Módní lekce z Paříže, nebo pytel od brambor? Iva Frühlingová školí Češky z vkusu, schytává to ale za vlastní styl

Foto: Profimedia

Iva Frühlingová se v poslední době na sociálních sítích stále častěji stylizuje do role módní mentorky. Mluví o vkusu, eleganci, francouzské ležérnosti i o tom, čemu by se ženy měly v oblékání vyhnout. Jenže právě u ní se čím dál víc ukazuje jeden zásadní rozpor. Zatímco ostatním ženám poměrně sebejistě vysvětluje, co je a není vkusné, její vlastní styl na první pohled nepůsobí jako módní lekce z Paříže.

Frühlingová má k Francii nepochybně blízko. Do Paříže se podle svých slov odstěhovala už ve čtrnácti letech, prošla modelingem, hudbou i životem mezi Prahou a Francií. Sama v rozhovorech připomíná, že ji Paříž formovala a že má ráda francouzskou „nedbalou eleganci“. Svůj styl dokonce popsala jako „Paris casual“, tedy něco mezi pařížskou ležérností, kvalitními materiály a nenuceným přístupem k oblékání.

Právě tady ale vzniká problém. Když se podíváme na její veřejné outfity a obsah, který sama prezentuje, často nejde o styl, který by působil mimořádně chic, moderně nebo inspirativně. Spíš o velmi jednoduchý, často až usedlý základ. Basics, neutrální barvy, pohodlné střihy, minimum výraznější módní práce a mnohdy i střihy, co k sobě ani nesedí. To samo o sobě samozřejmě není špatně. Minimalismus může být krásný. Jenže minimalismus potřebuje přesnost, siluetu, detail, kvalitu a lehkost. U Ivy Frühlingové to ale někdy působí spíš jako praktické oblékání bez většího nápadu než jako ona slavná pařížská elegance, ke které se tak ráda odkazuje.

Její šatník stojí podle jejích vlastních slov hlavně na udržitelnosti, kvalitních materiálech, basic kouscích a odmítání fast fashion. To jsou všechno sympatické hodnoty. Jenže hodnoty ještě automaticky nevytvářejí styl. Můžete nosit kvalitní materiál a pořád vypadat obyčejně. Můžete odmítat trendy a přitom nepůsobit nadčasově, ale jen trochu zastarale. A právě v tom je u Frühlingové největší módní paradox. Její styl není vyloženě špatný, jen zkrátka nepůsobí tak výjimečně, aby z něj bylo možné s takovou samozřejmostí školit ostatní ženy.

Foto: CNC / Pavel Machan, Marek Pátek, David Kundrát, Martin Hykl / CNC / Profimedia

Na Instagramu přitom vystupuje poměrně razantně. V jednom ze svých reels například pracovala s tématem „17 kousků, které vás okamžitě odhalí jako nevkusné“, kam sice zařadila mnoho opravdu nevkusných kousků, ale na druhou stranu i barevné punčochy, croptopy nebo zvířecí vzory, což jsou kousky, které mohou vypadat dobře, když se umí správně nosit a sladit. Svůj názor pak Frühlingová ve videu prezentuje ve volné krémové košili pošité kamínky zakasané v neforemné černé sukni. V komentářích to další ženy samozřejmě nenechalo chladnými. Mnohé poukazují na to, že ačkoliv s obsahem videa ve většině souhlasí, měla by modelka zapracovat i na tom, co má na sobě, když názor o vkusu prezentuje. „No, ale vy v té sukni vypadáte jak v pytli. Zestařuje vás i ta halenka. Promiňte. Ale je to tak,“ píše například jedna z uživatelek Instagramu a další uvádí: „Nenosím nic z toho, ale ani vy jste se, paní Ivo, dnes moc netrefila. Vypadáte ve videu jako učitelka těsně před důchodem.“ 

Nejde ale ani tak o názory. Každý může mít na módu jiný. Ale větší problém je tady tón, než samotné oblečení. Frühlingová často nepůsobí jako žena, která chce ostatní inspirovat, ale spíš jako někdo, kdo z výšky vysvětluje, jak by to mělo být správně. Argumenty „žila jsem v Paříži“ nebo „jako někdo, kdo žil dlouhodobě v zahraničí“ se v jejím veřejném obrazu vrací tak často, až začíná působit jako módní průkaz autority. Jenže Paříž sama o sobě z nikoho automaticky neudělá stylovou ikonu. Stejně jako modelingová minulost neznamená, že má člověk navždy patent na vkus.

Foto: Profimedia

Reakce publika ukazují, že nejde jen o dojem několika kritiků. I mnohé ženy, které Frühlingovou sledují pravidelně a s mnoha jejími názory se ztotožňují, mají jejího přehnaného sebevědomí někdy dost. „Ta arogance a agrese projevu... Sorry, ale nemám potřebu se u vás inspirovat. Sama máte na sobě cosi jako tepláky na yogu,“ píše uživatelka Instagramu pod jedním z posledních videí, ve kterém modelka mluví o českém nevkusu a propaguje videem svůj módní web Maison if. „Často se oblékám jako vy, ale ten stupňující agresivní projev za poslední dobu už pro mě začíná být moc. I celkový disrespekt k ostatním ženám nebo k jinému vkusu (mimochodem, je o dost náročnější zvládnout dobrý outfit v barevném provedení, černou a béžovou si na sebe umí dát každý). Myslím, že všechno, co komunikujete, lze zvládnout i bez shazování ostatních žen. Působí to stejně nevkusně jako oufity, které tu někdy komentujete,“ píše další.

U stejného videa pak stojí také třeba: „Jako člověk, který se nenarodil v České republice a tráví dost času v cizině, bych jen ráda řekla, že to tady fakt není tak tragické, jak to popisujete, a navíc dost arogantním způsobem. Jsem ráda, že to venku není tak béžové, černé a nudné, že si ženy klidně zajdou na manikúru a nechodí podle vašich rad s ošoupaným lakem v béžovém kompletu, aby zapadly do toho, čemu říkáte vkus.“ Další uživatelka naráží na modelčin outfit ve viedeu: „Já nevím jestli je lepší mít na sobě pár barev, než absolutně neforemné kalhoty, které vám dělají zbytečně břicho.“  Jiná, ač uvádí, že má podobný styl jako Frühlingová, pak reaguje na její kritiku mastných vlasů: Mimochodem vy fakt nemluvte o mastných vlasech, máte je skoro na každém videu, uši vám z nich trčí, jak Samara, taky by to chtělo úpravu."

Negativní komentáře, které Frühlingovou nechválí, se musí někde vykompenzovat. Trochu úsměvný je příběh, o kterém psal v srpnu 2025 Blesk. Pod jedním jejím módním videem se objevil velmi pochvalný komentář, ve kterém stálo: „Takový post je spousta práce. Ty světla, ty nápady, ten make-up, to oblečení, ten účes, ta lokace, ten střih, ta hudba, ten scénář, ten font písmen, ty přechody ve střihu, to dobarvení… a to jste na to na všechno fakt sama? Možná je i snad i jedno co na videích říkáte. Vnímám z toho, jak moc jste kreativní. Ale o tom asi nikdo z nás nepochyboval. Dobrá práce Ivo. Jen tak dál.“

To je milé a hezké. Jen kdyby nebyl podepsaný přímo jejím vlastním účtem. Publikum si toho všimlo a následovala vlna ironie. Frühlingová následně vysvětlovala, že si po náročné práci na videu chtěla dopřát hezkou pochvalu. Ať už to člověk vnímá jakkoli, ukazuje to, že je vztah mezi ní a částí sledujících napjatější, než by se u módní poradkyně čekalo.

Je fér dodat, že Frühlingová má právo na vlastní styl. Nikdo nemusí vypadat jako streetstylová hvězda z pařížského fashion weeku, aby mohl mluvit o oblékání. Jenže čím ostřejší soudy člověk vynáší nad ostatními, tím přísněji bude okolí hodnotit jeho vlastní vizuální prezentaci. A pokud někdo opakovaně říká ženám, co je nevkusné, měl by sám nabídnout něco víc než jen bezpečný basic šatník bez výraznější módní energie, který je, buďme upřímní, mnohdy vhodnější pro ženy 60+, než 44letou topmodelku, která se prezentuje jako velká módní znalkyně a ikona stylu.

Foto: Profimedia

Iva Frühlingová kažopádně není ani tak problémem módy, jako spíš problémem tónu. Kdyby své rady podávala civilněji, méně nadřazeně, měkčeji a s větší dávkou nadhledu, možná by její jednoduchý šatník působil jako sympatická ukázka nenucenosti. Jenže ve chvíli, kdy se z jednoduchosti stane lekce pro ostatní a z Paříže argument nadřazenosti, začíná se celý módní obraz drolit.

Skutečný styl zkrátka není o tom, kolik let jste žili ve Francii. Není ani o tom, kolikrát použijete slovo elegance. Styl je kombinace vkusu, osobnosti, přirozenosti a schopnosti nepůsobit, že se nad ostatní povyšujete. A právě v tom má Iva Frühlingová možná větší rezervy než mnohé české ženy, které tak ráda učí, jak se oblékat, a v mnoha videích říká, jak katastrofální jejich styl je.

Zdroje: Instagram Ivy Frühlingové, Blesk pro ženy, Blesk, Pro ženy