„Mít, někde mít svůj kout…“ zpívá se v jedné písni a já jí dávám zapravdu. Každý z nás má občas potřebu být sám. Mít nějaké místečko, kam si zaleze a přemýšlí třeba o „nesmrtelnosti brouka“. I ten největší extrovert občas potřebuje klid, natož člověk samotářský, melancholický a hloubavý..
Takovým jsem byla dítětem. Vystačila jsem si sama. Žila jsem si ve své fantazii a bylo mi tak dobře. Hlavně ve chvílích, kdy mi někdo ublížil. Nebo lépe řečeno, kdy jsem se cítila ublížená. A k tomu stačilo „málo“. Zrada kamarádky, zlomyslnost kluků, zkrátka nespravedlnost světa… V takových chvílích jsem si vzala kytaru, zalezla do zahradní boudy pod lesem a skládala písně. Byly teskné, romantické a metaforické. Do těch písní jsem vkládala svůj smutek pubertální holky a cítila se osvobozeně. Nikomu jsem je nepřehrávala ani nezpívala, byly jen moje a dodnes si pamatuji zlomky těch naivních textů o pampeliškách a pomíjivém životě jejich stříbrných hlav, které se rozletí do povětří. Byly to krásné časy.
I dnes mám občas ráda samotu. Být jen sama se sebou a svými myšlenkami. Nejsou to bůhvíjaké filozofické úvahy, které se mi honí hlavou, spíš nechám jen tak proudit „starosti“ všedních dnů, a tím relaxuji. Když jdu na procházku se psem nebo si vyjedu na koni. Jen tak krokem do lesa: Ideálně na podzim nebo v předjaří. To mě „přepadají“ ta krásná období melancholie, kterým se vůbec nebráním. Když k tomu jemně prší, nikde ani živáčka, jen ticho, dešťové kapky tiše ševelí a slyším jen kroky svého koně. Takhle si čistím hlavu.
Jak vy, milé ženy-in? Jste rády občas samy?
- Kam si „zalezete“? Máte svůj kout, kde je vám dobře a můžete si popřemýšlet?
- Je to u vás doma, nebo někde v přírodě?
- Jak často samotu vyhledáváte?
- Je u vás chvilka „jen pro sebe“ vzácností, nebo si ji vždycky musíte prosadit?
- Ve kterých chvílích jste nejraději sama? Jak si dokážete samotu vychutnat?
- Čím si nejlépe pročistíte hlavu?
- Jste spíš introvert, nebo extrovert?
- Byla jste samotářské dítě, nebo spíš společenské, které se samoty bálo?
- Změnila jste se, nebo ve vás kus dítěte zůstalo?
Napište mi. Na vaše příspěvky se moc těším na adrese: redakce@zena-in.cz
A na co se můžete těšit vy?
Za svůj příspěvek můžete získat knihu, kterou si samy vyberete. Tentokrát odměníme dvě čtenářky
Prostírání, polštáře a spol. Křížkovou technikou pro šikovné ruce a Rájem rozhlednovým pro cestovatelky
Prosím, napište název knihy, kterou byste v případě vítězství chtěly mít.
Nový komentář
Komentáře
Mám rodinu, pořád je u nás živo, ale když jsem někdy sama, tak si to vychutnám a užívám.
snažím sa nájsť si chvíľku pre seba návštevou u kozmetičky a masérky raz do mesiaca
http://www.penizezaemail.cz/?ref=3211
100 kč za registraci až 8 kč za email.
v dnešní uspěchané době je těžké si udělat čas jen pro sebe a užívat si samoty, když už se mi poštěstí a jsem jen sama, tak uklízím, opečovávám své kytky, čtu si, nebo si jen tak lehnu a přemýšlím nad blbostmi, a nejraději mám své místečka, kde v létě jezdím na kole a kde moc lidí nejezdí a je tam krásně, to si pak užívám samoty, opaluju se a nechám myšlenky jen tak proudit.... je to nádhera
Trefa:kdyz jsem byla mlada mela jsem moc prace.od 15let jsem chodila do tovarny pracovat.pak jsem musela pomahat mamince,ktera byla nemocna.nikdy jsem nemela klid pro sebe.az dnes si uzivam se svym pejskem.nase cesty na prochazku vedou rovnou do lesa.
Jsem jedináček a musím říct, že jsem nikdy netoužila po sourozencích právě z toho důvodu, že jsem vždycky byla radši sama. Raději jsem si hrála sama než s dětmi. Když jsem pak byla vdaná a děti byly malé, doslova jsem trpěla jak zvíře, že nemám chviličku pro sebe, pořád jsem musela být "k dispozici". Modlila jsem se každý den o chvilku samoty, ale nebylo mi to nic platné. Teď jsem rozvedená, děti dospělé a samostatně bydlící, takže té samoty je někdy až příliš. Ale stejně mám dobrý pocit, když po chvílích strávených s kamarádkami, můžu zavřít za sebou dveře bytu a užívat si svoji samotu.
Já si v žalu zpívat tak sama sebe dorazím
Mám malý byt. Je dost problém najít si v něm koutek pro sebe, když však ostatní jdouu ven, užívám si klidu a každého koutečku v něm...
Být sama se svými myšlenkami je pro mě součástí duševní hygieny
Eva_Fl — #1 Jestli je něco na životě "po mládí" krásné, tak je to tohle. Člověk se může starat sám o sebe, tvořit si svoje a péče o druhé je v podstatě dobrovolná, o to víc občas těší. My sice máme společnou ložnici, ale jinak velký prostor pro vlastní existenci, což je krásné
Jsem introvert, samotářka už od dětských let. Ale teď bohužel chvilku jen sama pro sebe jsem už dlouho, hodně dlouho neměla....
Rikina — #2
Jelikož život je pestrá mozaika, tak je to podobné i s tou samotou. Byly doby, že jsem si považovala každou minutu, kdy nebyli poblíž mí potomci, psi, kočky, papoušek, rybičky, morčata, manžel... manželovi kamarádi a kamarádky, či jiné živly. Ticho, klid, pusto a prázdno. No a dnes mám ticho, klid, pusto a prázdno takřka denně, neb byt se mnou nesdílí ani živáček, nepočítaje pavouky v temných zákoutích. Někdy je to milé, když mám za celý pracovní den lidí až po krk, a někdy by neškodilo trošku vzruchu a příjemné společnosti. Z toho plyne i to, že si nemusím nikam zalézat. Ale jsou situace, kdy je člověk sám i uprostřed davu.
Nebo i v posteli vedle životního partnera. Těžko říct, co je větší průšvih. Jo, když se nad tím zamyslím, asi jsem ráda sama. Dává to svobodu a možnost volby. 
Mam velkou potrebu sveho soukromi, casu pro sebe, mista jen pro sebe. To jsem resila driv, nez jsem vesla do vztahu, ktery nam trva uz 14.rok v pohode a ja myslim ze i proto, ze mame sve pokoje, loznice, koupelny. Pro sebe mam tolik casu, kolik chci a potrebuju. Na konicky, na sport, na cokoliv. Jsem samotarka, ale v tomhle vztahu je mi dobre. Kdyby nebylo, nejsem v nem. Umim byt sama a umim byt hezky sama.