Je to takový příběh, který se čte v "ženských" časopisech a většina z nás si myslí, že něco takového se lidem z okolí stát nikdy nemůže. A přesto...
Jak jsem již předeslala, mám dlouholetou kamarádku do nepohody, Ilonu.
Je to osmatřicetilá žena, která vypadá na 30 let. Má 2 skoro dospělé syny, které po rozvodu vychovává sama.
Žena, která je velmi zodpovědná vůči sobě i svému okolí, žena, která sportuje a je hlavně výbornou mámou a zároveň kamarádkou pro své kluky.
Protože žije na malém městě, dá jí dost práce zabezpečit sebe i své skoro dospělé syny. Vedle hlavního zaměstnání si tedy našla ještě "vedlejšák", aby mohla ušetřit na věci, na které jí jinak nezbývalo.
Před pár měsíci se seznámila se sympatickým mužem.
O víkendu jela navštívit svoji přítelkyni na chalupu, večer si zašly do místního hostince. Tam se objevil muž kolem 40 let. Dali se do řeči a domluvili si schůzku v Praze.
Setkávali se pak asi 4 měsíce. Zval ji na večeře, chodili spolu na procházky, prostě jí bylo s ním fajn.
Minulý týden se spolu domluvili, že spolu stráví víc než jednodenní návštěvu. Po příjemně stráveném dnu šli do hotelu, kde plánovali přespat a zakončit vydařený víkend.
Ilona se šla vysprchovat do koupelny a najednou slyší, že bouchly dveře od pokoje. Chvíli tomu nevěnovala pozornost, ale pak, snad zásluhou telepatie, sprchu rychle ukončila a šla se podívat do pokoje, o co vlastně jde. Zjistila, že kabelka je na svém místě, ale chybí jí peněženka a mobil. Vyběhla ihned před hotel a uviděla muže svého srdce, jak stojí u bankomatu a vybírá její peníze.
Běžela k němu, ale byl rychlejší. Naskočil do svého auta a odjel. Ilona ihned volala policii, ale ti zjistili, že auto s takovou poznávací značkou vůbec neexistuje, číslo mobilu není na jeho jméno. Nic víc o něm nevěděla.
Věděla, kde bydlí, ale v bytě nikdy nebyla. Věděla, kde pracuje, ale po informaci na jeho údajném pracovišti, zjistila, že vše bylo jen dobře připravené.
Ale jsem si jistá, že bolest v srdci a zklamání na duši se nedá penězi vyplatit.
Je hrozné to šílené zklamání a šok z toho, že se připravujete na noc se "svým mužem", těšíte se na doteky lásky, a on mezi tím brakuje vaše osobní věci !!
Myslím, že i ty nejotrlejší z nás, by byly na nějaký čas otřeseny a ego na chvíli pošlapáno. Navíc moc dobře věděl, že Ilona není žádná zbohatlice a každou korunu si musí poctivě vydřít. Tak mi milé čtenářky napište, co si o tom myslíte.
Moc ráda jí dám vaše reakce přečíst, protože je opravdu na dně.
Dana
Nový komentář
Komentáře
Naposled mi ve spořitelně nabízeli za ne moc velký poplatek pojištění platební karty proti zneužití. Zablokují ji do 24 hodin a peníze, které někdo vybere do té doby, do určité míry z toho pojištění uhradí. Ale nevzala jsem to, budu účet u spořitelny stejně rušit.
Proboha, podpisy, ne podpisi!!
N.: Jo, v krámech ty podpisi moc nekontrolujou. Já mám na tý kartě jinej podpis než mám vzor v bance (asi celkem logicky) a ten nemám moc nacvičenej, takže se mi každou chvíli nepovede a ještě nikdy nic neřekli. A mimochodem, vy znáte krám, kde se PIN potřebuje?
Petule: a co takhle využít možnosti omezení limitu na platby přes internet.
Ilono, promiň, i tak s Tebou cítím a přeju Ti lepší zážitky.
Kdo má PIN napsaný na kartě nebo někde na lístečku poblíž, tak je vůl a za případné zneužití si nese plnou zodpovědnost.
Z vlastní zkušenosti vím, že ne vždy a všude je PIN potřeby. Například v takové Hypernově, nebo Globusu PIN vůbec nepotřebujete při placení u pokladny. Potom si stačí jenom dobře nacvičit podpis a můžete platit "zadarmo". Známé takhle někdo dokázal z karty vytáhnout přes 50 tisíc korun. Limit na kartě měla tisíc korun pro zaplacení, na kartě byl v okamžiku ztráty zůstatek 2 tisíce korun. Kartu jí buď někdo ukradl, nebo ji sama ztratila. Zjistila to po 3 dnech, kartu nechala hned zablokovat. Jenomže někdo ty peníze vytáhl ještě v době, kdy zablokovaná nebyla. Podle účtů v bance se zjistilo, že někdo objížděl právě takovéhle obchody ve kterých není potřeba PIN a nakupoval a platil a platil. Nikdy ho nechytli a ona musela útratu z karty zaplatit. Podpis byl prý dobře nacvičený a velmi zdařilý k originálu. Zloděj byl tak drzý, že dokázal u jedné pokladny zaplatit třeba i 10 krát během 15 minut. Pokaždé zaplatil 1000 Kč. Proto já v obchodech kartou neplatím a snažím se dávat na ní maximální pozor.
A jak by řekla naše uklízečka,když jsem jí tuhle stěžovala na rýmu. "No hlavně že nemáte tu rýmu pektoris"
Takže Danko,vyřiď své kamarádce že je to sice mrzuté co se jí stalo, PIN sem PIN tam,ale hlavně že nemá tu "rýmu pektoris".
Ale no tak....
Toniniella: To znamena, ze rada honi?
Je to smutny pribeh. Doufam, ze si Ilona najde nejakeho hodneho chlapa, co ji pohladi dusicku.
Toniniella:
Monina: klara:
klara:
Možná nerada nehoní??
Tedy sorry, to je pro Irka
Iljusin - nechtela jsi napsat nemusela honit????
Tedy dle meho selskeho rozumu........
Toniniella:
dekuji za krasny komentar. Je to tak. Nemuzeme si tolik vazit krasnych veci, kdyz nemuzeme srovnavat s temi zlymi. A tech krasnych veci je tak malo a stesti vetsinou trva tak kratce......
Když byla moje maminka mladší, bývala něco na způsob Clarcy nebo Irky, nebo i některých jiných. Ve všem měla jasno, tamto se jí zásadně nemohlo stát, tamto by se jí taky nemohlo stát a komu se něco takového stane, je prostě hlupák a koneckonců dobře mu tak. Teď je mamince 67, před 5 lety jsme pochovali tatínka, vloni bratra (tedy manžela a syna), trápí ji těžká artroza kyčlí a čím dál více je sama - i vnoučata odrůstají a začínají žít vlastním životem.
A ejhle, najednou maminka připouští, že tohle i támhleto se vlastně stát může, najednou i její sousedky, které dřívě měly tisíc chyb, jsou obyčejné milé ženy, které prostě uvažují svým způsobem atd, atd.
Najednou maminka připouští, že každý člověk má právo mít svůj názor a může se na věci dívat jinak.
Je mi 40 a jsem s dětmi sama, jak jsem psala prve. Mám přítele a je mi s ním moc dobře. ALe jsem natolik vytížená prací, péčí o děti, maminku a ještě i 90letou babičku, že si zábavu pečlivě vybírám. Nejsem příliš společenský typ a jsem ráda se svým přítelem sama. Naše společné chvíle jsou velmi vzácné, neboť je cizinec, že rozhodně ODMÍTÁM větší společnost. Jsem zamilovaná a chci být pouze s ním, prostě proto, že je mi s ním dobře. Neznám jeho sestry, neznám vůbec jeho přátele, neznám v podstatě nikoho z jeho okolí a vůbec mi to nevadí. Je mi s ním dobře!!! A máme pro sebe jen velmi málo času.
Dokážu si představit, že žena v 38 letech se dvěma dětmi nepotřebuje tolik vyžití, že jí posezení a popovídání v kavárně jednou za čas docela stačí, že jí stačí pocit, že ji někdo poslouchá a chápe. Aťsi to působí na koho chce jakkoliv neuvěřitelně, i takoví pitomí, naivní a hloupí lidé jsou.
Možná je to stojí více ztrát, ale věřte mi, taky více zisků. A pokud mohu soudit já ze své zkušenosti, jsou takovíto lidé mnohem plnější, mnohem moudřejší a mnohem klidnější. Protože a priori nikoho neodsuzují, nic předem neodmítají. Protože stát se opravdu může cokoliv. Protže nic člověka nakonec tak neposílí, jako opravdu prožitá velká bolest.
Ještě jednou přeju hlavní hrdince tohoto příběhu hodně štěstí a odvahy.
Sandy: já neříkám, že měla dětem shánět tatínka, ale kurník, než někam jdu s cizím chlapem, tak bych o něm chtěla něco vědět. A tím nemyslím, že přeměřuju kolik má jeho maminka v pase, ale prostě to, že znám ještě někoho kdo ho zná - kolega, kamarád, příbuzný... Já nevím - aŤ vzpomínám jak vzpomínám, tak jsem nikdy nic nepodnikala s člověkem, o kterém bych věděla jen to, co mi laskavě sdělil - buďto patřil do nějaké party, nebo jsem ho znala z práce, ze sportu atd. Nakonec i moje internetové známosti se různě znaly navzájem. A to není o tom, že bych ho při prvním spatření uháněla o rodné číslo jeho babičky, ale jestliže se scházím s chlapem, který nemá žádné kamarády, kolegy, příbuzné, koníčky... - tak by mi to asi bylo divný. Přiznám se, že bych asi hned nemyslela na ukradení peněženky, ale spíš na věci typu, že přede mnou něco tají (jako šťastné manželství obdařené šesti dětma
), nebo že se za mě stydí - a nebo že je to notorický žárlivec, který nechce, aby JEHO ženu někdo cizí spatřil.
Monino - no, jestli ti připadá že jsem zlá - ehm... já nevím, proč bych někoho měla litovat za to, že udělal hloupost. Litováním jí moc nepomůžeme. Spíš si myslím, že by se dotyčná mohla poučit a neudělat podobnou chybu (to, že jde někam s chlapem, o kterém nic neví, že si napíše PIN do dokladů...) příště - mohla by jí stát víc než "pitomých" 15 tisíc.
Je mi te holky proste lito. Udelala normalni lidskou chybu, jako jich kazdy denne delame X. Ta jeji ji vysla draho a ted nemluvim o penezich.
Podala na toho hajzla trestni oznameni?
Treba .... treba udela stejnou vec podruhe ( ci ponekolikate ) a dojede na to.
mikko - no jo, ale když s ním za 4 měsíce nezvládla nic jinýho než posedávat po kavárnách, tak proč s ním vůbec lezla do postele. Co jsem chtěla říct je to, že to není o době, kterou se ti dva znají, ale o tom, jak dobře se znají. A sorry - nemyslím, že v kavárně nebo hospůdce někoho poznám...
Musím souhlasit s Pajdou a Irkou - čtyři měsíce vysedávat s někým po kavárnách není zárkukou toho, že ho "znám". Já sama jsem si svého muže BRALA po čtyřech měsících známosti - jenomže v té době jsem znala jeho kamarády, rodiče, spolupracovníky, na jeho telefonní čísla jsem mu telefonovala, měli jsme společné známé (nebyli to jen "jeho" kamarádi, ale "naši" kamarádi, které jsme znali každý nezávisle na sobě).... a kromě sezení v kavárně jsme spolu spoustu věcí prožili - od banalit jako byla voda až po setkání s medvědem.
Samozřejmě - to ještě pořád neznamená, že mi za deset let nepláchne s peněženkou, ale myslím, že ta pravděpodobnost je mnohem menší.
Myslím, že je i důležité znát kamarády, známé a rodinu toho partnera - a všímat si, jak se chovají oni k něm a on k nim. Myslím, že tohle hodně napoví. Víc než nějaké řečičky nad růží v hospodě.