„Pravda je, že jsem o tom, že bych měla dítě před třicítkou, nikdy neuvažovala, ale jak to tak bývá, člověk míní, život mění... Do Karla jsem se tehdy zamilovala až po uši, takže představa těhotenství a společného života se jevila jako ten nejlepší nápad. Otěhotněla jsem po půl roce našeho vztahu a byla tehdy nejšťastnější na světě. Bohužel jen na krátkou dobu,“ vzpomíná Štěpánka.
Tadeáš se mladým rodičům narodil měsíc po jejich svatbě. O několik měsíců později byl konec jak spokojené rodině, tak i manželství.

„Byl to tehdy opravdu fofr. Z Karla se vyklubal proutník, a jak mi sám řekl, takhle si rodinný život nepředstavoval. Jistě, chápu, že se mnou nebyla zábava. Tadeáš byl uřvané mimino, byl často nemocný a strávila jsem s ním i nějaký čas v nemocnici, ale jinak si myslím, že nic nenormálního se v naší rodině nedělo. Karel začal chodit domů pozdě, nakonec nedorazil klidně i celou noc. A mně se zhroutil svět...“
„První, co jsem řešila, byl konec manželství. Nehodlala jsem žít s někým, kdo mi lámal srdce s každým svým záletem a (ne)příchodem domů. Došlo mi, že bez něj bude mně i malému lépe. A taky, že ano.“
„Teď je Tadeášovi pět let. Je to šikovný a veselý kluk a rozhodně mi změnil život. Ale když se ohlédnu zpět a vidím, co jsem prožila a kde jsem teď, je mi mizerně. Je mojí největší životní chybou,“ přiznává Štěpánka.

Třicetiletá maminka se nám svěřila, že kdyby svého syna neměla, byla by určitě jinde a šťastnější. Přestože ho miluje, teprve s jeho příchodem na svět a následnými situacemi, jí došlo, že mateřství není to, co jí naplňuje.

„Nechci, aby to vyznělo tak, že Tadeáše nemám ráda a jsem hrozná matka, starám se o něj na 100 %! Můj život ale stojí za prd. Zlomil mě vztah s Karlem a náš rozvod, fakt, že jsem opustila mnohá přátelství a sny, které jsem si chtěla naplnit. Vše to bylo v dobrém úmyslu a z lásky, ale asi jsem příliš sobecká, abych se starala o další lidskou bytost. Snad to na mě můj syn nikdy nepozná...“

Také si přečtěte:

Reklama