Moje největší výhra?
Když se zamyslím nad touto otázkou, vybaví se mi snad celý život. 
Nebýt mých rodičů, nepoznala bych tento svět a všechno, co k němu patří. Tenkrát uprostřed listopadových dnů mě maminka přivedla na svět a myslím, že jsem byla v tu chvíli její největší poklad, co mohl existovat.
Čas plynul dál, a já poznávala svět. Od prvního úsměvu, krůčky, cupitání a prvních slov. Školka, první kontakty s ostatními, škola, dospívání a samotný život.

Ovšem k životu patří i jiná stránka věci, a to, že dokáže být pěkně krutý. Dostala jsem hodně facek a ran, ale to mi pomohlo, abych se sebrala a šla dál. Ať už se to týká zdraví, rodiny a mě samou. Tenkrát v 7 letech mi našli alergii. Alergii na pyl, prach, seno, chlupy zvířat. A já zvířátka miluju... Bylo to, jako když vám někdo zbourá krásný hrad z písku. Váš sen...
V dalších letech onemocněli moji rodiče. Taťka astmatem a mamka roztroušenou sklerózou. Takže domácnost jsme zvládali spolu se dvěma mýma sestrama. Do toho problémy se mnou - puberta. Asi nemusím mluvit o hádkách s rodiči a výměnou názorů se všemi okolo. K tomu škola a maturita. Kolikrát jsem si nabila nos a spálila prdel. Ale tím si musí projít každý, aby pochopil hodně věcí a poučil se. 
 
Život jde dál. Koncem prázdnin začala moje další výhra života. Narodila se mi dcera. Už to budou 3 roky, co jsem šťastná jako nikdy. Ale taky to s sebou nese pár těžkých chvil. To, když se nemůžu pořádně vyspat, když mě má dcerka neposlouchá před zraky dalších osob, když je má domácnost jak po výbuchu a má přijít návštěva...
Jo, to je život. Snažím se být dobrou mámou a skvělou partnerkou pro život.  
 
Výhra je pro mě ta síla, která mi nedá jen tak sedět. A taky mít neustále nějaké cíle. Kdybych žádné neměla, můj život by nebyl tak pestrý...
Ale každý máme "svou výhru".
Ať už je jakákoliv, přeji vám, pořádně si ji užít...
 
S přáním hezkého dne žanýsek
Milá žanýsku,
to jste napsala moc hezky a já vám za to posílám 500 bodů do VVS 

 
Reklama