Milá redakce,

k vašemu tématu chci přispět svými zkušenostmi s lékařem.

Můj přítel je internista, jsme spolu 4 roky, je to báječný člověk a miluju ho bez výhrad, ovšem jen do té doby, než se začne doma projevovat lékař v něm. Má totiž pocit, že každý neduh se musí nějak léčit, že nestačí prostě počkat, až to přejde samo. Podotýkám, že já jsem člověk, který nesnáší polykání prášků, a co se návštěvy zdravotnických zařízení týče, jeho sebekázeň sahá maximálně tak daleko, že se dokope občas k zubaři, jinak platí zdravotní pojištění ve prospěch bližního svého.

Takže pak u nás doma dochází k absurdním situacím, kdy mě třeba přítel honí po bytě s jakousi mastí, protože jsem si přeležela krk a nemůžu otočit hlavou, a nechce si nechat vysvětlit, že se to za chvíli rozhýbe a přejde to.

Ovšem tohle ještě není nic proti balení na dovolenou. Já stihnu sbalit svoje věci, všechny společné věci a jdu se podívat, jak je na tom můj drahý (pochopitelně v tu chvíli očekávám z jeho strany jedno úhledně zapakované zavazadlo do sbírky) - najdu ho uprostřed hromady krabiček, tubiček, skleniček a blistrů a pochopím, že on celou tu dobu BALÍ LÉKÁRNIČKU! Ještě větší hrůza mě pojme, když se ukáže, že valnou většinu té hromady hodlá táhnout s sebou na dovolenou!

Ale už nikdy bych neudělala tu chybu, že bych mu onu hromadu nekompromisně zredukovala - takovou pošetilost jsem udělala jen jednou, před naším prvním společným výletem na Šumavu. A víte, co jsme pak celý týden dělali? Každý den jsme běhali do lékárny, protože ten můj doktor si pořizoval různé choroby a úrazy jak na běžícím pásu - spálil se na slunci (panthenol jsem doma z hromady vyhodila), o zapomenutou žiletku v batohu si rozřízl prst a krev tekla a tekla (cosi na zastavování krvácení jsem doma z hromady vyhodila), pak jakási vyrážka (mast - ani nevím, jak se jmenuje - jsem doma z hromady vyhodila)... :-)
Od té doby ho nechávám, ať si klidně půlku svého zavazadla zaplácne lékárničkou, a zdravotní problémy už se nám na cestách vyhýbají :-).

Další pozoruhodný aspekt tohoto povolání je, že k nám v nejrůznější denní i noční hodiny volají příbuzní a známí, aby z mého přítele tahali lékařské rady. Nejpozoruhodnější na tom je, na jaké kraviny jsou schopní se ptát, no napadlo by vás volat doktora kvůli tomu, co si máte vzít na horečku, nebo co dělat, když jste se praštili o skříň do hlavy? Naši známí by si taky jistě bez váhání poradili sami,  nebýt toho, že mají za kamaráda doktora a jeho číslo v telefonu.

Takže co je na tom vlastně příjemného, mít doma doktora? Třeba to, že je úžasně vzrušující, když někdo při milování popisuje vaše tělo latinsky... :-)

Zdraví
Deeen

To je také moc hezký příspěvek. Nejvíc mě ale zaujal ten konec, měl bych se naučit aspoň to základní. Ze školy si pamatuji jen pár kostí a to by asi vzrušilo nejvýš tak mrtvolu!:) Ale nápad je to dobrý, to by mohlo fungovat.:)) Ale být lékař je stejně diagnóza! Díky moc!:)

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY