Do boje proti mobilním telefonům vyráží čtenářka Mandzarik. Proč nemá tyto šikovné mašinky symbolizující dnešní uspěchanou a přetechnizovanou dobu ráda, to se dočtete právě v této novince...
Mít mobilní telefon je dnes absolutně běžné. Proč ale nemá mobily ráda čtenářka Mandzarik? To se dočtete níže...
Milá redakce, objeví - li se veselé historky s mobilem, pak je na místě pozdvihnout hlas i proti nim a udržet tak konstantní náladu. Nedá se nic dělat, nemám ráda mobil. Popouzí mě melodie v taškách občanů, leze mi na nervy halas kolemjdoucího s přístrojem u ucha, nesnáším opakované vyzvánění v průběhu pěti minut. Je přece nad slunce jasné, že to nevezmu ani příště. Proč ten tupo nenapíše zprávu ? Tu si přečtu, až se mi bude chtít. Ano, v otázce mobilů jsem misantrop. Ti chytří už pochopili, druzí marně zvoní. Stačí jednou, ne ? Až se mi bude chtít, zavolám zpět. Nebo ne.
Nostalgicky vzpomínám na staré zlaté časy pevné linky. A ještě radši vzpomínám na telefonát na číslo 5026 - naše pevná linka v třetihorách. Telefon znamenal dobrodružství. Kdo to je ? A co chce ? Něco se děje !
Zazvonil. Přístroj většinou obsluhoval otec. Zvedl sluchátko a dále jen cituji : „Prosím ?“ „To je pan XY ?“ „Ano.“ „Tady pošta. Máme pro vás telegram. Vezměte si, prosím, tužku a papír. Máte ?“ „Ano.“ „Pište si, prosím, píšete si ?“ „Ano.“ „Takže - v sobotu ...máte ?“ „Ano.“ „a v neděli - máte to ?“ „Ano“ „bude tma, jak v prdeli. Nashledanou.“ To aspoň byla zábava !
Jak ráda bych utopila ten svůj krám, který mi imrvére nabízí připojení k netu, GPS ajánevímcoještě, a vrátila se k oslavě Grahama Bella a jednoznačného crrrrrrrr crrrrrrr.
Protivná,
Mandzarik
Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.
Téma dne 11. dubna 2011: Mobilní telefony a vyzvánění
- Zažila jste nějakou veselou historku s mobilem?
- Máte specifické vyzvánění? A jaké?
Posílejte mi své příspěvky na toto téma dnes (11. dubna 2011) do 15.00 hodin na e-mailovou adresu redakce (viz níže). Posílat můžete buď své vyzvánění nahrané na server YOUtube a okořeněné nějakým vysvětlením, proč právě toto vyzvánění máte, anebo humorné historky s mobilním telefonem. Váš text ať je dlouhý alespoň jako tento odstavec, tedy pokud chcete mít větší šanci na uveřejnění a na získání dárku: oranžová mini USB dálkovou myš Saitek a modrá podložka pod ní značky DATALINE. Do předmětu vašeho mailu nezapomeňte napsat heslo (také níže).
- Redakční e-mail: Redakce@zena-in.cz
- Heslo: MOBIL
Nový komentář
Komentáře
Nenavidim ho a za to ho nikdy nezvedam. Mam pevnou linku a totez.
Nenavidim telefon. Mam mejla, ne?
Já mobil miluji!!!!!
Nenazývám ho jménem, ale fakt je to vynález nad vynálezy! Můžu s ním fotit, poslouchat z něj hudbu, přednášky, audioknihy.
Můžu se spojit s kým chci! každému, kdo potřebuje můžu rychle pomoci.
Mám v něm zapsáno, co potřebuji kdy udělat. Mám v něm důležité věci. Budí mě ráno.
Opravdu mobil miluji.
Mám dva a ten jeden podle numerologie přitahuje omyly. Jak já se raduji, když zase spletu číslo! Jednou to sepíšu, ty své omyly. Nádhera!
mandzarik — #10 Nespočítala bych, kolikrát jsem vylovila mobil v okamžiku, když přestal zvonit
SNÍŽEK — #21

, jo to byly klukoviny!
stara blazkova — #14 Mám dojem, že jen hovory ve stejném městě byly neomezené, meziměsto jsem vždycky platila různě podle toho, jak dlouho jsem s maminkou mluvila.
SNÍŽEK — #21 to byly ty telef seznami pomale jméno a adresa
kometa — #13 kámoška zase podle seznamu si vybrala jméno a volali.Jednou se jim zalíbilo jméno Sereš.Když zvedl sluchátko,řekla:Sereš?To nevadí,já počkám!
A fórky přes jakýkoliv telefon mi byly vždycky proti srsti.nikdy jsem se žádnýho neúčastnila
Jelikož nemám mobily vás, kdo napsali komentáře, tudíž vám nemohu zavolat, sděluji, že vaše příspěvky v novinkách si přečtu ráda k večeru, až budu opět on-line
Dante Alighieri — #17 Já většinou napíšu hned, že si někdo plete číslo. Akorát toho typa s omilem jsem nechala podusit dýl.
mandzarik — #11 Já většinou na tohle nereaguju. Akorát jsem odpověděla na pozvánku na Silvestra, že je to asi omyl.
kometa — #13 no to jste teda byly
stara blazkova — #14 Jedna z věcí, na kterou vzpomínám ráda
Zlaté pevné linky. Hovor v obci za korunu, meziměsto o něco dražší. A člověk mohl volat, jak dlouho chtěl... Měli jsem "dvojče" se sousedy odnaproti. Když telefonovali, u nás to ciknalo, a my nemohli volat.
My jsme takhle volali na jedno číslo - Karel A vždy jsme manželce vzdychali do ucha jestli je doma Kája. No a paní povídá není. Tak mu prosím vyřiďte ať dneska nechodí. Takové jsme byli svině.
ToraToraTora — #7
to jsem chtěla slyšet. budu dál
Dante Alighieri — #8 a pomohla ? a měla ?
monkee — #5
fakt bych s tím krámem nejradši švihla, když položím tašky na silnici, pustím ruce dětí, slavně ho vylovím a v ten moment to ta osoba položí. Případně volá v dobu, kdy i houpací kůň ví, že je doba koupání dětí atd atp.
Dante Alighieri — #8 To máš za to, že na Tomáše s***š
selinka — #6
Já se dneska směju každýmu prdu. Jednou jsem dostala já takovou ublíženou SMS. Něco jako "promiň, ale když Tomášovi nepomůžeš ty, tak já jo a je mi úplně jedno, co na to řekneš". A znělo to hodně vyčítavě. Taky mi už asi 3x přišlo, jestli mám večer čas.