. Knihu jsem měla v malém pokojíku celkem blízko postele. Hned první noc jsem se probudila, což se mi někdy stává, a tak jsem se tedy začetla. Musím říct, že kniha byla opravdu dobře napsaná, hltala jsem řádky a v duchu se omlouvala kolegyni, že k ní nedokážu stále najít cestu…

Druhý den už nebyl jako malovaný, ale tak to se stává. Asi se na něm podepsala i únava z pročtené noci. Navzdory tomu jsem opět nemohla usnout, a tak jsem četla. Nakonec jsem usnula s knihou na hrudníku, neboť mě přepadl náhlý spánek. Netrval dlouho. Probudila jsem se zpocená, po čele mi proudil ledový pot, na srdci svíravý pocit. Panika. Měla jsem pocit, že umírám, že je to infarkt nebo tak něco. Nikdy jsem nic podobného nezažila. Vzbudila jsem manžela, který nechápal, co se děje a rozespale mi odkýval, že jdu do sprchy a že mě má přijít zkontrolovat, kdybych dlouho nešla.

  • V duchu jsem se loučila se svými dětmi a říkala si, že je fakt blbé skončit někde v hotelu…

Po sprše jsem se trochu vzpamatovala a šla si znova lehnout. Nakonec jsem i usnula a naštěstí se ráno také probudila. Vzpomínky na noc byly jako zlý sen. Vím, že to zní šíleně, ale zdálo se mi, že vše zlé přichází z té knihy. I když byla napínavá a zajímavá, už jsem ji nedočetla. Nechala jsem ji při odjezdu ležet u odpadkového koše. Je to už skoro rok a podobný stav se nezopakoval. Kdo ví, co to bylo a jak to bylo.

Táňa (37 let)

Když jsem si přečetla článek o energii dárků, hned jsem si vzpomněla na příběh mé mamky. Je to už mnoho let, byla jsem tehdy na studiích mimo domov, ale moc dobře si to pamatuji.

  • Máma si koupila na nějakém trhu opracovaný tyrkys, který se dal nosit na krku. Měla z něj radost, říkala, že bude mít aspoň společníka, když teď tak často nebudu s ní.

Brala vše celkem optimisticky, o to víc mě překvapilo, když při mé první návštěvě působila unaveným dojmem. Vymluvila se, že toho má poslední dobou moc a já jí uvěřila.

Při další návštěvě jsem se začala už víc vyptávat. Říkala, že se necítí dobře,  dokonce se svěřila, že byla u doktora, snad poprvé v životě. Nepamatuji si, že by někdy máma stonala. Ano, nějaká rýma to bylo, ale byla ten typ, který své svízele vždy překoná, protože jim nepřikládá význam.

  • Postupně jsem se dovídala, že jí srdíčko neslouží a přidávají se další problémy.

Já tehdy byla zrovna zaláskovaná, a tak si trochu vyčítám, že jsem o tom víc nepřemýšlela. I když nevím, zda bych na to přišla, protože pokud je to tak, jak si myslím, tak to asi hned tak nikoho nenapadne.

Když už jsem byla ze situace zoufalá a brečela prakticky po každém telefonátu, rozhodla jsem se, že studium při nejbližší příležitosti přeruším a bud s mámou doma. Ta to ale rázně odmítla.

A tak jsem jen dál sledovala, co vše podstupuje. Za čas přišlo ale jako zázrakem zlepšení. Všechny neduhy jako by ustoupily. Byla jsem šťastná.

  • Až po čase jsem zjistila, že mamka přestala nosit na krku ten kámen. Co na krku, ležel jí skoro přímo na srdci. A prý tam tížil jako ten největší balvan. Odložila ho po jednom rentgenovém vyšetření, protože se bála, že když ho stále někde sundává, tak ho ztratí.

Vím, že tohle není přímo o dárku, ale je to o věci, která v sobě mohla mít nějakou špatnou energii, jak se psalo v článku. Mamka to pak uzavřela, že ta paní, co to prodávala, se jí zdála taková divná, prý trochu jako čarodějnice. Ale kdo ví, třeba si to už tak vsugerovala, aby si mohla tu těžkou kapitolu života uzavřít.

Přečtěte si také:

TÉMATA:
MAGIE