Mitsuko Coudenhove-Kalergi, první japonská hraběnka v Čechách

Mezi příslušníky naší šlechty si nejexotičtější manželku našel hrabě Jindřich Coudenhove-Kalergi (1859-1906), který patřil k nejvzdělanějším a nejvýznamnějším osobnostem rakousko-uherské aristokracie své doby. Hovořil plynně osmnácti jazyky a působil v diplomatických službách v Riu de Janeiro, Athénách, Istanbulu a Buenos Aires. V roce 1891 se stal legačním radou v Tokiu. A tady poznal Mitsuko Aoyama (1874-1941).

Foto: Mitsuko Aoyama
Author unknown , Public domain, via Wikimedia Commons

Jejich seznámení, k němuž došlo v zimě 1891, připomíná příběh z červené knihovny. Tradovalo se, že při vyjížďce na koni na zledovatělém povrchu kůň uklouzl a shodil hraběte na zem. Stalo se to před starožitnictvím, které patřilo Kichačimu Aoyamovi. Nehodu viděla starožitníkova krásná dcera Mitsuko, která okamžitě vyběhla ven a poslala pro lékaře. Už tehdy nejspíš přeskočila první jiskra.

Starožitník původně své dceři naplánoval budoucnost gejši, což je obecně v Evropě mylně ztotožňováno s prostitucí. Ne, tak to není! Gejša, která patřila k neodmyslitelným symbolům Japonska, byla profesionální společnice, jejímž hlavním posláním bylo bavit muže v uzavřené společnosti tancem, zpěvem, hrou na hudební nástroje, intelektuálním hovorem či jiným uměním. Japonský výraz gejša znamená umělkyně, nikoli luxusní prostitutka. Do učení odcházela malá děvčátka velice brzy, mnohdy i před desátým rokem, někdy i dříve. Tak se stalo i v případě Mitsuko. Jenže pak si to pan Aoyamo rozmyslel a Mitsuko po několika letech výuky z gejšince vykoupil. Jeho obchod vzkvétal, nakupovali u něj hlavně cizinci a on potřeboval, aby mu dcera v obchodě pomáhala.

Proto se mu seznámení Mitsuko s hrabětem Coudenhove, který byl o patnáct let starší, pranic nelíbilo, zvláště když dcera odešla na velvyslanectví pracovat jako hospodyně. Brzy ale pracovní poměr přerostl v poměr milostný a dvojice začala uvažovat o svatbě. Nebylo to ale vůbec jednoduché, protože šlo nejen o sňatek morganatický, ale i sňatek s cizincem a Japonsko byla konzervativní země. Velké problémy dělal i otec Mitsuko, žádost o ruku nejdříve odmítl. Nicméně dvojice vytrvala, a tak kapituloval. Mitsuko se nechala pokřtít katolickým arcibiskupem Pierre Osoufem a přijala jméno Marie Tekla. Přestup ke křesťanství, který byl potřeba k uzavření sňatku, jí otec nemohl zapomenout. Říkal, že tím zradila své předky. Když nakonec získala dvojice potřebný souhlas rakousko-uherského i japonského ministerstva zahraničí, mohla se uskutečnit v Tokiu 16. května 1892 svatba. Hrabě ale musel odejít z diplomatických služeb.

Foto: Svatební fotografie Heinricha Coudenhove-Kalergi a Mitsuko Aoyama
internet, Public domain, via Wikimedia Commons

Ještě v Japonsku se páru narodili dva synové Johann a Richard. Roku 1896 pak odcestovali do Evropy a usadili se na panství rodu Coudenhove-Kalergi v Poběžovicích u Domažlic, k němuž patřil kromě zámku také klášter v Pivoni, který byl upraven na letní sídlo, dále lovecký zámeček Dianahof, mlýny, pivovary, rybníky a lesy. První léta manželství byla podle všeho velmi šťastná. Do Poběžovic k nim jezdili přátelé z celé Evropy, občas také z Japonska. O patnáct let starší manžel si jemnou a atraktivní Mitsuko, která byla hvězdou společenského života i ve Vídni, patřičně hýčkal. Mitsuko byla milující, oddaná a pokorná manželka.

Foto: Zámek v Poběžovicích u Domažlic
MOs810, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons

Na poběžovickém zámku se manželům narodilo ještě dalších pět dětí, dva synové a tři dcery. Hrabě Jindřich se pod vlivem buddhismu vzdal lovu, který byl jeho oblíbenou zálibou. Mitsuko se kromě péče o děti rovněž intenzivně vzdělávala, učila se francouzsky, německy (na hodiny angličtiny chodila už v Japonsku), matematiku, zeměpis a historii, věnovala se i malbě. Česky se nikdy nenaučila. Po porodu sedmého dítěte vážně onemocněla a musela se léčit v sanatoriu ve Švýcarsku.

Když hrabě Jindřich Coudenhove-Kalergi v roce 1906 v sedmačtyřiceti letech nečekaně zemřel, byl to pro celou rodinu velký šok. Jindřichovi příbuzní napadli závěť, ale Mitsuko díky svým advokátům uhájila nejen dědictví, ale také poručnictví svých dětí. Kromě výchovy dětí se ujala i správy rodinného majetku. Kvůli tomu začala dokonce studovat ještě právo a ekonomiku. Studia samozřejmě umožnila i svým dětem.

Manželova smrt změnila nejen její život, ale postupně se měnila i ona sama. Už to nebyla ta oblíbená hraběnka, ale postupně se z ní stala rozmarná a zahořklá žena tesknící po své vlasti. Za války museli její dva nejstarší synové narukovat na frontu, ale mladší Richard byl zproštěn služby. Mitsuko se odstěhovala do Pivoně, kde zřídila vojenský lazaret. Po válce odešla natrvalo do Vídně. S dětmi se moc nestýkala, neměla s nimi zrovna nejlepší vztahy. Vydržela s ní jen dcera Olga, která se neprovdala a jako jediná dokázala snášet její vrtochy. Do Japonska se už Mitsuko nikdy nepodívala, ač po tom velice toužila. V roce 1941 ve Vídni podlehla mozkové mrtvici a je pochována na vídeňském hřbitově v Hietzingu, tedy ne se svým manželem.

Foto: Micuko Coudenhove-Kalergi se svými dětmi
Author unknown , Public domain, via Wikimedia Commons

Dnes je Mitsuko Coudenhove-Kalergi v Japonsku považovaná za výjimečnou osobnost. Vyšla tam o ní kniha, byl natočen hraný dokument, vznikla putovní výstava, její příběh dostal muzikálovou i komiksovou podobu, uvažuje se i o natočení velkofilmu. U nás se dostala do povědomí díky románu Mitsuko, jehož autorkou je historička umění a japanistka Vlasta Čiháková-Noshiro. Ta se o její osudy začala systematicky zajímat už v 70. letech 20. století, když se provdala do Japonska. Na zámku v Horšovském Týně je pak hraběnce věnován prohlídkový okruh Mitsuko, kde jsou k vidění předměty s ní spjaté. Na této expozici se rovněž podílela Vlasta Čiháková-Noshiro.

Zajímavé byly i osudy některých dětí Mitsuko a Heinricha Coudenhove-Kalergi. Ze čtyř synů se pouze jeden oženil se stavovsky přiměřenou ženou. Byl to třetí syn v pořadí Gerolf, který pracoval na japonském velvyslanectví v Praze. Jeho ženou se stala hraběnka Pállfyová. Z jejich potomků je nejznámější novinářka Barbara Coudenhove-Kalergi. Je to paradox, že ačkoli Mitsuko sama pocházela z měšťanského prostředí, svým synům zazlívala jejich nerovné sňatky.

Nejvíc ji zklamal nejstarší Johann, když se oženil s maďarskou cirkusovou krasojezdkyní židovského původu Lilly Steinschneider, která byla velkou propagátorkou letectví a parašutismu. Druhý syn Richard se v roce 1923 proslavil jako spoluzakladatel Panevropské unie, jejíž hlavní myšlenkou byla sjednocená Evropa, tedy jakýsi teoretický předchůdce Evropské unie. Ze tří sňatků, které Richard uzavřel (dvakrát ovdověl, potomky nezplodil), mu matka vyčítala především ten první, s o 13 let starší operní pěvkyní Idou Rolandovou. Ani manželka nejmladšího Karla, který byl operní pěvec a po válce odjel do Austrálie, nebyla šlechtického původu.

 Zdroj info: Kneblová, Hana: Šlechta v českých zemích 1922, Wikipedia – eng

Na našem webu jste si mohli přečíst i o těchto zajímavých ženách:

• Žokejka Lata, jediná vítězka našeho nejslavnějšího dostihového závodu
• Hana Podolská, královna prvorepublikové módy
• Byla Sidonie opravdu nádherná? Nevšední osud jedné baronky