Život s diabetem připomíná cestu pověstnou soutěskou mezi Skyllou a Charybdou. Když je koncentrace cukru v krvi příliš vysoká, trpí tím především cévy a nervy. To může vést (a také často vede) k tak závažným komplikacím jako je srdeční infarkt, cévní mozková příhoda, ztráta zraku, selhání ledvin nebo nutnost amputace nohy. Jestliže naopak hladina cukru klesne příliš, nastává tzv. hypoglykémie. Kdo takový stav zažil, popisuje jej jako mimořádně nepříjemnou zkušenost, navíc se ukazuje, že časté závažné hypoglykémie zvyšují úmrtnost a také trvale zhoršují psychické funkce. Při této náročné plavbě je lodivodem sám pacient - lékař mu může pouze být nápomocen radou.

injection

Kormidlem, kterým se výchylky od správné cesty korigují, je pak u mnoha nemocných inzulin. I když byl tento lék poprvé použit před devadesáti lety, moderní diabetologie jej nezavrhuje, právě naopak, je nasazován mnohem časněji než dříve. Pro pacienty je taková chvíle spojena většinou s obavami, jak tuto léčbu zvládnou. Určitý respekt je jistě na místě. Inzulin se musí mimořádně přesně dávkovat, ať už jde o čas podání nebo o množství. Ve skutečnosti je to ale jednodušší, než si většina diabetiků představuje.

Pacienti dnes mají k dispozici moderní aplikační techniku, která jim jejich soužití s nemocí velmi ulehčuje - tzv. inzulinová pera. Tato nenápadná pomůcka umožňuje kdykoliv velmi přesně dodat tělu přesně tolik jednotek účinné látky, kolik je zapotřebí. Kdo si to zkusí, uvidí, že samotný vpich vůbec není takový problém, jak by se mohlo zdát. Místa aplikace by se měla střídat - doporučují se stehna, horní části paže, hýždě a břišní stěna, odkud je vstřebávání nejrychlejší. Je pochopitelné, že pacient může mít strach píchnout sám sebe a to ještě do břicha, po několika aplikacích ale tyto pocity zpravidla zcela mizí. Vpich téměř není cítit. Jehly jsou tenké a krátké – inzulin se má aplikovat jen do podkoží. Delší jehla není nutná ani u obézních pacientů - obezita nezpůsobuje kůži tlustší. Dokonce ani není zapotřebí desinfekce pokožky. Některé jehličky na inzulinová pera se vyrábějí vyspělou tenkostěnnou technologií, jsou vysoce leštěné, potažené silikonem a mají speciálně zkosený tvar špičky jehly, takže pro pacienty se stala aplikace inzulinu téměř bezbolestná.  

Inzulinová pera jsou stále dokonalejší, na rozdíl třeba od elektroniky je ale tady cílem maximální jednoduchost. Posledním stupněm tohoto vývoje jsou předplněná pera, která se po vypotřebování vyhodí. Diabetik již nemusí při výměně inzulinové náplně s perem manipulovat. Jednotlivá předplněná pera mají pro různé typy inzulinu své nápadné barevné označení, i tím se minimalizuje riziko záměny. K aplikaci inzulinu je v tomto případě zapotřebí jen skutečně minimální síly, zvládne to i senior s omezenou pohyblivostí a citlivostí rukou.  

injection

Pokud má někdo strach ze zahájení léčby inzulinem, může si uvědomit, že v tom není sám. Na světě je inzulinem léčeno dvacet milionů lidí. Ve vyspělých zemích přes devadesát procent z nich používá inzulinová pera.

Diabetes do života zasahuje jako každá chronická choroba a pacient se chtě nechtě musí stát tím největším expertem na své onemocnění. K tomu patří i zjištění, že samotná aplikace inzulinu není tou hlavní nesnází, která jej zatěžuje.

Shrnutí výhod předplněného aplikátoru inzulinu:

1. Jednoduchá obsluha

2. Odpadá nutnost výměny náplně

3. Pohodlná identifikace druhu inzulinu v aplikátoru

4. Přesné a pohodlné dávkování

5. Malá síla potřebná pro aplikaci

6. Celosvětově používaný aplikátor (používá jej vice než 3 miliony lidí)

Máte ve svém okolí nějakého diabetika? Jak se léčí?

autor: Lucie Ondřichová a DIAlog 2012