Foto: Shutterstock
Milena
Jsem na dodržování etikety u stolu velice háklivá. Naprosto nenávidím, když někdo srká, mlaská nebo dokonce krká. Nemám to ráda ani u dětí, ale u nich jsem schopna to vydržet. Byla jsem jednou na pracovní schůzce s Vietnamci a měla jsem namále, málem jsem odešla. Chovali se naprosto nevhodně a po jídle jsem zjistila, že to patří k jejich kultuře. Vůbec to nechápu, ale mně přijde nechutné mluvit u žvýkání, jídlo plivat všude kolem sebe a mlaskat jak nejvíc nahlas to jde. Tenkrát mi z toho bylo tak špatně, že jsem nebyla ani schopna dojíst jídlo.
Monika
Mám problém s používání příborů a obecně s nádobím, tedy ne já, ale když je neumí používat ostatní. Copak je normální slízat z talíře poslední zbytky jídla, olizovat nůž tak vehementně, že dotyčnému vidíte až na mandle nebo používat k nabírání jídla místo příboru vlastní ruce? Vím, že to patří k některým kulturám, například k indické, ale tady nejsme v Indii. Dokonce mi i vadí, když si někdo míchá nápoj lžičkou, kterou si tam potom nechá. Správné je ji vyndat. Jsem s tím možná už trochu otravná, ale nikdy si neodpustím poznámku.
Pavlína
Jsem odmalička zvyklá jíst společně a nemám ráda, když má někdo tendence si brát jídlo k televizi, k počítači nebo do jiné místnosti. Pokud se uvaří jídlo, všichni se mají sejít u stolu a jíst společně. Nemám ráda, když u jídla někdo mluví. Tedy jinak, nevadí mi, když dojí sousto a následně něco řekne, ale spoustu lidí žvýká jídlo a do toho se snaží mluvit. Dopadá to pak tak, že to plive všude kolem sebe a hezký pohled do úst dotyčného to tedy rozhodně není.
Iveta
Co je na mém talíři, patří jen mně a nikdo nemá právo mi do talíře sahat. Naučila jsem to své děti a učím i vnoučata, že co je u cizích talíři, tak na to nemám právo sahat. Jednou jsem byla v zážitkové středověké restauraci, kde chodí “bezdomovec” a ten vám do talíře sahá záměrně, dokonce špinavýma rukama. I když jsem věděla, že je to v rámci programu, nemohla jsem to vystát a jídlo jsem už pak nejedla.
Alena
Nemám ráda, když mi někdo dává něco ochutnat z příboru, který už sám měl v puse. To jsou přece cizí sliny i bakterie a ještě ve spojení s jídlem je to pro mě nepředstavitelné. Jedinou výjimkou jsou děti, jinak mi to ale vadí i u příbuzných. Vždycky za to schytávám bídu, ale nemůžu za to, prostě mi to vadí. A nemám ráda ještě jednu věc, také se to týká jídla. Spoustu lidí dělá to, že něco uvaří a následně celý kastrol například s polévkou nebo omáčkou nechají na sporáku třeba dva dny a následně si pokrm znovu ohřejí a jí. Copak nevědí, že to musí být v lednici, protože se to kazí a bůh ví, jaké procesy se tam ještě dějí? Vždycky se dotyční diví, že si nedám a nechci ani ochutnat. Vždyť je to logické, ne?
Zdroj: respondentky Milena, Monika, Pavlíny a Alena
Čtěte také:
Nový komentář
Komentáře
No nevím, nic z výše uvedeného mi nějak nevadí. Jediné co, tak asi co popisuje Iveta, ale zas když vím, ze by mi toto vadilo, tak do restaurace v tomto stylu nepůjdu. Ale jinak to neřeším. Ono v restauraci stejně nevidíte, kdo a jak jídlo připravoval a jestli se při tom treba nedebal na zadku.
Tak jsem si to přečetla čistě jen kvůli tomu sdílení příborů v titulku. To jsem nevěděla, co se tím myslí. A jsem celkem překvapena, nicméně Alenu chápu, jestli se to u nich v rodině děje a ještě pokládá za normální, tak by mi to taky vadilo. Jinak většina těch věcí z článku je snad běžný základ slušného vychování, tedy to, že se nemlaská a neplive, neolizuje nůž ani nic jiného, nežere se rukama, pokud nejsme lovci mamutů u táborového ohně, nesahá se do cizích talířů a nemluví s plnými ústy. Je to takový základ už pro mladší školní děti, ne-li školkové.