Je vůbec zdravé pít větší množství minerálek?


Bez vody není života
Lidské tělo se skládá ze dvou třetin z vody. I ta největší krasavice vážící 70 kg je tedy tvořena půl hektolitrem vody!
Malá část tohoto množství je v tělesných tekutinách – míze, krvi, výměšcích a obsahu žaludku a střev. Průměrně tedy předpokládejme  tak 15 litrů. Ostatních cca 30 litrů vody je ve tkáních, v jejích buňkách.

Člověk bez vody nemůže přežít, proto se jeho tělo o vodu hlásí – žízní.
Je velkou chybou, když maminky malých dětí brání svým dětem pít. Často slyším – nenalejvej se, bude jídlo, zase kvůli pití nic nesníš.

Co se vlastně děje s vodou, kterou vypijeme?

Dostane se trávicím traktem až do střev. Tam se k ní přidá voda, vyloučená žlázami ze zažívacího traktu, tj. cca celkem 4-6 litrů za den.
Vše, co se vstřebává z traktu do krevního oběhu, směřuje do jater, kde je regulováno množství krve, a tím vlastně i vody.
Odtud se dostává do malého a velkého oběhu a tkání.
Tělo si vodu pečlivě schraňuje ve svalstvu, plicích, v podkoží a kůži.
Bylo dokonce stanoveno, že člověk potřebuje na kilogram váhy 35 g vody za den.

Nejvhodnější jsou minerální vody.
Ty se ale dělí na dvě zásadní skupiny - stolní a silně mineralizované.
Silně mineralizované vody jsou vhodné pro nemocné a musí se konzultovat s lékařem. Laické rady se naprosto nedoporučují .
Minerálky, které mají obsah pevných částic pod 1 500 mg/l lze používat dlouhodobě i preventivně u dosud zdravých osob.
V balneologii se používá termín „přírodní minerální vody stolní“, které charakterizoval ve své práci Dr. J. Konopáč z Výzkumného ústavu balneologického z Mariánských Lázní takto: "Jsou to vody, které svým chemickým složením, fyzikálními a smyslovými vlastnostmi jsou vhodné pro osvěžující nápoje a které obsahují v 1 litru nejméně 1 g rozpuštěného kysličníku uhličitého a nejvýše 5 g rozpuštěných pevných látek.“

Již staří Keltové před 3 000 lety znali léčebné účinky studených minerálních vod, jak dokládají archeologické nálezy ze Švýcarska. Pitné kúry se někdy nazývají krenoterapie, z řeckého názvu kréne = pramen.

Jaké minerální látky bývají  v minerálních vodách nejčastější?

Na prvním místě hydrokarbonát, vápník, hořčík, lithium. Dvojmocný vápník působí vlastně opačně než zánět – tedy odbourává bobtnání, snížení peristaltiky – tedy proti průjmu a zvýšené vylučování škodlivých látek ledvinami.
Vápník se má vždy vyskytovat s hořčíkem v poměru 2:1.
Hořčík chrání proti srdečním chorobám, je to antistresový prvek. Snižuje obsah cholesterolu v krvi – působí tak proti arterioskleroze.
Lithium
má preventivní účinek proti ucpávání věnčitých tepen.

U minerálek je třeba sledovat hladinu sodíku, protože v naší potravě se ho vyskytuje více, než je zdrávo.
Také slané vody je třeba pít pod dozorem lékaře.

Ještě jsem chtěla dodat, že kysličník uhličitý, který je součástí minerálních vod, je jemně rozptýlen a zlepšuje prokrvení žaludeční sliznice, i staživost žaludečních stěn, zvyšuje vstřebávání látek sliznicí a v neposlední řadě i vylučování vody a minerálů.

Při léčebných kúrách před nebo během jídla – dochází k vyššímu vylučování žaludečních šťáv.
Při podávání nalačno, s větším odstupem od jídla, projde voda až ke dvanácterníku a způsobí jejich útlum .

Tak co, máte právě žízeň, dáte si minerálku?