Modřín

Když ráno rozlepím oči, kouknu na vysoký modřín, který roste sousedům na zahradě, a řeknu si, kde už asi jste. Donedávna tam totiž pravidelně vysedávalo pět mladých jiřiček a nechávaly se svými rodiči krmit, takové „jiřičí drive(fly)-in" - přiletěly, sedly a pak už jen i několik hodin čekaly, co jim svědomití rodičové, vedení hlasem přírody, budou futrovat do zobáčků.

Zato já vstanu, nakojím malou, nachystám snídani pro tu starší, zkulturním sebe, ať neděsím okolí při cestě do školky, ... Nevím jestli je to taky Hlas přírody, asi ano, už tisíckrát jsem mu odmlouvala a stejně to nepomohlo, lítala jsem kolem svých dětí jako ti ptáčci. Ti se před 3 týdny zvedli a teď jsou za Alpami na cestě do teplých krajin. Utěšuji se, že zatímco ony příštím rokem přiletí a budou zase od mimin piplat svoje další potomstvo, to moje už bude samostatnější.

A tak kromě fotky opuštěného modřínu z dnešního rána, posílám i pár dalších s jeho minulými štamgasty.

Jiřičky


Více o dnešním tématu dne se dočtete TADY.

Reklama