Jména Caesar, Caligula, nebo naší zemi bližší osobnosti jako jsou Karel IV., Rudolf II. ...a další, v nás určitě vzbuzují představu moci, síly a jisté nedotknutelnosti. Vždyť kupříkladu Caligula se sám považoval za Boha a byl tím naprosto přesvědčen. Jak byla jeho představa mylná, se za chvíli přesvědčíme. Vždyť i tyto osobnosti byly jen obyčejní lidé z masa a kostí, které, tak jako "obyčejné" lidi, zlobila dna, prodělávaly dětské choroby, jež je poznamenaly na celý život, trpěly psychickými poruchami způsobené genetickou příbuzností svých rodičů.

Pojďme si udělat malou exkurzi do historie z hlediska medicíny.

Caesar

Historické prameny uvádějí, že Caesar trpěl častým "omdléváním" a děsivými sny. Mohlo jít o druh epilepsie s řídkými záchvaty, která se objevuje vzácněji. Tomuto názoru napomáhá to, že okolnosti jeho narození byly dramatické - prý se narodil císařským řezem. Další názor je ten, že šlo o oběhové poruchy, jež připomínaly epilepsii. Ať tak nebo tak, nakonec tento slavný vojevůdce zemřel smrtí neočekávanou a náhlou. ALEA IACTA EST - Kostky jsou vrženy!

Caligula

Začátek Caligulovy vlády byl slibný. Bohužel, tyto nadějné začátky trvaly jen několik měsíců. Poté se Caligula změnil doslova v tyrana a šílence. Historikové tuto změnu přičítají horečnaté chorobě, která trvala několik měsíců. Jak ale mohlo dojít k tak prudkému zlomu a z dosud moudrého a vlídného císaře se stát šílenec, který ztratil veškeré zábrany?
Názory se kloní k možnosti virové infekce - zánět mozku. Encefalitida nezůstala u Caliguly bez následků. V jeho případě šlo nejspíš o strukturální poruchu v čelních lalocích mozku. Postižení této oblasti vede ke ztrátě zábran, potom k rozpadu společenských návyků a nakonec k dezintegraci osobnosti a demenci.
K poslední fázi u Caliguly nestačilo dojít, ale stačil se v něm probudit netvor a násilník nevídané podoby. Je- li tomu tak, pak nemoc zvaná encefalitis ovlivnila římské dějiny, neboť v tomto Caligulově chování se zhlédnul například Nero a jiní, což předznamenalo konečný pád říše.

Karel IV.

Ani tomuto českému velikánovi se nevyhnuly strasti obyčejných smrtelníků. Trpěl dnou, což bylo prokázáno při ohledání jeho ostatků antropologem Jindřichem Matiegkym v roce 1928. Stopy této choroby byly patrné na páteři a dlouhých kostech. Ale toto nebyla jediná nemoc, která Karla IV. trápila. V roce 1350 náhle onemocněl chorobou, která trvala deset měsíců. Nemoc spočívala v ochrnutí všech čtyř končetin a - jak se dovídáme ze zápisů z kronik - o těžkou a trvalou bezmocnost. Ochrnutí po deseti měsících vymizelo a došlo k úplnému vyléčení. Popisům kronikářů, líčící tuto nemoc se nejvíce blíží polyradikuloneuritis, to jest zánět nervů a míšních kořenů. Tato choroba může být způsobena různými jedy, bakteriálními i infekčními a může mít i řadu příčin. Mohla způsobit obrnu všech čtyř končetin s počátečním hrozivým průběhem a konečně s úplnou úpravou.
Jsou-li tyto doměnky správné, pak je "případ Karel IV. " jedním z prvních případů, kdy byla tato nemoc popisována.

Rudolf II.

"....Rudolf byl svým povahovým založením melancholik...jeho nervová soustava byla slabá, a Rudolf sám se staral, aby ji ještě oslabil svým způsobem života, hledaje příliš mnoho opojení v náruči krásných žen.......Znenáhla se ho zmocňoval jakýsi druh stihomamu spojený se slavomamem a po jehož návalech dostával záchvaty zuřivosti a mstivosti proti skutečným i domnělým nepřátelům......." Takto líčí po pečlivém studiu pramenů-Rudolfovo psychické postižení historik Bedřich Novák.
Vedle popisu maniodepresivních stavů zde vyvstávají stavy agrese, paranoidní komplex, a v neposlední řadě Rudolfova sexuální nezdrženlivost. Jeho psychický stav se během života stále zhoršoval, protože v jeho době nebyla známá žádná účinná léčba, a navíc vnějších faktorů bylo v jeho životě víc než dost.
Ale psychická nemoc měla i dědičný základ. Jeho prabábou byla Johanka Šílená, o které je známo, že trpěla schizofrenií. Z jejích dvou synů císař Karel V. měl nepochybnou endogení depresi mírného stupně. Bratranec Rudolfův, španělský infant Don Carlos, trpěl těžkou duševní nemocí, o níž není jasno, byla-li to schizofrenie nebo epileptická demence. A je třeba zdůraznit, že Rudolfovi rodiče byli vlastní bratranec se sestřenicí, čímž se pravděpodobnost zdědění nevhodných vloh mnohonásobně zvyšuje.

Další doklad : syn Rudolfa II. a Kateřiny Stradové don Julio d´Austria byl sexuálním a vražedným maniakem. Další vliv na Rudolfův psychický stav měla, dnes již potvrzená nákaza syfilitidou, což by při nevázaném způsobu života císaře, spíše překvapilo, kdyby se touto chorobou nenakazil. A tak nakonec to nejcennější, co po českém králi a římském císaři zůstalo, byly vzácné umělecké sbírky ...  

Převzato z knihy " Zpráva o nemocech mocných" od Prof. MUDr. Ivana Lesného, DrSc.

 
Reklama