Asi to zažil kdekdo. Jeho potomek, považovaný celou rodinu za celkem obstojný příklad úspěšné snahy o slušné vychování, začal jednoho dne vypouštět z úst slova, za která by se nemusel stydět otrlý dlaždič. Bohužel, vytloukat klín klínem v tomhle případě nemá smysl, protože lamentace a hlasité vykřikování jiných vulgarit by dítku jen dodaly munici do dalších dní. Jenže co s tím?
Děti kolem čtyř, pěti, šesti let, zejména chlapci, si mohou libovat ve slůvkách týkajících se vyprazdňování. Až je někdy s podivem, kolik synonym pro tuto činnost a její výsledky dokáží kluci vymyslet a používat v běžné řeči. Jakkoli vám z toho naskakuje studený pot, zvláště spustí-li potomstvo třeba v obchodě, psychologové radí: zachovejte klid.
Něco jiného je, pokud dítě používá vulgarity, tedy slova, která se všeobecně považují za nevhodná a sprostá.
A zase, záleží na tom, o jak staré dítě jde. V prvé řadě by si měli do svědomí sáhnout rodiče, protože zvláště pro mladší děti jsou tím nejlepším vzorem k napodobení. Jak vysvětluje dětský psycholog Zdeněk Matějček, právě tato slova děti lákají svou zvukomalebností.
Tématem dětské vulgarity se zabýval i ve své knize Škola rodičů, kterou nyní vydává Maxdorf. Doporučuje v ní rodičům, jejichž děti našly zalíbení ve skutečných vulgaritách, aby s nimi o tom mluvili. Měli by jim vysvětlit, proč každému někdy nějaké to ošklivé slovo uteče, avšak že jejich časté používání rozhodně nikomu na vážnosti nepřidá. Podle Matějčka jde o to, aby dítě pochopilo, že řeč prošpikovaná nadávkami neznačí sílu, ale spíše slabost. Dobrou záminkou k podobné debatě se může stát i nové slůvko, které dítě pochytí třeba ve školce.
Asi nejvíce si ve sprostých slovech libují dospívající a opět více chlapci, i když ani domněle něžnější polovička lidstva nezůstává moc pozadu. Tahle vývojová fáze je do určité míry nezbytná, ale nesmí přesáhnout jisté hranice. Je to do jisté míry podobné, jako zkoušení alkoholu, cigaret či dokonce drog. Někdo je nevyzkouší nikdy, někdo jednou a někoho budou lákat pořád. I na rodičích přitom záleží, jaký vztah k tomu všemu dítě bude mít.
Domlouvat puberťákovi je samozřejmě mnohem těžší, rodiče už dávno nejsou jediným vzorem, a sprosťárny v každé větě naopak normou. Profesor Zdeněk Matějček však i v tomto případě doporučuje s dítětem promluvit. Ač to nebude nejlehčí, nejlépe se podle něj osvědčila stará psychoterapeutická rada: rodič by měl vyjádřit za dítě jeho pocity. Tedy říci třeba, že je mu jasné, proč sprosťárny používá, ale že jen díky jim se nikdo žádným kingem a lepším člověkem nestane.
Pozor, nikdy dítě nezesměšňujte ani neparodujte, potomek by se jen zatvrdil.
Nový komentář
Komentáře
nojo ale ruku na srdce me to taky obcas upadne.. a to pak stoji za to ve svych 20 jsem se to naucila na vychodnim slovensku.. ale obcas to pomaha hlavne kdyz se musite cely den usmivat a byt super.. ta pak ta "hruba mluva" je balzam (desim se predstavy ze me nekdy nekdo slysi..takova hezka mlada holka a tak sprosta.. ale budis mi odpusteno vzdy se rozhlednu jestli tam nejsou deti:-)))
Jana 01: My měli zase chlapce v první třídě. Nebyl to rom, ale slovník měl opravdu "bohatý". Nejmilejší oslovení spolužáka bylo TY PARCHANTE! Teď už jsou ve 4.třídě, kluk se trochu zklidnil, ale stejně je to pořád "dáreček"
Andula: S tím volem to bylo samozřejmě myšleno všeobecně. Stačí se zaposlouchat v MHD nebo jen na ulici.
Jana 01: na to ani nemusí být Rom, stačí Románek u nás ve školce
Ve školce jsou převážně docela slušné děti, ale stačí jeden spolužák romské národnosti a přestože chodí jen občas a po obědě jde domů, stačí naučit děti tomu, co jsem se snad nenaučila za celý život. Fuj!
Kdyz jsme jeli s manzelem autem a muj tata ridil, tak nas predjel jeden bezohledny ridic a tatinek si ulevil "jen se neposer". Muj muz je Brit, ale hned pochopil situaci a cely zbytek cesty si mumlal "se neposer". Tak to jen k tem detem versus nadavky.
no damy a co s detma na tabore.. nejoblibenejsi sport je kdo rekne nejsprosti slovo.. chacha a co pak ja uboha vedouci:-) (a to mivam deti 6 az 9 let) na otazku" a to takhle rodice spolu doma mluvi?" mi bylo odpovezeno ze ano.. a co ja jim pak mam rict..
Mladší syn má 3 roky a i když moc nemluví, tak se mu moc líbí slova : sakra, kurnik, svinčík, sajrajt, čudlík. To když náhodou řeknu, tak to furt opakuje a moc se směje.
peguša: no my jsme z Prahy a doma slovo "vole" zrovna běžně nepoužíváme
My si zrovna moc servítky nebereme, ale děti (10 a 6) to kupodivu nepoužívají. Můj muž je ze severní Moravy a tam se běžně používá v řeči slovo kurva (promiňte ten výraz) stejně, jako v Praze vole. Dětem jsem vysvětlila, že podobné výrazy nejsou hezké u dospělých,přesto občas uletí, ale u dětí je ti o moc ošklivější a ony to akceptovaly. Naštěstí. Možná, že tím, že se přece jen tak úzkostlivě nekontrolujeme, nepřijde to dětem divné a nemají tudíž potřebu zkoušet, co to s námi udělá. Nejhorší je, když slůvko uletí a začne se člověk chytat za pusu a lamentovat, jaká že hrůza se to vyslovila. Dítko okamžitě pochopí, že se "to" nesmí říkat a při nejbližší "vhodné" příležitosti to použije.
bombai: jo, taky mě to zarazilo. Ale ještě že napsali "blbost", mohli taky napsat třeba "kokotina"
artepa: Wiki: jojo a jmenuje se ta choroba tak nevinně: koprolálie. S tím pomůže asi jen psycholog, terapeut?
Tak s malými dětmi jsem to nezažila. Až když jim bylo víc než 10 let, nějakou dobu se synové ve vzájemných diskusích oslovovali názvy zvířat, i drsnějšími výrazy. Na moje výzvy typu "přestaňte si nadávat, a chovejte se k sobě jako bratři" reagovali udivenými dotazy, proč ? Ale časem to tak nějak samo přešlo. Mně tedy sprosté slovo řekli, jen když vyprávěli nějaký, dle jejich názoru opravdu dobrý vtip, jinak ne...
Naše 2,5 letá ratolest odmítá říct "děda" a podobná jednoduchá základní slova, ale když v autobuse od puberťáků slyšela "vole", zopakovala to na první pokus
Lhasa: tím ignorováním myslím to, že to prcek opakoval donekonečna a měl radost, když nás tím vytočil. Samozřejmě, že jsem mu taky vysvětlila, že se tak nemluví. Ale u 2,5 letého dítěte se vysvětlováním dosáhne opačného efektu.
Když moje dítě zkoušelo v těch cca 3 letech říkat vulgarity, tak jsem to teda rozhodně neignorovala
V klidu a srozumitelně jsem vysvětlovala, že takový slova jsou ošklivý a nemají je říkat ani dospělí, natož malý růžový holčičky
A na to slyšela. Nějak si neumím představit, že bych zachovala poker face, když by mi sotva odrostlý batole řeklo třeba "do p*dele"
snowdrop: dobrý....
malinké děti většinou ani neví, co sprostá slova znamenají. Slyší je kolem sebe a pak je opakujou. Já dělám to, že když
něco sprostého zopakuje tak dělám že neslyším a ho to potom přestane bavit.
artepa: pry existuje nejaka takova choroba ;)
Náš
má 2a půl ročku a poslední týden vždy místo citoslovce "jééé" řekne "Týý vole"
Parkrát to slyšel z pokoje staršího bráchy,když měl na návštěvě kamarády.Jinak ale starší syn takhle před náma nemluví.A malému se to náramně zalíbilo,protože se cítí jako jejich kamarád.
Takže to asi opravdu budeme muset ignorovat,jelikož veškerá naše snaha má opačný efekt přesně jak se píše v tomto článku.