V zásadě jsem momentálně velice spokojená, že jsem ženou. Jen takto lze mou postavu vietnamského zvěda pokládat za roztomile drobnou a hlas hladového štěněte srnčího ratlíka za tolerovatelný...

Stále je tohle dle mého názoru lepší nežli jako zástupkyně něžného pohlaví působit jako tahač s návěsem, jednou ranou složit kance a hlasem dokladovat, že v Jerichu šlo o reál.   

Kdybych ale byla chlapem, moci si vybrat i vizuálně, mám naprosto přesnou představu, jak by to fungovalo.

Byla bych úchvatným hybridem Oldřicha Nového, Jamese Bonda, Einsteina a Krause

* Má postava by vyvolávala v opačném pohlaví lehkou obrnu lícního nervu a dotek mé paže pak lehkou obrnu svalů, což bych samozřejmě řešil silnou jemnou náručí a postřehem.

* Svým šarmem a schopností vycítit a láskyplně s úctou plnit její přání bych přesvědčil, že vím, čeho si na dámě vážit, a že jen její přítomnost mě motivuje, abych z podstaty své bytosti i pohlaví uctil krásu a dokonalost, s jakou si příroda dala záležet, když jí dala život.

* Jemnou a nenásilnou inteligencí, vhledem a moudrostí, kořeněnou všudypřítomnou tolerancí, bych otevíral její obzory, ale současně naslouchal a se zájmem reagoval na její přemilé švitoření.

* Současně bych jí dodal jistoty, že jsem kdykoli připraven jí radou, případně akcí pomoci a podpořit. To celé nikoli s podtextem „ježišmarjá ty seš votravná a neschopná“, ale se shovívavou laskavostí, vědom si svého postavení, povinnosti a jejích předností.

* Brilantním humorem bych pak na její jemné tváři vykouzlil úsměv, který ženám přece tolik sluší, a vtipnými reakcemi doplňoval, nikoli válcoval její poutavé vyprávění o kamarádčiných problémech s navazováním vztahů, a nadlehčil tak problému s odesláním SMS toho, či toho obsahu, který řeší již polovinu noci.

* Na její ochranu bych ovšem okamžitě zareagoval. Jako pravý hybrid ale vím, že násilí je poslední možnost, jak řešit konflikt, a moudrý muž se napřed stane zdí mezi dámou a problémem. Teprve otevřený útok je důvodem pro dobře cílenou ránu, když dáma je mnou se slovy „prosím, omluv mne na chvilku, pán patrně již odchází“, uklizena do bezpečí.

  • Pochopitelně hradím všechny její výdaje.
  • Bez řečí jí otevírám dveře.
  • Nenechám to něžné stvoření vláčet nákupy. Pořídím jí přece vůz.
  • Fotbal a telenovelu řeším zakoupením dalšího televizoru, se kterým se uchýlím do kuchyně.
  • Její matka je i mojí matkou.
  • Zbožňuji její děti z prvního manželství.
  • Zbožňuji i ty z druhého.
  • Minimálně jednou za měsíc koupím květinu nebo dárek, protože její radostné oči mi dodávají pocit spokojenosti.
  • Obdivuji její postavu. JAKOUKOLI!
  • Pokud na ni, maje přece jen vyšší hladinu testosteronu, výjimečně zvýším hlas, nezapomenu o pár minut později poznamenat, že mě to mrzí, a zda nezajdeme na zmrzlinu.
  • Cestou zakoupím šperk, který vložím pod polštář, a upozorním na něj až po něžném milování.
  • Naprosto chápu, že nabyla dojmu, že moje žiletka je vždy lepší než ty, které jí vytrvale kupuji ve snaze nevypadat po použití té své jako někdo, komu byl obličej prudce protažen akátovým větvovím.

A ona?

  • Chápe, že nechápu rozdíl mezi podlahou a košem na špinavé prádlo.
  • Ochotně najde ovladač od TV. I desetkrát za večer.
  • Nevyvrací mi víru, že špinavý talíř se do dřezu dostává sám, levitací.
  • Nevyvrací mi přesvědčení, že zubní pasta nikdy víčko neměla.
  • Vousy v umyvadle a nalepené zbytky pasty ji nechávají zcela klidnou.

Protože jsem jen úžasný hybrid, ne BOHYNĚ!