Foto: Chat GPT
Její neobvyklý zvyk se stal tématem pořadu Nejšílenější úchylky, kde otevřeně popsala, jak se z jedné studentské sázky stalo každodenní chování, které jí postupně převrátilo život vzhůru nohama.
Všechno začalo nevinnou sázkou
Kathryn tvrdí, že její dětství i dospívání byly z hlediska stravování zcela normální. Zlom nastal až během studií na komunitní vysoké škole. Jeden z přátel ji tehdy vyzval, aby nosem nasála ovocný nápoj Kool-Aid. Zpočátku šlo jen o recesi, jenže zážitek ji překvapil. Podle jejích slov byly chutě intenzivnější a celé to na ni působilo zvláštním, ale příjemným způsobem. Sama přiznává, že dodnes neumí vysvětlit, co se tehdy v jejím mozku změnilo. Nejprve si podobný experiment zopakovala jen občas. Postupně však začala tímto způsobem přijímat stále více jídel a nápojů, až během několika let přešla výhradně na konzumaci nosem.
Aby bylo možné potravu nasát brčkem, musela ji nejprve rozmixovat na hustou tekutinu. Stejný osud tak potkal prakticky všechno, omelety se špenátem, steaky, avokádové toasty, cizrnový salát, polévky, kávu i alkoholické nápoje. Když šla do restaurace, často personál žádala, aby jí jídlo rozmixovali. Pokud podnik mixér neměl, musela vybírat pokrmy, které byly dostatečně řídké, aby je bylo možné nasát brčkem.
Proč jí přišlo běžné jedení ústy téměř nemožné
Kathryn nikdy netvrdila, že by jí fyzicky nešlo žvýkat. Popisuje však, že si postupně vytvořila silný odpor k běžné konzistenci jídla. Žvýkání označovala za něco primitivního. Vadily jí textury jednotlivých pokrmů a připadalo jí mnohem příjemnější vnímat chuť pouze v zadní části krku poté, co jídlo prošlo nosní dutinou.
Časem se navíc stalo něco, co je typické u mnoha nutkavých návyků, nový způsob jí připadal normální, zatímco běžné jedení začala vnímat jako nepřirozené. Když byla nucena jíst klasicky ústy například na rodinných akcích, popisovala, že se cítila špinavá, vyvolávalo to v ní nepříjemné pocity. Později připustila, že její chování možná připomínalo poruchu příjmu potravy více než klasickou závislost. Kathryn opakovaně zdůrazňovala, že původním cílem nebylo hubnutí. Přesto přiznala, že během let zhubla přibližně 14 až 16 kilogramů. Podle ní mělo přijímání potravy nosem několik výhod:
- snědla výrazně méně jídla,
- nepřejídala se,
- měla pocit lepší kontroly nad kaloriemi,
- věřila, že tím chrání své zuby,
- některé chutě jí připadaly intenzivnější.
Dnes ale zároveň upozorňuje, že nikoho nenabádá, aby její způsob napodoboval.
Zvláštní zvyk jí začal ničit společenský život. Nejtěžší nebyly samotné technické problémy s jídlem, ale reakce okolí. Do restaurací téměř přestala chodit. Většinu jídel si připravovala doma, aby se vyhnula pohledům ostatních. Rodina podle jejích slov postupně přestala počítat s její účastí na společných obědech a svátcích. Dokonce přiznala, že několik let nebyla zvána na oslavy Dne díkůvzdání, protože její příbuzní nechtěli řešit situaci u stolu. Tehdy to vnímala jako odmítnutí své osoby. Až zpětně uznala, že rodina měla spíše obavy a nevěděla, jak se k jejímu chování postavit.
Zlom přišel během natáčení pořadu Nejšílenější úchylky. Kathryn vyrazila na oběd s mužem jménem Justin, se kterým několik měsíců chodila, aniž by ji kdy viděl jíst. V restauraci požádala obsluhu, zda by jí mohli rozmixovat objednané jídlo. Když to nebylo možné, alespoň si nosem nasála ledovou kávu. Justin zůstal v šoku. Přiznal, že si nedokáže představit společnou budoucnost s někým, kdo jí tímto způsobem. Kathryn později označila tuto schůzku za nejtrapnější rande svého života. Přesto říká, že právě tato zkušenost ji donutila přemýšlet o tom, zda její chování skutečně není problém.
Po odvysílání pořadu navštívila praktického lékaře. Ten jí vysvětlil, že nasávání potravy nosem může být mnohem nebezpečnější, než si myslela. Popsal jí veškeré hrozby, které tento neobvyklý způsob stravování přináší. Hrozí například:
- vdechnutí potravy do plic,
- zápaly plic,
- infekce dutin,
- poškození nosní sliznice,
- krvácení,
- záněty, které se mohou rozšířit až do centrální nervové soustavy.
Lékař jí sdělil, že měla jednoduše štěstí, protože podobné komplikace se u ní zatím nerozvinuly. Kathryn sama přiznala, že zdravotní rizika nikdy příliš neřešila. Když ji rodina kritizovala, připadalo jí, že ji pouze odsuzuje za to, že je jiná.
Po natáčení se rozhodla svůj zvyk postupně opustit. Vyhodila svůj výkonný mixér, aby si celý proces co nejvíce ztížila. Začala chodit do restaurací a učit se znovu jíst běžným způsobem. Dodnes ale přiznává, že občas selže. Relapsy se objevují hlavně po požití alkoholu, kdy ztrácí sebekontrolu. Sama říká, že dnes jde spíše o ojedinělé případy než každodenní chování.
Kathryn otevřeně říká, že si teprve zpětně uvědomila, jak moc její zvláštní způsob konzumace ovlivnil vztahy s rodinou, přáteli i partnery. Dříve byla přesvědčená, že okolí ji pouze nechápe. Dnes připouští, že obavy ostatních byly oprávněné. Ačkoli občas stále sklouzne ke starému návyku, většinu jídel už znovu jí ústy. Tvrdí, že se postupně učí objevovat chuť klasického jídla a snaží se budovat zdravější vztah k jídlu i sama k sobě.
Zdroje: Washingtonian, Yahoo, Times of India, TARR,
Nový komentář