Smutnou příhodu svého mladého zetě zaslal k dnešnímu tématu čtenářka Datura. O té doby, co zemřel, je přesvědčená, že to byl trest shora...
Myslíte si, že každý máme svůj jasně vyměřený čas, nebo že nás může zasáhnout trest shora a náš život náhle ukončit?
Dobrý den, dnešní téma je hodně smutné, ale co, čeká nás to všechny a nikdo si nesmrtelnost nepředplatíí. Moje mamka si to konec naplánovala sama. Plno let si platila pohřeb žehem a následný rozptyl, nechtěla ani parte ani hrob. Takže když jsem ji jednou našla doma mrtvou, doklady o zaplacení ležely na stole. Ten rozptyl jsem nepochopila dodnes, proč nechtěla hrob, když by na něm byly květiny pořád. Parte jsem vytisknout dala, znalo ji plno lidí.
Já chci taky spálit, ale mám dvě podmínky. Na urně musí být motýli a v žádném případě nesmím ležet vedle tchýně. Původně jsem chtěla rozptýlit na zahradě, ale fouknul by vítr a manžel by mě měl zase v domě. Ale dost legrace.
Mluvit o smrti a o pohřbu mi ale připadá jako rouhání. Loni v létě tuhle debatu vedl můj mladý zeť s dcerou. Říkal, že by chtěl pohřbít v rakvi do rodinné hrobky, řekl co chce mít na sobě, jakou hudbu by nejraději slyšel v kapli a podobně. Ještě jsme se smáli, že chce Kabáty a Metaliccu, že to bude spíš mejdan. Nemocný nebyl, o žádné vadě nevěděl a začátkem října náhle zemřel na skrytou vadu, o které nevěděl nikdo. Rozloučení měl přesně podle svého přání a já se dodnes nemůžu zbavit pocitu, že o těchhle věcech by se snad ani nahlas mluvit nemělo. Kdoví, jestli to nebyl trest shora.
Zdraví, Datura
Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.
Téma dne 11. 4. 2013: Pohřby
- Máte rozmyšlené jak a kde chcete být pohřbena?
- Vědí o tom vaši příbuzní?
Příspěvky k tomuto tématu zasílejte nejpozději 11. dubna 2013 do 15.00 hodin na e-mailovou adresu redakce (viz níže). Jsem zvědavý na vaše představy a na to, co pro ně děláte. Samozřejmě tu mám pro jednu z přispěvatelek připravený dárek: krásnou knížku Romantická řeč kvetin. Nezapomeňte, že váš příspěvek by měl být dlouhý alespoň jako tento odstavec textu.
- Redakční e-mail: Redakce@zena-in.cz
- Heslo: MUJ POHREB
Nový komentář
Komentáře
datura — #3 Asi byste měli být vděčni "tomu nahoře", že tehdy tu diskuzi tím směrem nasměroval (byť to zní krutě). Jen tak jste mohli splnit poslední přání zetě s čistým svědomím, že netápete a že je to podle jeho představ. Právě proto, že neštěstí spadlo jako blesk z čistého nebe, je možné, že zeť podvědomě cítil "prst boží".
datura — #3 To nemuselo, ale ze zklušenosti vím, že umírají i lidé, kteří o smrti nemluví. Mě je 31 a s manželem se normálně bavíme, kde chceme být pohřběni a jak
Nečekaná smrt mladého člověka je velmi smutná a těžko se s tím člověk vyrovná.
datura — #3 to ale nemá nic společného s tím, jestli se o tom mluví anebo ne, stalo by se to asi i tak.
Ale mělo by se o tom mluvit, smrt je přirozená součást života, ať se nám to líbí, nebo ne.
Mluvit by se o tom mělo. Jen tak jste se dozvěděli , jaké je jeho přání a mohli mu ho splnit.