Ráda bych se zeptala čtenářek ž-i na názor... Nejsem ani "těhulka", ani "snažilka", jsem zatím v první fázi, nulové, možná tzv. "přánilka" :o)) . Někdy si vylívám své srdíčko na stránkách ž-in, jak moc bych si přála mít děťátko. Moc a moc si přeji držet toho drobečka u sebe, mít neprospané noci, říkat jak jsem utahaná z toho nevyspání, být zamatlaná od jídla, jak ho budu krmit, říkat "ach ty dnešní děti...", vybírat malé pidi oblečky, prostě strašně moc si přeji děťátko.
Myslela jsem si poprvé, že to je můj chvilkový rozmar, že mě to přejde, tak jsem se snažila na to nemyslet. Ale už to je déle než 2 roky, a programované ignorování se změnilo postupně ve vroucné přání, kdy na to myslím každý den, když jím, když jdu na ulici, prostě pořád. Nejsem nějaká naivka, která si myslí, že to bude taková malá panenka na hraní; mám s dětmi (profesionální) zkušenosti, tak vím, že to není žádná selanka. Ale před okolím to "perfektně" maskuji. Nevím, jak říct hele, co takhle koupit kočárek? Prostě nevím, a v tom je můj problém.
Nikdo netuší, ani trošičku, a já nevím, jak to říct. Mám přítele, který sice má své mouchy, ale dá se s nimi žít, je to nejmilejší chlap na světě, který, když vidí, že mě může potěšit, tak to udělá, vcelku zodpovědný, vážím si ho a miluji ho. Ale nevím, jestli chce mít taky děťátko. Mám strach se ho zeptat, i když to zní blbě, mám strach, že poví, že ano, ale jen proto, aby mě potěšil; vím že to zní blbě, ale mám už s tím taky mé zkušenosti - jak jsem byla s mým bývalým přítelem, udělala jsem romantickou chvilku a prostě se ho zeptala, řekl že ano a po tváři se mu skoulely slzy. Teď už vím, že to bylo hrané, celé, protože jsem později zjistila, že mě v tu dobu pravděpodobně podváděl a dělal další věci.
Proto mám velký strach se už ptát. Mám dojem že můj miláček by taky chtěl, ale nejsem si jistá. Vždy, jak se jen zmíní, tak se mi sváže jazyk a vysoukám ze sebe s hraným smíchem, že už přece děti mám, dokonce dvě, našeho psa a jeho. Nevím, co mě to pokaždé popadne, ale nemůžu si pomoct a potom se tluču do hlavy. Chci asi možná vědět, že on si přeje mimčo na 100%, aby si s tím byl jistý, nechci nikoho podrazit. Chci, aby mi řekl, že ON chce mít děťátko (se mnou), ne abych ho do něčeho nutila. Nemám si ani s kým o tomhle povykládat, protože kdybych to řekla kamarádkám, tak by už začaly plánovat, že jak to mimi budu roztomilé a tak, ale to mě neposune nikam dál, spíš to budu mít v hlavě ještě víc. Mamce to říct nemůžu, protože mamka jaksi si myslí, že mám dělat "tzv. kariéru", neboli užívat si, jezdit po světě a tak. Možná že to jen maskuje jako já, možná že ano, protože se jednou prořekla, když byla nemocná a měla jít do nemocnice, v žertu řekla že se snad dožije vnoučátek, ha ha, a pak se zarazila. Když jsem se ale zmínila pak později o tom, že mám na to i věk, tak řekla neblázni, užívej si, počkej, času dost. Možná čeká, že mi padne k nohám nějaký milionář se 4 mercedasama, ale tak to většinou u matek bývá...
Někdy si přeji, sobecky, hnusně, aby moje HA selhala a vyřešila mi tento krok. Ale potvůrka funguje, a abych to tajně vysadila, na to nemám povahu, nechci nikoho podvádět a myslím si, že je to k chlapovi nefér a sobecké. Prosím poraďte mi, jak zjistit, že můj přítel to chce, a pokud chce, tak že si je tím jistý, sama se ho nezeptám, vím že můj jazyk bude stávkovat; jak (by)ste sdělily potencionálnímu otci, že po tom toužíte, nebo lépe, jak poznat, že to chce on?

S.