Každý debil má dnes mobil. A nebo naopak, kdo nemá mobil, jako by nebyl.

Dlouho jsem se té malé věcičce bránila. Já přece nemusím být jako ostatní. Závislá na nějaké takové krabičce. Doma mám pevnou linku, ve městě vždycky nějakou tu budku najdu. Kartu mám pořád po ruce. Tak na co mobil?

Abych v tramvaji někomu (a všem kolem) líčila, že jsem právě na Karláku a brzy budu na Míráku? A nebo byla jako ten mladý muž v obleku, který si v tramvaji zřídil kancelář? Za tu dobu, co jsme „spolu“ jeli, stihnul: vyřídit Pepovi vzkaz od Franty, Marušce nařídit, aby ho omluvila na poradě a říci Jitce, aby určitě co nejdřív našla spis XYZ. A pak se ještě nadstandartně domluvil s Vojtou, že v šest půjdou na pivo. Nechtěla jsem zkrátka mobil ani za nic!

Ale když už se na mě asi v páté instituci dívali tak nějak skrz prsty, když jsem jim na otázku, jaké máte číslo mobilu, řekla žádné. A když se mě asi desátý člověk ptal, kde pořád seš, kdo tě má furt shánět, a já odpověděla: "Měl jsi mi zavolat do budky, právě jsem šla kolem!", začalo mi to trochu být nepříjemné. Asi jsem nějaká vadná. Mají ho už všichni kolem. Proč já ho vlastně nemám?

 Pak jsem jela domů autobusem a za mnou se bavil chlapec s dívkou: “Víš, naše máma je ztracená generace. Představ si, že pořád nechtěla mobil. Ale koupili jsme jí ho, jenže ona ho má stejně pořád vypnutej. Takový starý lidi se to holt už nenaučí!“

Jaký starý lidi!?! chtělo se mi zařvat a chytit ho pod krkem. Bylo mu tak 16-17, jeho máma musela být v mém věku (a možná i mladší).

A tak mi Ježíšek nadělil mobil. Je takový hezoučký, modroučký, roztomiloučký, šikovňoučký.... Mám ho moc ráda a už si život bez něj nedovedu představit. Dokonce jsem se přistihla, že svému muži v tramvaji hlásím, že volám z Karláku, a mířím na Mírák. A taky honem volám domů Katce, aby se proboha podívala, jestli jsem nenechala zapnutou plotýnku pod polívkou. A když dostanu esemesku od syna: „Za deset minut jsem doma, co máme k večeři?“, letím k mikrovlnce, aby měl Honzíček ohřátou večeři.

No, kvalit toho tramvajového manažera asi nikdy nedosáhnu.

I když? Dost možná, že by se mým studentům líbila hodina vedená z tramvaje?

Reklama