Moderátor Jan Smetana: „Postarat se o děti? Určitě by neumřely hlady ani neumrzly!“

Moderátora sportovních zpráv Branky Body Vteřiny (BBV) a soutěžního pořadu Míň je víc Jana Smetanu (33) asi není třeba dlouze představovat. Věčně usměvavý sympaťák se na obrazovce objevuje stále častěji a letos byl dokonce nominován do ankety o nejoblíbenější tvář televizní obrazovky TýTý 2014. Jeho život ale není jen o práci a sportu. Žije v domku za Prahou se svou přítelkyní Evou a dvěma dětmi a sní o mnohem početnější rodině.

Jak vypadá váš běžný den?
Docela akčně. Máme dvě malé děti, takže žádné dlouhé vyspávání si nemůžu dovolit. Vstávám kolem půl sedmé. Jedno dítě je potřeba vypravit a odvézt do školy, druhé potřebuje přebalit a mléko. Většinou ale s dětmi vstává má žena, která dokáže dělat pět věcí najednou a všechno zvládne. Já hodně času trávím prací, sám sebe považuji docela za workoholika. Když mám jen Branky Body Vteřiny, jedu do televize dopoledne, na dvanáctou hodinu. Pokud ale natáčíme soutěž Míň je víc, tak jsem na Kavčích Horách už v sedm hodin ráno.

Co vy a sport? Stíháte se mu věnovat aktivně, nebo jej častěji komentujete?
Snažím se každý týden aktivně sportovat alespoň 10 hodin. Na jaře a v létě se mi to docela daří, ale v zimě je to horší. Chodím často běhat. Naštěstí bydlíme na vesnici, takže obuji boty a hned jsem v lese. Začínám také koketovat s myšlenkou, že bych znovu začal hrát basket. Závodně, nižší soutěž v našem okrese. Sport je pro mě nesmírně důležitý. Poté, co uběhnu 10 kilometrů, necítím únavu. Naopak mi to dodá sílu. Navíc na zahradě mám basketbalový koš, takže si můžu kdykoliv zastřílet.

Moderujete soutěžní pořad Míň je víc. To je první odklon od sportu na televizní obrazovce?
Ano, je to pro mě úplně jiný formát i žánr. Musím říct, že mě to moc baví. Já mám rád jakékoliv výzvy a pokaždé, když se můžu ponořit do neznámé vody, cítím vzrušení z čehosi nového. Navíc je to pro mě další obrovská motivace, zase se učit nové věci. Je to úplně jiná disciplína a moc si vážím důvěry, kterou jsem dostal.

Moderovat soutěžní pořad a kočírovat soutěžící je asi těžší než číst připravené zprávy. Připravili vám už nějakou horkou chvilku?
Moderovat BBV není jen o tom vystoupit na obrazovku a přečíst připravené zprávy. Do práce chodím na dvanáctou a věnuji se jejich přípravě až do odvysílání zpráv, to je osm hodin. Ale ano, soutěžní pořad je něco jiného. Práce s lidmi, kteří jsou před kamerou poprvé, je někdy náročná a nevyzpytatelná. Pro mě je nejhorší, když mají soutěžící zásek a nevypadne z nich ani hláska, nebo odpovídají jedním slovem. Výhodou ale je, že soutěž předtáčíme. To by bylo vzrůšo, kdybychom Míň je víc vysílali živě…

Pokud se teď začnou objevovat další nabídky na podobné moderování, uvažujete o tom, že pověsíte kariéru sporťáka na hřebík?
Já se pořád cítím jako sporťák a novinářské řemeslo mě baví a naplňuje. Ale upřímně, lákají mě různé nabídky. Jenže vždy je zapotřebí vše pečlivě zvážit. Mám svůj limit a hranice, které bych nepřekročil. Zároveň mě baví poznávat nové lidi a zkoušet různé věci. Ale ať už budu v budoucnu dělat cokoliv, sport bude vždycky moje láska. Vždyť i Míň je víc je taková adrenalinová soutěžní disciplína.

Jaká je tedy vaše meta, co se moderování týče?
Víte, na to je těžké odpovědět. Já chci především perfektně zvládat svou práci a neustále se zdokonalovat. Vidím, že mám limity a stále je v čem se zlepšovat. A to je pochopitelně dobře. Mám své vzory, které mě fascinují a moc bych si přál být jako oni. Moc bych si přál třeba komentovat basketbalový turnaj mužů na olympijských hrách. Chtěl bych si zkusit také živě moderovat jeden z velkých televizních galavečerů. Ale to skutečně až někdy v budoucnu, až budu mít víc šedin a vrásek.

A kdo je vaším vzorem?
Mám vzory mezi moderátory i mezi sportovními komentátory. Hodně sleduji zahraniční televizní stanice a osobité styly jednotlivých moderátorů. Často u nich hledám inspiraci. Zároveň si moc dobře uvědomuji, že jiný kraj, jiný mrav.

Vzrostl počet Vašich fanynek od té doby, co moderujete Míň je víc?
Jsem rád za každý pozitivní názor i konstruktivní kritiku, ale rozhodně nepočítám fanynky k uspokojení vlastního ega. Pravdou je, že se lidé otáčejí nebo na mě pokřikují. Zatím jsem nezažil nic extra nepříjemného, žádné pronásledování. Existují ale i diváci Míň je víc, kteří vůbec netuší, že jsem sporťák a moderuji BBV. Soutěž má asi trochu jiné diváky než večerní zpravodajství.

Jste pověstný svým úsměvem. Užívá si ho i vaše rodina, nebo je to jen grif, který naskočí se znělkou pořadu, který moderujete?
Určitě ne. To bych se přetvařoval, a to nesnáším. Když není důvod se smát, tak se do culení nenutím. Každý, kdo mě dobře zná, ví, že se směji často a rád. Není to žádná póza ani image. A co se mé rodiny týče, mám hodně důvodů se na ni usmívat.

Máte doma dvě děti. Kolik času s nimi trávíte?
Nejradši bych s nimi byl pořád, ale vím, že to nejde. A tak se snažím trávit s nimi co nejvíc času. Je s nimi sranda. Nejradši mám, když všichni někam odjedeme třeba na víkend, nebo si jen tak na odpoledne zalyžovat. Nicolka je sedmiletá, Bastienek roční, takže každý z nich má jiné potřeby a rozdílný denní rytmus.

Dokážete se o ně sám postarat? Myslím tím se vším všudy?
Upřímně, máma je máma… A v tomhle směru je prostě nejlepší. Určitě by neumřely hlady nebo nezmrzly. Ale když třeba odpoledne hlídám, nejsem tak útlocitný jako Eva. Moc ji obdivuji za to, kolik času dětem věnuje. Já se spíše starám o zábavu.

Jste ten typ tatínka, který už teď jasně ví, v jakém sportu bude jeho syn vynikat?
Bastien buď vyhraje basketbalovou NBA anebo tenisový Wimbledon! Je pravdou, že už má docela slušnou basketbalovou výbavičku, nakoupil jsem mu hodně balonů a vůbec… Dětem kupuju hodně sportovního náčiní. Samozřejmě bych byl moc pyšný, kdyby hrál třeba ten basket. Ale rozhodně ho nechci a nebudu do ničeho nutit. Chci, aby především studoval a vzdělával se, protože číst a učit se by měl člověk celý život. Ale aktivní pohyb a sport je stejně důležitý jako třeba zdravě jíst.

Když už jsme u jídla, co vy a vaření?
Miluju ho, skutečně. Rád experimentuji a moc rád vařím pro návštěvy. Těší mě, když udělám celé rodině večeři, nebo oběd, a všichni jsou spokojeni. Takové chvilky jsou pro mě vzácné hned dvakrát. Nejen že se všichni dobře najíme, ale hlavně můžeme být spolu. Moc rád také sleduji v televizi nebo na internetu různé show o vaření a nechávám se inspirovat.

Vaříte z podle kuchařky, nebo experimentujete?
Od ženy jsem dostal k Vánocům speciální kuchařku s mořskými plody a fakt mě moc baví. Mám rád různé fígle a triky, ale u jídla pro ostatní příliš neexperimentuji. Třeba v létě, kdy hodně grilujeme, udělám nejdřív jídlo všem ostatním tak nějak na jistotu. Teprve až se svým steakem pěkně experimentuji. Pravda, někdy to celé dost pokazím, ale i to mě na vaření baví.

Jakým jídlem vám přítelkyně udělá zaručeně radost?
Já nejím jen zemlbábu, rýžový nákyp a hrachovou kaši, jinak můžu všechno. Evička třeba umí skvělé zapečené těstoviny. A bramboráky od ní doslova miluju! Ať udělá cokoliv, cítím z toho, že to vařila s láskou. Od ní bych možná snědl i ten nákyp… ale radši ať ho nevaří.

Vaším snem je velká rodina. Jak moc velká?
Já bych nejradši měl třeba další dvě děti. V tomhle jsem trochu snílek. Ale vím, že by to bylo už fakt moc těžké, protože hodně času věnuji práci. A když mám volno, tak jsem rád, že můžu taky trochu vydechnout. Ale už se moc těším, až bude mít děti i moje ségra. Všichni se budeme navštěvovat a někam jezdit.

Bydlíte v domku za Prahou, jste domácí kutil?
Řekl bych, že ano. Mám svůj kufřík, ve kterém mám všechny potřeby pro domácí kutily. Manuální práce mě baví, vždy mě tak nějak vnitřně uklidní. Samozřejmě, s profíky se srovnávat nemůžu, a ani nechci. Ale z každé věcičky, kterou doma vyrobím, mám velkou radost. Nutno dodat, že jenom já, protože má žena je mým velkým kritikem. Například už rok slibuji, že přidělám konzole na záclony…

Čtěte také:

• Dracula je zpět! „Šlo o zkoušku trpělivosti režiséra Filipa Renče,“ říká ředitel divadla v Karlíně
• Tatérka Julia Chochola: Tetování jsem trénovala na mladším bráchovi