Porod doma jste plánovali, nebo jste jen nestihli dojet do porodnice?
Tak to málem dopadlo s Natálií (2), naší prvorozenou dcerou. Narodila se dvacet minut poté, co jsme přijeli do porodnice v Rakovníku. Ale tentokrát to byl plánovaný, asistovaný domácí porod.

Foto:Tomáš Hauptvogel

Co vás k němu vedlo? Nebyli jste s prvním porodem v porodnici spokojeni?
Vůbec ne, první porod byl naprosto úžasný, fantastický. Byl to pro nás jeden z nejsilnějších životních zážitků. Natálie se narodila naprosto přirozeně, bez jakéhokoli zásahu, bez léků. Proto se Monika rozhodla, že ke druhému porodu už dojde doma. A já její rozhodnutí po této zkušenosti jen podpořil. Popravdě, o domácím porodu jsme uvažovali už při prvním těhotenství. Jen jsme si tím nebyli úplně jistí, protože ani jeden z nás neměl zkušenosti. Tentokrát to už ale bylo jiné. Věděli jsme, že chceme ještě větší klid, než byl tehdy.

Na sociálních sítích jste se pochlubil, že syn vážil pět kilogramů. Tušili jste, že bude tak velký?
Ano, dvě hodiny po porodu vážil 4,8 kg. Že bude větší, to jsme věděli z posledních ultrazvuků. Ale že to bude až takový macek, to jsme netušili.

Tak veliké miminko, to asi nebyl úplně snadný porod…
Byl, trval asi hodinu a půl. Monika si nejprve dávala dlouhou, horkou sprchu. Pak jsme si spolu zalezli do nafukovací vířivky, kterou jsem postavil v jednom z pokojů. Měla ho vyzdobený květinami a svými talismany. Ve vířivce jsme si asi tři čtvrtě hodiny povídali, masíroval jsem jí chodidla. A tam se taky Daniel bez jakéhokoli zásahu narodil. Monika to zvládla naprosto bez následků.

Byl jste u toho po celou dobu?
Ano. Jen na okamžik jsem odběhl, abych utěšil Natálii, která tu pobíhala po domě a upadla.

I vaše dcera zůstala až do narození bratříčka?
Zůstala. Bylo to pro ni emotivní, ale zvládla to naprosto báječně. Považovala to za přirozenou věc, kterou vlastně zažila poměrně nedávno. Zpočátku hladila maminku po vlasech a pak si odešla na postel prohlížet knížku. Hned jak se Daniel narodil, nesla mu ji ukázat.

Jak jste ji na tuto událost připravovali?
Bavili jsme se o tom. Věděla, kde je bráška a jak půjde ven. Obrovsky si vážíme toho, že jsme mohli být takto pohromadě. Že to nebylo tak, že bychom jen jezdili za maminkou do porodnice, a pak si přivezli domů uzlíček, o kterém by netušila, jak se tu zjevil. Takhle viděla, že něco silného, emotivního probíhá, a vyústilo to v to, že maminka tu má jejího bráchu, na kterého se těšila.

Jak prožívá porod, a k tomu ještě domácí, muž? Neměl jste ani trochu strach?
Strach je jen souborem věcí nahraných do našich hlav, nemá žádné opodstatnění. Takže strach jako takový tam z mé strany vůbec nebyl. Moje důvěra v Moniku jakožto v ženu je už od prvního porodu obrovská. Dokonce lituji, že to jako muž nikdy nezažiji. Přivést na svět dítě je pro mě naprosto fantastický proces.

To jste asi první chlap, co tohle říká…
Je to pro mě naprosto fascinující, když vidím, že se dokáže žena dostat tak hluboko do sebe, že přivede na svět dítě naprosto bez léků a jakékoli pomoci. Myslím si, že to dokáže každá žena, pokud těhotenství a porod probíhá fyziologicky. Jen musí být dobře a dlouhodobě připravována. Viděl jsem to dvakrát u své ženy. Mentálně i fyzicky se připravovala celých devět měsíců.

I vy jste se připravoval?
Určitě. Nejde říct, to je na tobě, tak se tady snaž. I já si musel vyčistit hlavu, vyřešit si případné strachy a být nápomocný celému přípravnému procesu. A ve finále být přítomný a vycítit, kdy žena potřebuje chytit za ruku, kdy podržet hlavu, nebo cokoli dalšího. To vám totiž v tu chvíli nikdo neřekne. Tak jako Monika věděla, co má dělat, tak jsem i já věděl, jak jí mohu být svou přítomností alespoň trochu nápomocen.

Domácí porody bývají terčem kritiky. Jste připraveni na to, že vás spousta lidí odsoudí?
Jestli nás někdo odsuzuje, má na to plné právo. To je náš názor, za kterým si stojíme, jsme ochotni ho diskutovat, argumentovat, ale nebudeme ho nikomu nutit. Rozhodli jsme se stát si za svým názorem a nést zodpovědnost. Porod v porodnici, který zažily naše matky, a bohužel ho zažívá velká spousta žen i dnes, jak slýcháme od kamarádů, je pro nás natolik odstrašující, že pro nás nepřipadá ani v úvahu. Už jenom to slovní spojení, že doktor porodil dítě. On nikdy neporodí dítě, vždy je to jen na matce. Nechtěli jsme být nápomocni tomu, čeho se někteří doktoři dopouští na ženách.

Čtěte také:

Reklama