Každý debil má dnes mobil. A nebo naopak, kdo nemá mobil, jako by nebyl.
Dlouho jsem se té malé věcičce bránila. Já přece nemusím být jako ostatní. Závislá na nějaké takové krabičce. Doma mám pevnou linku, ve městě vždycky nějakou tu budku najdu. Kartu mám pořád po ruce. Tak na co mobil?
Ale když už se na mě asi v páté instituci dívali tak nějak skrz prsty, když jsem jim na otázku, jaké máte číslo mobilu, řekla žádné. A když se mě asi desátý člověk ptal, kde pořád seš, kdo tě má furt shánět, a já odpověděla: "Měl jsi mi zavolat do budky, právě jsem šla kolem!", začalo mi to trochu být nepříjemné. Asi jsem nějaká vadná. Mají ho už všichni kolem. Proč já ho vlastně nemám?
Pak jsem jela domů autobusem a za mnou se bavil chlapec s dívkou: “Víš, naše máma je ztracená generace. Představ si, že pořád nechtěla mobil. Ale koupili jsme jí ho, jenže ona ho má stejně pořád vypnutej. Takový starý lidi se to holt už nenaučí!“
Jaký starý lidi!?! chtělo se mi zařvat a chytit ho pod krkem. Bylo mu tak 16-17, jeho máma musela být v mém věku (a možná i mladší).
A tak mi Ježíšek nadělil mobil. Je takový hezoučký, modroučký, roztomiloučký, šikovňoučký.... Mám ho moc ráda a už si život bez něj nedovedu představit. Dokonce jsem se přistihla, že svému muži v tramvaji hlásím, že volám z Karláku, a mířím na Mírák. A taky honem volám domů Katce, aby se proboha podívala, jestli jsem nenechala zapnutou plotýnku pod polívkou. A když dostanu esemesku od syna: „Za deset minut jsem doma, co máme k večeři?“, letím k mikrovlnce, aby měl Honzíček ohřátou večeři.
No, kvalit toho tramvajového manažera asi nikdy nedosáhnu.
I když? Dost možná, že by se mým studentům líbila hodina vedená z tramvaje?
Nový komentář
Komentáře
Jé, na tom obrázku je můj mobil
to BIM: Jestli to dobře chápu, tvůj muž mobil nemá. Pak je to jednoduché. I když bude remcat, prostě mu ho kup. Chlapovi musíš dát "hračku", aby se vyburcoval k činnosti. A jestli ani toto nepomůže, nic se neděje, určitě se ten mobil bude někomu jinému z rodiny hodit. :-)
Já měla jiný problém, dostala jsem ho k narozeninám v době kdy ještě když ho někdo měl, tak byl strašnej frajer
. Mělo ho jen pár podnikatelů a teprve to tu začalo .... Všichni si o mě začali myslet, že sem namyšlená ... pomlouvali mě atd...
do slova
mamince a pejkovi. Takže já bez mobilu ani ránu.
Jenže já ho dostala né proto, abych se s ním vychloubala, ale proto že naší rodině zachránil život