Říká se, že čím dál na východ jsou krásnější děvčata. Slovenská zpěvačka MISTA je toho zářným důkazem. V davu ji rozhodně nepřehlédnete. Je opravdu moc krásná. A navíc milá, zdvořilá, a ještě jí to dobře zpívá. Po krátkém česko-slovenském seznámení zavedeme řeč na Superstar, soutěž, kterou sice řada lidí nemusí, ale co se jí nedá vytknout, je to, že alespoň Českou a Slovenskou hudební scénu zase trochu jednotí.
Vy jste se do této souteže nikdy nepřihlásila, proč?
Necítila jsem potřebu. U mě to šlo i bez Superstar všechno nějak automaticky. (smích)
To je pravda, přece se nebudete hlásit do soutěže „amatérů“, když už máte za sebou vystoupení v newyorské Carnegie Hall. Na slavné scéně, kde účinkovali z našich zpěváků Karel Gott a Helena Vondráčková. Ze slovenských skupina Elán a Vy...
Na vystoupení do newyorské Carnegie Hall si mě vybrali právě Eláni. Já jsem ještě předtím účinkovala jako zpěvačka a houslistka ve více slovenských skupinách a s jednou z nich jsme pak jezdili společně s Elány při jejich výročním čtvrtletním turné po republice. Měli jsme asi čtyřicet koncertů a vyvrcholením celého turné byl právě velký koncert v Carnegie Hall. V publiku seděla spousta Čechů a Slováků žijících v Americe. V té hale je zakázáno točit na videokamery anebo i fotit, ale stejně se tam pak ke konci točilo i fotilo. Byla tam fantastická atmosféra, pro mě zážitek na celý život.
Pokud vím, tak Eláni neměli a nemají žádnou zpěvačku.
Elány jsem doprovázela na housle a pak také během celého koncertu jsem v jejich písničkách zpívala doporovodně. A když měli uprostřed koncertu přestávku, měla jsem možnost si zahrát a zazpívat i dvě svoje vlastní skladby. Bylo to naprosto úžasné!
Jaký je lídr kapely Jožo Ráž?
Výborný. Profesionální zpěvák a báječný člověk. Nic ho nepoloží. A je totálně nad věcí.
Vy hrajete tak dobře na housle?
Já jsem byla houslistkou o hodně dříve než zpěvačkou, neboť na housle hraji už od svých čtyř let. Od šesti pak také na klavír. Hru na oba nástroje jsem i studovala na bratislavské konzervatoři a potom ještě na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Talent a lásku k houslím jsem zdědila po tatínkovi. On nakonec vystudoval práva, protože tehdy v té době by se jenom hraním na housle neuživil, ale je moc rád, že jsem to „vzala za něho“.
Odsud tedy pramení vaše další profese – multiinstrumentalistka.
Ano, že hraji na více nástrojů. Na konzervatoři a na vysoké škole, kam chodili také různí herci a zpěváci, jsem si však uvědomila, že nechci zůstat jenom u houslí, klavíru a vůbec u klasické hudby, že bych to ráda nějak propojila i s hudbou moderní. Už jako malá holka jsem zbožňovala moderní hudbu. Vždy mě bavilo zpívat, akorát že jsem se tomu tolik nevěnovala, neboť rodiče mě vedli odmalička ke hře na housle a na klavír. A to ne jenom nějaké fidlikání ve škole, kdepak. Už od začátku tvrdě a profesionálně. Od čtyř let jsem musela denně pět až šest hodin pilně cvičit. Zpočátku mě to moc nebavilo, ale pak jsem začala hudbě postupně rozumět, začala jsem ji více vnímat a chápat. A také jsem začala vyhrávat různé hudební soutěže. Například ve hře na housle jsem získala pětkrát za sebou první místo v celostátní soutěži Jana Cikera. Na konzervatoři jsem byla také na několika kurzech v Německu a rok jsem studovala i na Vysoké hudební škole Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni.
To je jedna z nejlepších škol v oblasti klasické hudby.
Já mám klasickou hudbu ráda pořád, ale přece jen se mi zdá na moji povahu příliš usedlá a vážná. Moderní hudba zvítězila.
Tak jste ještě mladá. Ke klasické hudbě se můžete vrátit kdykoliv. My jsme vlastně ani neřekly, kolik je vám let.
Je mi 24 let.
Proč pseudonym MISTA? Od čeho je odvozen?
MISTA je zkratkou slova multiinstrumentalista. Mé pravé jméno je Soňa Šimorová.
Ano. Rok a půl. Mým manželem je hudební producent a skladatel Stano Šimor. Neumím si představit, že bych byla s někým, kdo není hudebník, a nerozumí mně ani mému životnímu stylu.
Znali jste se, už když jste jela vystupovat do Ameriky?
Ne, to jsme se ještě neznali. V Carnegie Hall jsem vystupovala, když mi bylo devatenáct. V té době jsem se ještě více věnovala hře na housle. Tehdy jsem si také říkala, že se dřív jak ve třiceti nevdám. Pak jsem ale začala koketovat s popem a se zpěvem a můj manažer na Slovensku tehdy zařídil, abychom nahráli moje první album v Belgii, kde můj manžel pracoval v nahrávacím studiu. Tam jsme se také poprvé uviděli... a bylo to.
Manžel bydlí v Belgii?
Bydlíme společně střídavě v Belgii a na Sázavě.
Vypadá to, že máte život jako v pohádce.
Vypadá, ale ta pohádka nepřijde jen tak sama od sebe. Musíte ji napřed natočit. V dětství jsem hodiny a hodiny pilně cvičila, abych v životě něco uměla a něco dokázala. A taky mi vždycky nebylo do zpěvu. Jeden čas jsem zažívala obzvlášť krušné chvilky, velkou krizi jak v rodině, tak v kapele, se kterou jsem tehdy na Slovensku účinkovala. Tato krize se pak odrazila v textu mé písničky Emotions, kde jsem se ze všeho „vypovídala“, všechno ze sebe dostala. Nic nemáte v životě zadarmo.
Vy jste sama napsala text k té písničce?
Ano, i hudbu jsem k ní složila. Pak jsem ji zanesla do slovenské televize na soutěž Eurovize. Své písničky tam tehdy poslalo zhruba 500 lidí. Z toho jich vybrali 60, které soutěžily ve čtvrtfinále, z toho pak postoupilo 24 do semifinále a nakonec jich zůstalo ve finále 12. Moje písnička skončila na prvním místě se stejným počtem bodů jako písnička ještě jedné slovenské zpěvačky. Byly jsme tedy obě na prvním místě. Televize se pak ale rozhodla poslat na Eurovizi ji, a tak já jsem skončila druhá, jako náhradník. Po nějaké době jsem pak natočila album stejnojmenného názvu - EMOTIONS.
Jste velmi ctižádostivá.
Můj manžel říká, že kdyby se spojili všichni lidi na Slovensku a dali dohromady veškerou jejich ctižádost, tak nedosáhne té mé ani po kotníky. (smích)
To je hezké, že vás manžel tak podporuje. Ale přece jen, necítila jste se ve svých 22 letech na vdavky ještě moc mladá? Zejména v dnešní době?
Já mám pocit, že celý můj vývoj je tak nějak zrychlený. (smích) Někdy se cítím na 35letou ženu. Víte, my jsme s mužem oba zastánci manželství. Když se dva lidi mají rádi, tak proč by se nevzali? Nelíbí se mi, když spolu lidé žijí jen tak na volno. Klidně pak od sebe i volně odejdou. Manželství je zodpovědnější. Jsem ráda, že jsem vdaná.
K manželství patří i děti.
To určitě. Ty jsou pro nás v životě prioritou, ale ještě chvilku počkáme. Ještě bych chtěla zpívat a pracovat. Ale tak nejpozději do osmadvaceti bych dítě chtěla.
Myslíte si, že to má krásná holka v kariéře, třeba právě té pěvecké, jednodušší než holka ošklivá?
Hodně záleží také na charisma a takové té vnitřní kráse. Nemyslím si, že by to měla hezká holka jednodušší. Podívejte se, třeba zpětně, na již zmiňovanou Superstar. Ne všechna děvčata vypadaly úplně dokonale a přitom se staly miláčky národa, a navíc ještě krásně zpívají.
Jak byste zhodnotila hudební svět u nás a na Slovensku?
Já bych velmi ráda pochválila Slovenskou hudební scénu a řekla, že je super a že je fajn, ale bohužel nemůžu. Popravdě, zdá se mi, že Česko chytá ty moderní trendy a písničky o hodně více a rychleji. Mladí interpreti pořád vymýšlí a dělají nové styly, je tu spousta extravagantních kapel, jsou více odvážné. Na Slovensku je to stále jeden styl, jedna hudba. Je to tam konzervativnější než v Čechách.
Tak to máte pravdu, ten je opravdu hodně kontroverzní. Ale já měla na mysli většinu slovenských skupin a zpěváků. Například na Slovensku je stále ještě tak nějak tabu zpívat v anglickém jazyce.
Vy jste to tabu překročila.
Ano. Právě pro moje druhé album VENDETTA, které teď nahrávám, jsem se rozhodla pro texty v angličtině. Texty mi skládají angličtí autoři, kteří jsou přirozeně anglicky hovořící.
Jak byste nazvala žánr svojí hudby?
Žánr mojí hudby je taneční a popová muzika.
Říkáte, že česká hudební scéna je odvážnější. To byl důvod, proč jste se rozhodla bydlet v Čechách?
Ano, byl to vlastně ten nejhlavnější důvod. V Čechách bydlíme od léta minulého roku.
S kým se zde ve vaší branži nejvíce stýkáte?
Stýkám se s celou řadou lidí z branže, ale nejvíce asi s tanečníkem a choreografem Yemim. Právě on mi dělá i choreografii na má vystoupení. A teď také společně se dvěma jeho tanečníky poletíme na Maltu, kde budeme vystupovat spolu s dalšími dvanácti zpěváky světa ve velké televizní šou. Bude to vlastně takový pěvecký festival. Pořadatelé toho festivalu si mě všimli a zavolali mi právě díky slovenské Eurovizi. Budu tam zpívat můj nový singl Vendetta, který jsem v Čechách uvedla poprvé koncem minulého roku na koncertě ve vyprodané Tesla Aréně.
Amerika, Malta... na webových stránkách jsem se dočetla, že jste vystupovala také v Asii a v řadě států západní Evropy.
Ale v Asii, to ještě jako houslistka. Byla to jedna z mých prvních zahraničních cest. Bylo mi asi 17-18 let… a pamatuji si, že jako dlouhovlasá blondýna jsem tam na ně působila dost exoticky. (smích)
Jste sice dlouhovlasá blondýna, ale vtipy o blondýnách se na vás rozhodně nevztahují. Je vám teprve 24 let a už jste toho dokázala hodně. Určitě máte i spoustu fanoušků. A čí fanynkou jste naopak vy?
Mně se moc líbí například Ewa Farna. Je odvážná, má dobré skladby, skvěle zpívá. Z evropských zpěvaček se mi líbí zpěvačka Inna a September, a ze světových například Rihanna nebo Kylie Minogue.
Čeho byste chtěla ještě v životě dosáhnout? Jaká je taková vaše meta?
Člověk nesmí zlenivět, musí pořád na něco dosahovat. Já budu ráda, když se budu moci i nadále věnovat hudbě. Hodně zpívat, hodně koncertovat, vydávat albumy, které si budou lidé kupovat, protože se jim budou mé skladby líbit.
A kdybychom vás nechtěli slyšet jenom z alba, ale i vidět naživo?
Hned jak se vrátím z Malty, po 30. dubnu, tak budu mít řadu koncertů po českých klubech a diskotékách. Informace o tomto tour můžete najít v nejbližší době na mých webových stránkách www.mista.sk nebo na mém oficiálním facebooku http://www.facebook.com/mista.singer. No a pak také chystá Česká televize na začátku června pořad nazvaný Noc šlágrů. Bude v něm vystupovat řada českých zpěváků a já také.
Oni si vás ti fanoušci, ať už současní, či budoucí, určitě najdou.
Velmi pekně ďakujem a prajem všetkým veľa šťastia, lásky a dobrej muziky!
Foto poskytla: MISTA
Nový komentář
Komentáře