Nemohu se nezmínit alespoň ve zkratce o nezapomenutelném filmu Jiřího Krejčíka „Božská Ema“.
S nádhernou Božidarou Turzonovovou v nádherných kostýmech.
Na dobu, kdy film vznikal (1979) a nebyly v české kotlině téměř žádné vhodné materiály, obdivuhodný výkon kostýmního výtvarníka.
Když k tomu přičtu pověstnou náročnost a maximalismus režiséra Krejčíka, smekám před jejich autorem (panem Kropáčkem) dvojnásob.

Dnes jsou kostýmy z filmu uložené ve zvláštní skříni ve fundusu Barrandovských ateliérů.
Zblízka jsou ošklivé, vyrudlé a z umělých materiálů. Nevěřila jsem svým očím.
“To že jsou šaty z „Božské Emy"?“
“Tak, tak,“ přisvědčila posmutněle paní skladnice.
Film je zkrátka šalba a klam a navíc si na nich pochutnal zub času.

Ale móda doby největší slávy Destinnové jistě stojí za zmínku i dnes.
O Destinnové bylo známo, že nesnášela secesi.
Svým způsobem se jí nedivím, protože na jevišti si dekorativní přeplácanosti užila až dost.
Co se módy týče, měla vlastně štěstí, protože pokrok v oblékání s následným odložením korzetu jí šel na ruku.
V roce 1906 předvedl francouzský salon Poiret novinku: šaty se zvýšeným pasem, které vyřadily korzet ze hry.(Můžete si je prohlédnout na anotačním obrázku). Samozřejmě že trvalo dalších deset let, než se korzet definitivně odporoučel. Ale Poiret naznačil směr, který chápal jako součást ženské emancipace, jako
začátek revolty, která vyústila v ohromující přerod v odívání.

Móda se inspirovala pánským šatníkem, starověkým Řeckem a Japonskem.

Vícedílné komplety přešly z oblasti sportu a cestování do každodenního života.
(na ukázce fialový kostým z hedvábného saténu, kolem roku 1910).



Šaty Delphos čerpající z období starořecké klasiky z dílny Mariana Fortuny nebyly stvořeny pro postavu tvarovanou korzetem, ale vědomě stavěly do popředí přirozenou krásu ženských křivek.

 


Vrapované a plisované látky s každým pohybem měnily barvu a jejich nadčasová krása nepřestává uchvacovat ani současníky.

A na závěr jsem si ponechala dvě lahůdky.
Večerní šaty inspirované Japonskem.


Světlounce růžové šaty jsou z tylu bohatě vyšívané sekanými korálky, perličkami a pajetkami (z roku 1913).


Druhé (z roku 1919) jsou z černého tylu se stříbrnou výšivkou tehdy oblíbeného japonského motivu mořských vln.



Oba modely s téměř rovnou linií pasu předznamenávají nástup výtvarného stylu art deco, který ovládl pole ve dvacátých letech dvacátého století.

Ale co říkáte, milé dámy, nedaly by se nosit i dnes?

Napište mi své názory.

 

Článek o Emě destinové ZDE

TÉMATA:
KRÁSA