Ne, nechci polemizovat o tom, že některé celebrity plachtí z náruče do náruče a jejich vztahy jsou srovnatelné s výměnou čistého prádla. Ono to totiž může potkat každého, jen u těch známých tváří se o tom prostě ví. Spíš se zamýšlím nad tím, že to ONI to mnohdy nemají snadné…

celebrity

Necháme stranou jména jako Iveta Bartošová, jejíž anabáze životem by vydala na několik knih, a ne jen na jednu, kterou nyní vydává s pošmourným názvem „Neměla jsem se narodit“, spíše by to možná stálo za to pár humorističtějších románů.

Nebo jméno pana Pomeje, u kterého mě překvapuje, že žádný knižní skvost ještě nevydal, ani pan Leoš Mareš, jenž se pravděpodobně zbláznil... ne, tyto sporné jedince, ke kterým nelze zaujmout pomalu objektivní postoj, necháme tam, kde se potýkají s vlastní identitou.

Mám na mysli veřejné známé tváře například z řad herců a jejich vztahů, které zprvu musí být zákonitě provázeny mnoha iluzemi.

Má vůbec herec, jehož doménou jsou záporné role, šanci najít partnera? Vždyť lidé jednají pocitově, a zbavte se emoce, kterou vám pomocí svých rolí a talentu, pomohl tak dobře vytvořit.

Svého času mi vyprávěl pan Augusta, mimochodem báječný muž a nesmírně milý člověk, kterak po odvysílání filmu „Veronika prostě Nika“, kde byl naprosto prvotřídním úchylem, že jsem se ho bála i já, ve svých jedenácti letech, že bez přehánění trpí.

Smál se u toho, ale legrace to není. Jakýsi dědoušek se ho jal lapit v podchodu jejich domu a hulákat „Mám ho, toho úchyláka, zavolejte policii, pojďte si pro něj – pomoc!“... „No řekněte, nejsem já chudák?“ říkal tehdy dnes již bohužel zesnulý umělec.

A což teprve, pokud by protagonista obdobných rolí sháněl ženu. Paradoxně ale, a asi se budete divit, mají mnohem větší problém herci z rolí seriozních, statečných a dokonalých úžasňáků.

Jasně, že teď nikdo z vás nemá problém říct: „Nejsme pitomí, víme, že je to jenom člověk.“ Jenže! Zasunutý dojem, emoce, pocit, to není jen tak, jsou to silné vodiče, a potvrdilo mi to mnoho lidí z těchto řad.

„Bylo to krásné, zkraje. Já k ní přistupoval jako k bytosti, kterou se snažím objevovat a která je pro každým dnem prozatím nová.

Zamilovával jsem se do té dívky, kterou jsem poznal jako nesmírně inteligentní, s obrovským rozhledem, a věřil, že je to ta pravá. Ujistila mě, ne, ona mě přesvědčila zprvu o tom, že se na mě dívá jako na obyčejného muže. Jako na lidskou bytost, která má vlastní povahu, klady i zápory, že jsem prostě stejný druh jako ona. A já tomu věřil.

Nabyl jsem dojmu, že ve mně nevidí mé role, ale mě (pozn. aut. : dala bych jméno toho muže, ale nesehnala jsem ho k souhlasu, a proto to neudělám), prostě jako chlapa a nic víc.

Strašně jsem se zklamal, a co hůř, ona později také. Viděla jen to, co se naučila vidět, a patrně si to ani neuvědomovala. Nebyla prostě schopná oprostit se od všeho, čím jsem kdy byl.  

Naprosto nedokázala oddělit mou vlastní osobnost, nehledala ji. A když ji náhodně nacházela, procházela zklamáním. Logicky i já. Jakýkoli můj odklon od povahy filmových hrdinů byl pro ni problém pochopit. Nezbavila se očekávání něčeho naučeného, co ale nebylo moje ani za mák.

Později jsem byl velmi zklamaný i já. Zatímco já se zamiloval do dívky, kterou jsem pro sebe objevil a poznal, ona milovala iluzi, kterou jsem sice vytvořil, ale v reálu nežil. Dopadl jsem tak i v dalších a dalších vztazích.

Nelze vinit ty ženy, a ani mě. Dnes to beru jako úděl.

Je těžké nacházet již nalezené a měnit pohled, provází často zklamání.“

Tohle mi řekl muž, velice dobrý a přesvědčivý herec, dnes člen činohry Národního divadla, který podle posledních informací skutečně stále tu pravou hledá. Není špatný, jako člověk. Je jen jiný, diametrálně jiný než ti, jimž dal tvář, a kteří ale neexistují.

Pevně věřím, že vás úzké, ale přece jen u nás ještě nevydávané téma nezaskočí. Tento problém je totiž pro vás k zamyšlení a také samozřejmě k vyjádření písemnou formou v podobě příspěvku.

Myslíte, že byste dokázaly pojmout za muže člověka, kterého už vlastně znáte z rolí, které vytvořil?
Byl by pro vás problém poznávat ho i přes to, že podvědomě mu přikládáte povahu rolí?
Umíte si představit, jestli byste to zvládly?
A koho byste raději volily, herce záporňáka, nebo kladného hrdinu?
Máte snad doma takového partnera?
Nebo jste měli?
Jste takovým člověkem?
Znáte někoho známého jako obyčejného člověka v reálu?
Je problém oddělit skutečnost od iluze filmových postav?

Přeji vám krásný den a věřím, že dnešní téma bude pro vás přínosem. Je to vpravdě úzké téma, ale věřím ve vás. Své názory pište prosím na redakce@zena-in.cz

Reklama