Moje malá... když ses toho letního rána narodila, právě vycházelo slunce. Jeho paprsky jsem do svého nemocničního pokoje bez oken sice neviděla, ale i tak celou místnost - a především moje nitro - prozářilo něco mnohem silnějšího.

Štěstí, neuvěřitelná úleva a hlavně láska. Úplně jiná láska, než jaké byl člověk schopen v předchozí části svého života.

Tvůj táta se v tento okamžik nestyděl za své slzy a já Ti byla vděčná za to, že po celém dnu a  noci usilovné dřiny v pomáhání Ti na svět, jsi na mé tváři vyloudila upřímný úsměv.

Jsi pro mě všechno. Ty i tvůj malý bráška, ale tomu napíšu zvlášť, ať se o tento dopis zase nehašteříte a neroztrhnete moje myšlenky vejpůl.

Těch skoro 6 let uteklo jako voda a já nemůžu uvěřit tomu, že Ty, to moje nedávno malé buclaté mimino půjdeš v září do školy.

Vím, že další roky utečou ještě rychleji a jednou nastane čas, kdy od nás vylétneš i Ty. Ale teď jsi ještě mámina holka a já si moc užívám tu bezednou hloubku a věrnost v tvých hnědočerných očích, tvé ruce, které se naučily vytvořit vanilkové rohlíčky hezčí než umím já a které mi dovedou utřít slzy z tváře - ať už od smíchu nebo od pláče. A tvá ústa, která často vysypou tak neuvěřitelné výmysly, že nevím, zda mi doma roste humorista či génius.

Jsem ráda, že Tě mám.

Tvoje máma  (když budu zlobit, za trest mi můžeš říkat "mio")

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

Sakra, proč mám v ruce ten kapesník???

Pište mi své zážitky a dojmy z narození prvního dítěte, co to pro vás znamenalo, jak jste se cítila, jak vám bylo, kolik vám bylo, jak jste všechno zvládala, nezvládala, jak na to dnes vzpomínáte.

Pište na redakce@zena-in.cz

předmět: První dítě.

Vaše příspěvky budeme zveřejňovat a jedna z vás získá hezkou výhru, sadu čtyř hrnečků. 

hrnečky

Reklama