OBLU SELECT Sangeli – 5* resort, kde sídlí centrum Muraka
OBLU SELECT Sangeli samozřejmě nabízí i přesně ten typ dovolené, kvůli kterému se na Maledivy jezdí. Bílý písek, laguna, ultra luxusní vodní vily s bazénem, dokonalé jídlo i servis a možnost strávit celý den bez jediného konkrétního plánu. Stačí ale zajít do konzervačního centra Muraka a hosté rychle pochopí, že na ostrově existuje i jiný způsob, jak lze trávit čas na Maledivách
Centrum Muraka – v kanceláři mořských bioložek postavené okolo palmy, mají místo podlahy písek
Právě tady jsem se potkala se Samanthou Noël, mořskou bioložkou z týmu Coral Mamas, které se starají o obnovu korálových útesů v rámci skupiny Atmosphere Core. A protože jsem chtěla zjistit, co taková práce skutečně obnáší, strávila jsem s nimi celý den.
Samantha Noël, koordinátorka pro mořskou biologii v COLOURS OF OBLU
Muraka: místo, kde se pěstují korály
Slovo muraka znamená v místní dhivehštině korál a stejné jméno nese i konzervační centrum, které na Sangeli funguje od roku 2019. Na začátku byl umělý útes, který měl pomoci nastartovat obnovu poškozených částí mořského ekosystému. Postupně kolem něj vznikla podvodní korálová zahrada tvořená kovovými konstrukcemi, na které se připevňují živé fragmenty korálů.
Dnes je kolem ostrova rozmístěno osmdesát takových rámů a roste na nich více než sedm tisíc korálových fragmentů. Sangeli je přitom jen jedním z míst, kde skupina Atmosphere Core podobný program provozuje. Celkem už se podle údajů týmu podařilo přesadit více než 16 600 fragmentů na 360 konstrukcí.
O projekt se stará již zmíněný tým Coral Mamas. Název vznikl vlastně náhodou. Všechny bioložky, které na programu v danou chvíli pracovaly, byly ženy, a tak jim jméno zůstalo.
Samantha Noël žije přímo na Sangeli. Její pracovní den začíná často ve vodě.
Jak poznáte, že se útes opravdu zotavuje
Zdravý korál v blízkosti ostrova Sangeli
Zajímalo mě, podle čeho vlastně mořští biologové poznají, že se útes skutečně obnovuje. Nestačí přece, aby korály na fotografii vypadaly dobře.
Samantha mi vysvětluje, že zdravý útes je především plný života. Ryby se mezi korály pohybují a pasou, korály rostou a postupně se objevují i mladé kolonie, které se na konstrukcích usazují samy. Právě to je pro bioložky jeden z nejlepších signálů, že vytvořené prostředí začíná fungovat přirozeně.
U mrtvého útesu je situace opačná. Korály zarůstají řasami, jeho struktura se vytrácí a spolu s ní také řada ryb a dalších organismů. Pod hladinou pak zůstává místo, které je na první pohled možná stále krásné, ale ve skutečnosti v něm postupně ubývá života.
V posledních letech navíc přibývá další problém. Bělení korálů, které bývalo spíše výjimečnou událostí, se objevuje častěji a oceán zůstává delší dobu nezvykle teplý. Korál při stresu ztrácí mikroskopické řasy, které žijí v jeho tkáni a zajišťují mu část energie, a postupně zbělá.
Cílem programu proto není jednoduše vytvořit kopii útesu, který na Maledivách existoval před několika desetiletími. Bioložky se snaží pracovat s korály, které mají větší šanci zvládnout podmínky, jež budou v oceánu panovat v budoucnosti. Obnova tak není návratem do minulosti, ale spíš hledáním způsobu, jak útes připravit na to, co přijde.
Na zasazení korálu máte jen několik minut
Teprve když jsem si sama zkusila připravit korálový fragment k přesazení, došlo mi, jak daleko má tahle práce od představy klidného zahradničení.
Přivazování korálů na konstrukci musí být provedeno jemně a rychle – už po několika minutách bez vody začne korál chřadnout
Samantha nejprve živý korál rozřeže na menší části. Ty je potřeba co nejrychleji připevnit na kovovou konstrukci, protože mimo vodu začínají vysychat. Pod jejím dohledem jsem tak postupně připevňovala jednotlivé fragmenty a snažila se hlavně nic neupustit a pracovat dostatečně rychle.
Po několika minutách byla konstrukce připravená a přišel moment, který celý proces trochu připomíná zahradničení. Jen místo toho, abychom čerstvě zasazenou sazenici zalili, jsme ji odnesli k vodě a spustili několik metrů pod hladinu.
Samantha Noël s kolegou odnáší osazenou korálovou konstrukci do hloubky, kde bude růst
Tam teď bude několik měsíců a let růst.
Celou korálovou zahradu navíc sledují podvodní kamery. Obraz z nich se přenáší i do vodních vil, takže hosté mohou sledovat, co se pod hladinou děje, i když se sami do vody nevydají. Možnost sledovat život v blízkosti korálů mohou hosté také fyzicky přímo ze svých vil, stačí se podívat okénkem v podlaze a při čištění zubů vám může dělat společnost žralok útesový nebo pestrobarevní čtverzubci.
Z každé vodní vily resortu OBLU SELECT Sangeli mohou hosté pozorovat život v oceánu
Program se přitom postupně rozšiřuje i o takzvané zavěšené korálové stromy. Jde o konstrukce umístěné pod hladinou, kde mohou korálové fragmenty růst v podmínkách, které jim vyhovují. Jakmile jsou dostatečně velké a zdravé, přesazují se na poškozené části útesu.
Ráno pod vodou, odpoledne u počítače
Když se Samanthy ptám, jak vypadá její běžný pracovní den, odpověď je poměrně pestrá. „Ráno bývám ve vodě. Kontroluji korálové školky, měřím růst jednotlivých kolonií, vysazuji nové fragmenty, sleduji bělení a monitorují stav útesu.“ Součástí práce mořských bioložek je také identifikace mořských želv, které se pravidelně pohybují v okolí ostrova.
Hosté si mohou adoptovat místní mořské želvy a tím přispívat na provoz aktivit centra Muraka
Odpoledne se bioložky přesouvají k počítačům. Přichází analýza dat, reporty, plánování dalších aktivit a vzdělávací programy pro hosty. A právě vzdělávání je podle nich stejně důležité jako samotná obnova korálů.
Každou sobotu se v resortu koná prezentace o mořské biodiverzitě Malediv a hosté mohou navštívit Muraka centrum, podívat se na podvodní kameru a dozvědět se, co se v korálové školce právě děje.
Pro děti je připravený program Eco Explorer, který jim představuje podmořský svět trochu jinak než klasická přednáška. A dává to smysl. Pokud člověk pochopí, co pod hladinou skutečně žije, mnohem snadněji si uvědomí, proč stojí za to to chránit.
Želvy, korály a pohlednice z dovolené
Do programu se mohou zapojit také hosté. Jednou z možností je symbolická adopce korálu nebo mořské želvy.
V okolí Sangeli se pravidelně pohybuje přibližně dvacet želv a každá má své jméno. Bioložky je dokážou rozeznat podle charakteristického uspořádání šupin na hlavě, které funguje podobně jako lidské otisky prstů. Dvě z nich, Stella a Matilda, se v okolí ostrova objevují téměř každý den.
Samantha se směje, že jejich adoptivní rodiče už možná mají jejích e-mailů dost. Přesto jim dál posílá fotografie želv, které během svých ponorů potká.
Udržitelnost, kterou člověk vidí i mimo vodu
Ochrana mořského prostředí na Sangeli nekončí u korálové zahrady. Resort má certifikaci Green Globe a postupně zavedl řadu opatření, která nejsou při běžném pobytu tolik vidět.
Jednorázové plastové lahve byly nahrazeny jiným řešením, hosté mají k dispozici kosmetiku šetrnou ke korálovým útesům a v resortu se sbírají také opuštěné rybářské sítě, takzvané ghost nets. Z jejich recyklovaných vláken vznikají mimo jiné náramky, jejichž prodej pomáhá financovat další ochranářské aktivity.
V centru si lze koupit také oblečení na šnorchlování vyrobené ze sta procent z plastu získaného z oceánu. Na první pohled jde o obyčejné tričko s dlouhým rukávem, ale právě podobné věci ukazují, jak může být environmentální program propojený s běžným provozem resortu.
Nejvíc mě ale překvapilo zařízení na zpracování kuchyňského odpadu. Ostrovní bioplynka dokáže zpracovat až tisíc kilogramů odpadu denně a vyrobit z něj metan, který pokrývá přibližně 40 procent spotřeby plynu v kuchyních. Zbytkový materiál se následně používá jako kompost.
Může luxusní resort skutečně pomáhat oceánu?
Je to otázka, která mě během pobytu napadala několikrát. Luxusní resort je stále resort. Hosté sem přilétají letadlem, využívají infrastrukturu ostrova a samotný provoz podobného místa má na životní prostředí svůj dopad. Je proto možné tvrdit, že zároveň pomáhá přírodě?
Podle bioložek ano, pokud je turismus provozovaný zodpovědně a část prostředků i energie skutečně směřuje zpět k ochraně prostředí, na kterém je celý tento typ cestování koneckonců závislý.
Důležité přitom není jen to, kolik korálů člověk vysadí. Skutečný úspěch nastává ve chvíli, kdy už útes nepotřebuje člověka k tomu, aby pokračoval v životě. Když se na konstrukcích začnou samy usazovat nové kolonie, vracejí se ryby a vysazené korály dospějí natolik, že se začnou přirozeně rozmnožovat.
Právě to se týmu Coral Mamas podařilo pozorovat u některých kolonií vysazených před několika lety. Dosáhly pohlavní dospělosti a začaly produkovat reprodukční buňky.
Pro mě to byl nakonec asi nejsilnější moment celého pobytu. Ne proto, že bych si zasadila jeden korál. Ale proto, že jsem si uvědomila, že cílem celé práce není vytvořit něco, o co se budou lidé starat navždy. Smyslem je dostat útes do stavu, kdy se začne obnovovat sám.
Z Malediv jsem odjížděla s mírně spálenými rameny, pískem v botách, zrelaxována jako nikdy a především s hřejivým pocitem toho, že jsem tomu krásnému ostrovu mohla díky sadbě korálů vrátit alespoň něco málo zpět.
Autorka Kateřina Škabradová cestovala na pozvání Colours of OBLU.
Foto: OBLU SELECT Sangeli.
Nový komentář