První (napínavý) příspěvek přišel od čtenářky s nickem Mirsimun. Co, nebo spíše koho, ztratila, to už víte z titulku. V příspěvku se ještě dozvíte, jak to nakonec všechno dopadlo.

Na dovolenou jezdím každý rok, a když se zadaří, i dvakrát ročně. Vždy navštívím cizinu a pak i něco tady u nás. Nejlépe, kde jsou nějaké turistické atrakce a kde se nemusím bát něco pozřít. Od jisté doby sebou neberu děti, protože ano, tušíte dobře, jednou ve Francii jsem jaksi ztratila dceru, respektive se mi ztratila ona. Manžel mě málem přizabil, pak se večer šíleně opil a nemluvil se mnou ještě měsíc po dovolené. 

Tak jsme tehdy vybírali, kde by se nám mohlo líbit, já toužila už léta po Paříži, navíc tam bydleli známí od švagrové,tak to bylo fajn.  Jednu dceru se nám podařilo ukotvit u babičky a druhou, tu starší, jsme si museli vzít sebou. Bylo jí už 11 let, tak jsme si řekli no problem. Jeli jsme tehdy autem, což bylo šílené, dcera znuděná, manžel utahaný a nervozní, ale vidina Paříže a romantiky mi cestu zpříjemňovala. Těšila jsem se jako malé dítě a ne nadarmo mi manžel říkal, ať se tak netěším, že se určitě něco potentuje. Mávla jsem rukou a řekla mu, ať nesýčkuje. Bydleli jsme u známých manželové sestry, tak jsem ani moc neutratili za ubytování.

Hned první den jsme se šli projít podél Seiny a víc se tehdy nestihlo. Na každý den jsme si naplánovali nějakou tu atrakci a dobrý oběd, já navštívila Notre-Dame a Louvre, manžel s dcerou na Eiffelovku a mrkli jsme i na Vítězný oblouk a hlavně, aby i dcera něco z toho měla, šli jsme do Disneylandu, jelikož umění a památky ji nudily. Ještě jsme měli jednu výhodu, a to, že muž umí docela francouzsky, teda má nějaké základy, ale celkem jim rozuměl,spíš jsme teda mluvili v angličtině. To něco spatlám i já. Dohromady to šlo.

Tak jsme si to užívali a dva dny před odjezdem jsme šli zase do města a vydali se na místní trh. Dcera že nepůjde, ale bála jsem se ji tam nechat. Muž že si to obejde a pak se vystřídáme. Jak odešel, uviděla jsem z dálky stánek s marmeládami a medem, tak jsem řekla Kamči, ať nikam nechodí, že jen koupím něco babičce. Že jo teda. Za 15 min jsem došla a dcera nikde.. lítám sem a tam, lítám po tržnici, řvu, že se mi ztratila dcera, muž hned doběhl, jak mě z dálky slyšel můj křik a běhali jsme tam oba dva jako pakoši. Celá tržnice vzhůru nohama, přišel i policista, ukázala jsem všem přihlížejícím fotku a najednou slyšíme:,, Co je, co se děje, mami, co stalo?“ Naše madam si přišla a že prý se jí chtělo na WC. Zdržela se hraním s nějakým psem.
Mě málem trefil šlak, manžel nám řekl, že s takovýma potřeštěnýma ženskýma už nikdy nikam nepojede, a bude raději sedět 3 dny na rybách. Ale nejdůležitější je, že se dcera našla, a sama.

Mirsimun

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

______________________________

Napínavé jako v akčním filmu :) No, hlavně, že to dobře dopadlo a dcera se našla. Dnes člověk nikdy neví. Samé únosy…
Děkuji, že jste napsala a pozdravujte dcerku i manžela (a i tu druhou dcerku)
Saša

Téma dnešního dne: Co cenného jste kdy ztratila na dovolené?

  • Jak jste se se ztrátou vyrovnala?
  • Přišla jste na ni až doma, nebo už během dovolené?

Více nápovědní bodů není potřeba, téma je jasné.

Pište na redakční e.mail: redakce@zena-in.cz

Jednu z vás čeká pěkný dárek, který si může vzít na dovolenou, ale neztratit, byla by to škoda: parfém od Avonu / Little gold dress.

parf

Reklama