Dětská víra v cokoliv, hlavně v nadpřirozené bytosti, je zvláště pro dospěláky věcí dost výhodnou.
Počínaje zhruba půlkou listopadu, začnou i ti největší sígři mlátit své mladší sourozence jen občas a jen potají, nejedlíci poctivě dojíždějí k obědu i ten druhý knedlík, do jindy věčně zabordelařeného pokojíčku můžete nyní vstoupit i bez toho, aby se vám kostka z čehokoliv zaryla do paty a vůbec panuje jakoby pohodovější atmosféra.
V některých domácnostech je to vlivem předvánočních příprav - děti jsou omámené z vůní skořicových svíček, rumu či spálených rohlíčků, ale většina těchto malých "věřících" má ve svých nedorostlých hlavičkách už pár týdnů jen postavu Mikuláše s celou jeho partou a posléze tolik slibovaného Ježíška... a sekají dobrotu z ryzí vypočítanosti.
Ani já jsem nebyla jiná. Stačilo jen připomenout tyto osoby a já se činila být dítětem přehodným, co si plně zaslouží obdiv a pochvalu a v neposlední řadě i něco více materiálního..Musím uvést, že nějací čerti mě nechávali naprosto chladnou a klidnou, já jen nechtěla zklamat toho velkého muže s plnovousem a berličkou v ruce.
Zajímavé je, že u nás byl Mikuláš za mého bdění pouze jednou - poté, co jsem naočkována soudružkou učitelkou ze školky (a provázena zesinalým pohledem obou rodičů) zarecitovala tomuto muži v dlouhém plášti dojemnou říkanku ve znění: "Kdyby soudruh Lenin žil, jistě by nás pochválil - jak se všichni rádi máme a rodičům pomáháme" - víckrát k nám již pozván nebyl, i když obsazení se rok od roku měnilo. Od té doby nosil dobroty jen a zásadně na okno do mého pokoje a to jedině v noci, kdy jsem spala.
Moje víra v Mikuláše skončila tuším v 1. třídě, když jsem pronásledována zlými sny nespala až tak tvrdě a vzbudila mě osoba nenápadně se ploužící místností, aby nakonec pod závojem ze záclony cosi šmodrchala na parapetu okna. Nebýt jasného svitu měsíce a natáček na hlavě mé matky, možná bych ještě nějaký ten rok pochybovat mohla, ale po tomto nočním zjevení jsem už měla bohužel naprosto jasno, jak se věci mají.
Odhalení Ježíška na sebe nenechalo dlouho čekat. Třináctou komnatu (pokoj, kde ostatní členové rodiny balili dárky) jsem i přes zákaz otevřela a spatřila mou maminku, kterak usilovně balí do vánočního papíru dětskou minipračku. Otevření dveří mou ručkou jí přivodilo leknutí a silné zaječení a mně pár slziček ze ztracených iluzí. Naštvaně jsem se vrátila do svého pokoje. Děda, co na mě měl dohlédnout, abych do třinácté komnaty nepřilezla, si zapáleně maloval sám a ani si nevšimnul, že jsem mu na těch pár minut záhadně zmizela z klína..
Tímto pro mě na krátký čas skončilo mé přesvědčení, že něco nadpřirozeného existuje. A to do toho osudného dne, kdy ve Studiu Kamarád odvysílali hororovou pohádku s názvem "Jamamba". Jaroslava Adamová, která tuto šílenou čarodějnici hrála, u mě tímto měla na dlouhou dobu utrum. Její strach nahánějící zvolání: "Vyju hlady, vyju hlady, žeru krávy, psy i hady, žeru zvěř a žeru lidi! Kdo mi přijde do drápů, toho rozsápu!" mi přivodilo noční můry a věčně rozsvícenou lampičku při usínání na dlouhá léta. Vím, že jsem nebyla sama, koho tato hnusná ženská strašila nejen ve snech a dokonce pak v jednom čísle Ohníčku vyšla omluva jakéhosi dramaturga České televize, že tuto "pohádku" vůbec odvysílali.
Jamamba se mi naštěstí z mozku časem vytratila, ale slabý stíneček tam ještě zůstal. No nic...je po půlnoci, to vždy vyla hlady nejvíce, ke všemu ten roztaženej sušák na prádlo připomínající zlověstně rozpažený hábit oné čarodějnice na mě v té tmě taky nepůsobí zrovna uklidňujícím dojmem, raději to už zabalím.
Vaše mio :-)
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.
Tak z té říkanky je mi ouzko i teď. Lekla jsem se kolegyně Dany, jak vlezla do dveří redakce. Díky za hezké povídání. Měj krásný den! Míša
A vy ostatní a strašidla? Měli jste své vymyšlené? Nebo naopak nějakou hodnou bytost? Pište od této chvíle na redakce@zena-in.cz. Dnes jsme zavítali do světa dětské fantazie a tam je moc hezky.
Hrajeme o luxusní čisticí emulzi značky Marionnaud.
Nový komentář
Komentáře
Rikina — #19 Jamamba k smíchu??
já ani nevím, zda bych měla odvahu to znovu vidět
Dante Alighieri — #20teď jsem ti dala omylem kladnou karmu, ale to nevadí, protože máš pravdu, tohle v mém okolí hodně rodičů tvrdí svým dětem, když jim chtějí ponechat "Ježíška" a přitom je s sebou musí tahat na vánoční nákupy, kde kupují svým babičkám toaletní mýdla a dědům pěnu na holení.
ToraToraTora — #16 a bylas vůbec NĚKDY hodná??
Mně v tom bratři podporovali (v té víře na Ježíška) - asi se tím ale docela bavili - dokonce mi donesli jakýsi historický mikrofon k magneťáku, že tím se mu můžu dovolat do nebe. A že jsem ho fest využívala!!
vodfon — #17 jo! nebo před vánoci, ať mám klid na pečení
Rikina — #19 Já jsem jednou viděla, jak máma nese dárky do pokoje, a tak jsem si potom nějakou dobu myslela, že část nosí ježíšek a část rodiče.
Jamambu si pamatuju, ale asi už jsem byla na pohádky velká, neb mi přišla k smíchu.
Mikuláš k nám nechodil, tedy coby strašidelná postava. Ukázněně dával nadílku do punčochy na balkon, a osobní přítomnost, natož recitaci, nevyžadoval. Jsem si to vynahradila jako větší dítko na Puškinově památníku, tam jsem recitovala dlouhé náročné básně ruských autorů.
Dávno tomu. Ohledně Ježíška nevím, kdy a jak došlo k odtajnění, patrně tehdy, když jsem zjistila, že dárky pro mladší sestru chystají rodiče, a logicky si odvodila, že to bude stejné i s těmi ostatními.
ToraToraTora — #16 K nám bohužel ježíšek, ani mikuláš nechodil, pocházela jsem z komunisické rodiny.
Ale na svých dětech jsem se konečně vyřádila
mio — #11 Tak to ti závidím
Asi si ty tvé děti, aspoň na vánoce půjčím

V ježíška a mikuláše jsem věřila, ale nikdy jsem nebyla kůli nim hodná. na Mikuláše jsem přestala věřit potom, co jsem si všimla, že vypadá uplně jako soused a pravdu o Ježíškovi mi škodolibě velmi záhy objasnila sestra
Nestyda — #14 a já zas děkuju, žes poslouchala tiše jako myška a nevyrušovala
mio, to je krásný povídání. Výhodou je, že si dovedu představit Tvůj hlas a také přízvuk a celé jsi mi to vlastně přečetla a přečetla jsi to tak krásně, až jsem se na chvilku ocitla v tom Tvém světě. Děkuju
enka1 — #12
- Bohužel v té mé tehdejší školce jsme se učili samé takové propagátorské básně - a i když doma jsem si s mámou pořád zpívala i básnila zcela normální dětské říkanky, ty rudý kraviny prostě v té hlavičce zůstávaly. Potom, v brněnské školce už nebyly takové soudružky a po Leninovi a spol.se slehla zem
Michaela Kudláčková — #4 tak to muselo být peklo..
enka1 — #6 na TTT se teprve chystám, raději si taky zajdu.
vodfon — #8 jj, to já se vyřádím
a v duchu mého příspěvku si včera dcera JEN TAK uklidila pokojíček a začala se vyptávat, kam asi tak letos Ježíšek postaví ten stromek.
Jinak psát včera cokoliv o Jamambě před usnutím, byla ta největší volovina, co jsem mohla udělat. Snad hodinu jsem nemohla usnout a v uších mi zněla ta hnusná říkanka.
Michaela Kudláčková — #3 kuty — #2 Grimmovci i s Erbenem by si po zhlédnutí Jamamby zcela jistě cvrkli do gatí!!
Dante Alighieri — #1 to mi připomíná, když jsem po nastěhování aljašského malamuta k mému tátovi začala hledat jeho kočku, která už se 14 dnů neobjevila. Po mé nadějeplné větě "tak snad se ještě vrátí" - můj otec pronesl: "co by se vrácela, když má tááámhle v rohu za kůlnou hrobeček" - nějak nepostřehl, že zbytek rodiny se mé citlivé duši snaží tento její náhlý konec utajit..
Nádherné a dojemné
Až jsem nostalgicky zamáčkla slzu.
Byly to krásné časy
Ty máš děti v perfektním věku, ty se můžeš vyřádit
Ale mé 25 a 28leté, už na ježíška asi nevěří
Michaela Kudláčková — #3
no jo pan Erben byl mistr morbidit
.
Michaela Kudláčková — #4 v tom případě to nebyl čert ,ale prase chlap
Michaela Kudláčková — #4 Taky dobrý, bléééé.
Dante Alighieri — #1 ..Já čerta odhalila, když mě před barákem poblil.
kuty — #2 ..na to má jenom Erben a jeho krvelačný morbidní modely typu "hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy" fuj dobytek jeden