Hezký den všem,

co se cestování týče, většinou jsem vždy zůstávala věrná Evropě - pouze dvakrát jsem si to protáhla k severní Africe a naprosto překvapivě a docela nedobrovolně mě moji šéfové poslali před devíti lety na cestu dalekou, a to do Malajsie, konkrétně jejího hlavního města Kuala Lumpur. V podstatě jsem se dostala do lehkého deliria po přijetí této jejich informace a opustila jsem jej až žuchnutím koleček letadla o přistávací rampu ve Vídni při mém návratu domů. Nejsem totiž typ, co si užívá cestování sám se sebou, takže pro mě nejhorší, nejnebezpečnější a nejdobrodružnější část celé cesty byl hlavně let samotný. O svém ztracení se na jednom z největších letiští světa v KL jsme zde však už psala. Jak jste možná pochopili vzhledem k mé časté přítomnosti zde, podařilo se mi zase se najít.

Malajsie je země jistě nádherná, plná palem, kokosových ořechů, bílého písku a blankytného moře..

Já z ní ale znám především kancelář firmy, pokoj hotelového pokoje a naštěstí i pár zákoutí hlavního města, slavná dvojčata Petronas Tower (v té době to byl ještě nejvyšší mrakodrap světa) a několik vynikajících restaurací. Pastva pro oči se bohužel nekonala někde na pobřeží, ale spíše v nejrůznějších restauracích. 

Každý den jsme večeřeli v jiném stylu - nejen malajském, ale třeba i thajském a nejlepší co do servisu i chutě byla restaurace indická. Servírování jídla na banánových listech, lití čaje do hrnku z konvičky, která je držena zkušenou rukou o metr výš nebo Gándhí na zdi, to vše na mě udělalo dojem nejen gastronomický. Pusu jsem sice měla přepálenou pikantním kořením, ale vše bylo výborné - až na chipsy z mořských řas - ty už si nevezmu, ani kdyby mi je nabídl samotný papež a taky se příště vyhnu fialovému rosolovitému dezertu ve tvaru i chuti prošlého kaviáru.

Poznala jsem taky pár neskutečně příjemných a vstřícných kolegů a kolegyň nejen z tamní pobočky, ale i z Filipín, Taiwanu a Thajska, kteří se dokonce z mého stále přítomného slovníku učili česky - například věta "Miluji Tě" -v jejich podání zněla " Já láska Ty" :-)

S malou, milou Thajkou jménem Patama jsem byla ubytovaná na pokoji. A ani nám nevadilo že povaha Jihomoravačky a Thajky se poněkud hodně liší ( ona se ozvala, jen když byla na něco tázána, neviděla jsem ji ani jednou zamračenou a ani neběhala chaoticky po chodbách 38. patra hotelu v negližé jako NĚKDO, kdo byl přesvědčen, že to úporné zvonění ve 2 ráno není způsobeno technickou poruchou, ale zřejmým teroristickým útokem či minimálně požárem)
Vše dopadlo výborně, byla jsem jen trochu v šoku :-)

A mimochodem - buďme rádi za naše podnebí. Malajský skleníkový vzduch s 37 stupňovým horkem a přitom šíleně vysokou vlhkostí není nic úžasného pro kardiaky, natož pro naše vlasy či pleť.

Vaše mio

P.S. Bohužel tehdy jsem ještě nevlastnila digi foťák a scanner nemaje, vkládám alespoň 2 ilustrační fota.

beach

obr

Text nebyl redakcí upraven.

Téma na dnešek: Nejdál od domova

Které místo nejdál od domova jste navštívila vy? A jaké to tam bylo? Pište nám do 15:00 hodin na adresu  

redakce@zena-in.cz

Došlé příspěvky budeme v průběhu dneška zveřejňovat a odpoledne vybereme jeden, jehož autorku odměníme citrusovým sprchovým krémem Welleda, dvd Cvičení po porodu a knížkou o vaření.

Reklama