Když ráno rozlepím oči, kouknu na vysoký modřín, který roste sousedům na zahradě, a řeknu si, kde už asi jste. Donedávna tam totiž pravidelně vysedávalo pět mladých jiřiček a nechávaly se svými rodiči krmit, takové „jiřičí drive(fly)-in" - přiletěly, sedly a pak už jen i několik hodin čekaly, co jim svědomití rodičové, vedení hlasem přírody, budou futrovat do zobáčků.
Zato já vstanu, nakojím malou, nachystám snídani pro tu starší, zkulturním sebe, ať neděsím okolí při cestě do školky, ... Nevím jestli je to taky Hlas přírody, asi ano, už tisíckrát jsem mu odmlouvala a stejně to nepomohlo, lítala jsem kolem svých dětí jako ti ptáčci. Ti se před 3 týdny zvedli a teď jsou za Alpami na cestě do teplých krajin. Utěšuji se, že zatímco ony příštím rokem přiletí a budou zase od mimin piplat svoje další potomstvo, to moje už bude samostatnější.
A tak kromě fotky opuštěného modřínu z dnešního rána, posílám i pár dalších s jeho minulými štamgasty.
Více o dnešním tématu dne se dočtete TADY.
Nový komentář
Komentáře
ToraToraTora — #6 Nechci aby to vypadalo jako provokace, ale pro potěchu oka posílám výhled z druhého okna.
Zázvorka — #4 átéčko — #3 Máte pravdu, u nás už podzim je.
A tady jsou ti štamgasti za lepšího počasí
To je výhled. Mě by uplně stačily ty zalesněné kopce za tím. Místo toho čučím sousedce do oken:(
Krásně snídací fotka ptáčků, jak všichni natahujou zobáčky ke krmícímu rodiči! To se Ti povedlo!
átéčko — #3 Né, podzim néé. Nemám ráda podzim!! Jen na houby chodím mooc ráda!
Je to už takové podzimní.
Mám ráda podzim.
dajdada — #1 Ba ne, je to poetické, úplně slyším to štěbetání.
jak z hororu PTÁCI