Ráno se její druh raději skryje za novinam,. Večer, protože se cítí unaven, ho spíš zaujme televize.
Jak zjistili psychologové, po šesti letech od sňatku spolu hovoří manželé v průměru pouhých deset minut denně.
Takzvané velké mužské mlčení ovšem podle berlínské vědkyně Konstanze Fakihové neznamená, že by měli výhrady vůči své choti, nebo se na ni zlobili.
"Většina z nich jenom nedokáže ventilovat své vnitřní pocity. Navíc se domnívají, že za léta vzájemného soužití si už rozumějí beze slov." Psycholožka zároveň podává návod, jak neblahý stav zlepšit. A nabádá k trpělivosti, která, jak známo, přináší ovoce.
Ženám doporučuje program, který se podle jejích zkušeností osvědčuje už za pouhé čtyři týdny.
"Začněte s otázkami, které si vyžadují delší odpověď," radí jim.
Nový komentář
Komentáře
To já doma mluvím a manžel-hmm, jo, nepovídej,fajt?...atd. A pak zjistím, že mě vůbec neposlouchá
tak já toho zrovna moc nenapovídám.
No já nevím
.Říká se přece,"mlčeti zlato,mluviti stříbro".A taky stále čtu jen články,co má žena dělat,aby muž to či ono...a co muži?...no jo,no jo...já vím jsem na ženském serveru.Ale stejně...než poslouchat věčné nářky,jak je v práci nedoceněný a jaký je ten jeho šéf idiot ,tak ať raději mlčí a čumí na bednu.
A co je pro mě horší než mlčící muž? Je to přesně jak píše medved.UKECANÝ MUŽ
to ať raději drží hubu
medved: naprostý souhlas, s něčím podobným z tvého autobusu jsem kdysi randila
děs
a pak jsem si pro jistotu vzala svého mlčenlivého medvěda. I mlčet se dá totiž krásně.
mamča:
...super....
My se taky dokážeme pořád ještě bavit. Ale musí na to být správná atmosféra, jasně, že když miláček sedí u PC, tak nemá cenu na něj mluvit, ale i tak stíháme probrat kde co. Šest let ale ještě spolu nejsme.
kazde rano jezdim busem do prace s manzelskou dvojici, odhadem tak 45 let a ten chlap tu hubu snad vubec nezavira...keca a keca a keca a keca
me unavuje poslouchat ho 10 minut v buse, mit to doma permanentne, tak asi
zlate mlceni
Mamca: "jeste omacku", to je moooc krasny
a jak znam toho sveho, mozna by reagoval podobne 
mamča:
cibuláče jsou dnes drahé. Kdybychom měli doma jiné nádobí než cibuláče, taky by občas lítalo
mamča: To je fakt, já házím zásadně půllitrem, těch bylo dost, jelikož jich nějaký kamarád přinesl asi osm (nakradených v hospodě). Ale už dochází
mamča: Dalo se jist z podlahy a meli jste gumove talire, co?
V našem manželství jsem to teda já, kdo mlčí. Hlavně ve všední den. Mám totiž zaměstnání, kde jsem ve styku s lidmi, v podstatě mluvím stále, takže doma nemám chuť moc mluvit. Ve všední den prostě mluvím o provozních věcech typu co budeme jíst, kdo pověsí prádlo atd. Večer si zalezu s knížkou a chci mít klid. Kdyby se manžel na mě v tu chvíli začal lepit a vískat mě ve vlasech, asi bych ho zabila. Nejvíc si povídáme o víkendu, když jdeme na výlet. Ale někdy i tak mlčíme a užíváme si klidu a přírody. Je fakt, že když jsme spolu chodili a v začátcích manželství jsme spolu mluvili častěji, ale to bylo proto, že jsme se teprve seznamovali a chtěli jsme o tom druhém všechno vědět. Teď, po 20-ti letech už vím naprosto přesně, co si manžel myslí o tom či onom a on to ví o mně. Tak na co zbytečný plácání o ničem?