Lucii trvalo několik dlouhých let, než našla způsob hubnutí, který u ní fungoval. Po dietách hollywoodských hvězd vyzkoušela hubnoucí koktejly propagované jistou hvězdou zdejší, ale nepomohlo jí to, stejně jako nezabraly lymfatické masáže v kombinaci s jídelníčkem sestaveným na míru. Dokonce ani jízda na kole nebyla cestou k štíhlé postavě, protože u Lucie spolykané kilometry vyvolávaly nezřízenou touhu polykat kila jídla.

„Jsem člověk ryze pragmatický, asi proto mi ze všeho nejvíce vyhovuje počítání kalorií,“ popisuje způsob, který se jí osvědčil nejvíce. Začala loni v dubnu a vydržela, takže nyní si může gratulovat k patnácti shozeným kilogramům. Lucie od loňského jara poctivě zapisuje každé snědené jdílo, včetně jako kalorické hodnoty, takže tyhle údaje samozřejmě dávno umí nazpaměť. A právě tady je kámen úrazu: „Můj muž už mě asi má plné zuby a mí přátelé taky, protože jíst se mnou pro ně musí být utrpení,“ přiznává mladá žena.

Ona, která tak milovala jídlo, se z něj nyní nedokáže dost dobře těšit, protože místo něj na talíři vidí spoustu kalorií, v horším případě ještě rovněž obsah tuků a cukrů. "Takže místo milovaného lososového steaku s jistou hrůzou pozoruju 150 gramů masa, o hodnotě 1 200 kilojoulů, což není úplně málo, ale naštěstí obsahuje hodně zdraví prospěšných mastných kyselin," vyčísluje. A nadsázky je v tom jen trochu.

Jistě, Lucie je na tom pořád ještě lépe než anorektičky, které sice kalorie nepočítají, ale prostě nejedí. "Já jím, to ano, protože kdybych hladověla, bylo by mi fyzicky zle, ale vůbec si to neužiju. Když si dám čokoládu, kousek samozřejmě, mám z toho půl dne špatnou náladu a před hlavou mi až do večera blikají čísla o obsahu tuků a cukrů," stýská si Lucie, která neví, jak se své posedlosti zbavit.

Doufala, že ji "kalorická" mánie pustí během letošních prázdnin, zejména během dvou týdnů, které strávila s rodinou na kole v Rakousku. Pravda, zlepšilo se to tam, protože Lucie byla příliš unavená na to, aby dumala, kolik kilojoulů přinesené hospodské jídlo má a navíc se utěšovala tím, že i kdyby to bylo víc, než je jí libo, díky jízdě na kole se to nakonec na váze neprojeví. "Za pár dní už jsem si dokonce na jídle fakt pochutnávala, jenže o to horší to ale bylo po návratu domů. Od té doby zase počítám jako divá, zvlášť když se ukázalo, že jsem během léta přibrala dvě kila," líčí Lucie. A je fakt, že jít s ní do restaurace chce jisté sebezapření - nevybírá si totiž jídlo podle toho, aby jí chutnalo s dejme tomu rozumným přihlédnutím k tomu, zda je zdravé či ne, ale při pohledu do lístku si tiše mumlá "... takže ten kuřecí steak, to by šlo, má asi tak 450 kilojoulů, jenže je k němu sýrová omáčka, takže raději ne..." Před spaním si prý zase plánuje, co si dá k snídani, a už předem ví, co si nedá, aby jí to náhodou nenarušilo energetickou bilanci.

Lucie sama přiznává, že tak dneska úvahám o jídle věnuje mnohem více času než v době, kdy byla jejím problémem slušná nadváha a kdy jídlem zaháněla stres, splín nebo si jím ulehčovala přílišné pracovní vytížení. "Tehdy jsem prostě jedla a jedla a ani jsem nepřemýšlela o tom, kolik a čeho sním. Dneska sním snad třetinu jídla, ale věnuju mylšenkám na ně třikrát více času," přiznává. Sama je z toho rozpolcená - na jednu stranu je na sebe hrdá, že dokázala zhubnout a novou váhu si udržet, na druhou se jí nelíbí, že se vlastně stala otrokem svého hubnutí.

Propadly jste někdy hubnuí natolik, že vás ovládlo víc, než vám bylo milé?

                 
Reklama