tu

Věděli jste například, že pokud nebudete projevovat své květině dostatek lásky a pozornosti, můžete ji dostat do „psychických“ problémů? Napadalo vás někdy, že existují lidé s diplomy a tituly před i za jménem, kteří duševní stav rostlin berou naprosto vážně? A nejen oni...

Ona je to taková malá herečka!

Máme známou, která je pro naši rodinu klasickým zástupcem elementární bytosti v lidské podobě. Nejen vizuálně, ale také přístupem a životní filozofií.

Drobná, modré oči, bílá pleť, dlouhatánské kaštanové vlasy, v batikovaných šatech, bez make-upu a hlásek jako konipásek. Člověk by ji objal a dával dobrý pozor, aby před ní nikdo nahlas nekýchl, protože by se mohla rozplynout.

kKdyž navštívíte domov této osoby, máte v ten moment pocit, že jste v botanické zahradě. Ovšem žádné latinské názvy se zde nekonají. Květiny mají jména a ona je schopna o nich hovořit jako o lidech. Také její přístup je doslova roztomilý.

„Hele, ty opice, už zase hraješ divadýlko,“ povídá africké fialce.

„Já vím, co teď děláš, ty seš prostě uražená, tak mě chceš postrašit, co,“ říká a já jen čekám, kdy něco řekne květina.

„Víš, byla jsem o víkendu u našich a Pidlucha prostě nesnáší, když je tady sama. To pak jako dělá, že zvadla, přestože má vodu a nic jí nechybí. Ale já už ty její etudy znám. Vsaď se, že tady chvilku budem a najednou se uzdraví. Je to herečka, ale je fajn,“ vysvětlila mi.

Pravda je, během hodiny se fialka „tvářila“ zcela jinak, než když jsme přišly.

Během té doby jsem naslouchala, jak to má v životě její brambořík, co si myslí banánovník a že se mu občas stýská po domově.

kyJak malá aloe nesnáší televizní noviny a kterak si ibišek myslí, že je hezčí než klívie, a jak si klívii dobírá. Břečťan má zase v oblibě vůni uzeného…

Popravdě, krásně se to poslouchá. Společnost téhle ženy je po všech stránkách neskutečně příjemná. Člověk se s ní cítí hezky.

„Můžu Ti je zalejt?“ optala jsem se a dostala povolení. Přistupovala jsem k těm osobnostem ze světa flóry doslova s posvátnou úctou a neubránila se ani pokusu o slovní kontakt. To aby se třeba neurazily.

„Jejda, ale to nemůžeš tou studenou vodu!! Musí bejt maličko vlažná přece. No jak by Ti bylo, kdyby Ti někdo máchal nohy v ledový vodě!“ ozvala se za mnou.

Skoro jsem dostala psotník. „Hele, pojď si to raději udělat sama, nebo mě ty tvé kamarádky budou nenávidět,“ vzdala jsem to.

Co na to vědci?

Vědecká obec na to jde sice po vědecku, ale vlastně se přiklání k názoru naší víly. Květiny jsou velmi náchylné například na změny teplot, ale třeba i na jiné květiny v jejich blízkosti.

Dokonce buď mají, nebo nemají v oblibě některé pachy lidského pižma. V překladu to tedy znamená, že kytce prostě můžete být nesympatičtí, což dává najevo tím, že vám doma neprospívá.ho

Bohužel, květina svou nespokojenost nemůže řešit jako my, že se prostě sebere a odejde. Kdyby to šlo, moc by z té zeleně například ve městech asi nezbylo.

Už vidím ty davy rostlinstva, jak pochodují z náměstí Míru někam na Petřín….

Dej si aspirin, tulipáne!

Přestože květiny jsou svými kořeny připoutány k jednomu místu a nemohou se tedy odstěhovat, až tak úplně bezbranné zase nejsou.

Vědci z NCAR (Nacional Center for Atmospheric  Research) ve Spojených státech nedávno přišli s objevem, který překvapil i je samotné.

Přišli na to, že rostliny si v případě, že jsou dlouhodobě vystaveny stresovým podmínkám, začnou vyrábět vlastní aspirin, sedativa a antibiotika! Tím se prakticky dokáží léčit. Tento systém má podle týmu badatelů dva důvody.

Varování pro semena

kvJedním z těchto důvodů je schopnost samoléčby při stresu a umění posílit vlastní imunitní systém.

Tím druhým je varování pro jiné rostliny.

Látkami, které vznikají při tomto procesu, jsou totiž květiny schopny na poměrně dost velkou vzdálenost varovat druhé klíčící květiny a současně jim dát impuls, aby si začaly hned vyrábět vlastní lék a na nic nečekaly. Zdá se vám to zvláštní?

No, evidentně to bude o tom, že nejen to, co se pohybuje a vydává zvuky, žije.

Modrá je dobrá

moVědci z Olomouckého výzkumného ústavu molekulární fyziologie zase přišli na to, že květinám pomáhá ve stresu a únavě modré světlo. Výrazně se jim prý zvýší odolnost i životaschopnost a ozdraví se.

Možná se jednou budeme místo vymýšlení zbraní proti sobě zabývat v jakýchsi modrých lázních léčením naší zdecimované přírody. To je krásná představa.

Rozhodně by se to mělo řešit dřív, než vědci přijdou i na to, jak si „přečíst“, co si rostliny myslí. Například o nás. To bychom se asi nestihli divit!

Reklama