Helenina matka Anna Nahowská (1859–1931) sice potkala císaře už ve svých šestnácti letech, ale byla už tehdy pořádné kvítko! O nějaké nevinnosti či upejpání nemohla být řeč. Anna byla už od svých čtrnácti let vdaná, i když se tak stalo z vůle její matky, nikoli její. Musela to být nadmíru vynalézavá mladá žena, když se jí vše podařilo ututlat před prvním a posléze i druhým manželem, kteří byli oba poměrně žárliví, a vlastně i veřejností. Přece jen to nebyla zas tak chvilková aférka. Větší starost jí dělalo pomyšlení, že toto lukrativní „zaměstnání“ nebude trvat věčně.

16a77b4b69021-obrazek.jpg
Anna Nahowská ve věku 22 let, fotografie z roku 1882
Foto: The original uploader was Marie Valerie at German Wikipedia., Public domain, via Wikimedia Commons

A k tomu došlo ve skutečnosti dřív, než si přála. To když se císař se souhlasem císařovny Sissi, a dost možná i z její iniciativy, začal přátelit s Kateřinou Schrattovou. Žárlivá Anna začala dělat císaři scény a pro něj to byl signál, aby vztah ukončil… Anna během svých dvou manželství a paralelního vztahu s císařem porodila čtyři děti, které známe jménem. Občas se ale uvádí, že těch dětí bylo dokonce pět. Dnes se historikové domnívají, že z nich pouze Helena mohla být skutečně dcerou císaře. Dost se prý podobala nejstarší císařově dceři Gisele, podle jiných zase nejmladší Marii Valerii. V každém případě tam nějaké rysy Františka Josefa nejspíš byly. Helena přišla na svět v roce 1885 a v křestním listě měla pochopitelně jako otce uvedeného druhého manžela Anny Franze Nahowského.

0357f36264c32-obrazek.jpg
František Josef I.
Foto: Josef Albert, Public domain, via Wikimedia Commons

Heleninými sourozenci byli pozdější malířka Carola Heuduck (1877–1946) z prvního manželství její matky, Anna Lebert Nahowská (1883–1973) a Franz Joseph Nahowski (1889–1942). Díky císařovým dotacím a pozdějšímu velkorysému odstupnému byla rodina Anny Nahowské doživotně dostatečně finančně zajištěná. V tom se Anna vůbec „nežinýrovala“ a řekla si o nehorázně vysoké odstupné.


Helena Nahowská byla hudebně nadaná, a tak jí matka umožnila studium operního zpěvu u Marianne Brandtové ve Vídni. Zároveň se věnovala i hře na klavír. Na Velký pátek v roce 1906 se ve Vídeňské státní opeře seznámila se stejně starým, vlastně stejně mladým skladatelem Albanem Bergem (1885-1935). Oběma bylo 21 let a byla to láska na první pohled. Vzali se však teprve v roce 1911. Svatbě totiž bránili Helenini rodiče. Vadilo jim Bergovo nedostatečné finanční zajištění, ale především jeho chatrné zdraví. Skladatel totiž od raného mládí trpěl astmatem. Helena však Albana brala takového, jaký byl, a dokonce tolerovala i Albanův hřích z mládí. Když bylo Albanovi 17 let, měl tajný poměr s Marií Scheuchl, která pracovala jako služebná v jejich rodinném sídle Berghof v Korutanech. Z tohoto vztahu se v prosinci 1902 narodila dcera Albine. Otcovství Alban Berg nikdy veřejně nepřiznal, i když finančně matku své dcery podporoval.

Po svatbě se Helena okamžitě vzdala své vlastní operní kariéry, vystupovala už jen sporadicky pro přátele. Plně se soustředila na podporu kariéry svého manžela. Manželství zůstalo bezdětné. Matka Heleny Anna Nahowská zařídila novomanželům byt ve 13. obvodu, kde Helena žila až do své smrti. Dnes tu sídlí Nadace Albana Berga.

02284abea4063-obrazek.jpg
Helena Bergová
Foto: Georg Fayer, Public domain, via Wikimedia Commons

Jak moc obeznámila Anna Nahowská dceru Helenu s detaily svého intimního vztahu s císařem Františkem Josefem I., které popsala ve svých denících, není známo. Nicméně krátce před svou smrtí v roce 1931 zapečetěné deníky Heleně odkázala. Ta pak ve své závěti určila, že deníky smějí být otevřeny a publikovány nejdříve tři roky po její smrti, což se i podle její vůle stalo. Knižně byly vydány poprvé v roce 1986 v nakladatelství Böhlau pod názvem Anna Nahowski und Kaiser Franz Joseph: Aufzeichnungen (česky v roce 1994).
Veřejnost se tak oficiálně o tajném vztahu dozvěděla prakticky až po sto letech. Proto je tento vztah méně známý než ten císařův s Kateřinou Schrattovou. Anna v denících detailně popisuje schůzky, císařovy záliby či dárky i své osobní pocity. Nikde se v nich nezmiňuje ale o tom, že je Helena dcerou císaře.

53a4425a48808-obrazek.jpg
Alban Berg
Foto: Georg Fayer, Public domain, via Wikimedia Commons

Vztah Heleny a Albana odráží rozsáhlá vzájemná korespondence, jejíž část zveřejnila Helena knižně v roce 1965 pod názvem Dopisy mé ženě. Z dopisů záměrně vyškrtala nebo upravila pasáže, z nichž byly patrné Bergovy mimomanželské aféry. Nejvíc ji trápil manželův vášnivý románek s Hannou Fuchs-Robettin, která byla sestrou spisovatele Franze Werfela a o kterém neměla Helena dlouho tušení. Svou lásku k Hanně zašifroval skladatel do díla Lyrická suita. Helena se o pravém významu šifer dozvěděla až mnohem později.

Alban Berg zemřel nečekaně na Štědrý den roku 1935 ve věku padesáti let. Příčinou byla otrava krve, kterou způsobila infekce po bodnutí hmyzem do zad. Helena se po jeho smrti stala strážkyní a propagátorkou jeho díla. Založila Nadaci Albana Berga, která byla u rakouských úřadů oficiálně registrována až v roce 1969. Nadace existuje dodnes. Uděluje stipendia talentovaným nemajetným studentům hudby a propaguje díla Albana Berga.


Helena Bergová sehrála klíčovou roli v popularizaci díla svého manžela, kterého přežila o více než 40 let. Byla jedinou dědičkou jeho autorských práv. Známý byl její kontroverzní postoj k poslední Bergově nedokončené opeře Lulu, která je považována za jednu z nejlepších oper 20. století, určenou však spíše pro náročné posluchače. Helena ji zakázala dokončit, takže byla dosud uváděna pouze ve verzi o dvou dějstvích. Helena zemřela v srpnu 1979 a teprve po její smrti na základě dohody s Nadací Albana Berga bylo třetí dějství dokončeno skladatelem Friedrichem Cerhou. Premiéra opery se pak s úspěchem uskutečnila v Paříži…

Zdroje info: Größing Sigrid-Maria: Zlaté jablko, 2013, Seydel Robert: Nevěry Habsburků, 2006, Wikipedie