Jaký druh vody je pro pitný režim nejlepší?
Kohoutkové vodě bych se úplně nevyhýbala, ale balená voda je skvělá například při cestování, když si nejsme jistí zdrojem vody, ze kterého bychom se rádi napili. Ne každý kohoutek může být (třeba při cestování do neznáma) úplně bezpečný.

Jaké má pro člověka výhody pití minerálek?
Jsou bezva v tom, že mohou doplnit minerální látky, jako je například hořčík nebo draslík, a to v dobře využitelné formě. V létě a při sportování je to jednoznačně plus. Když se potíme, ztrácíme nejen vodu, ale právě i minerální látky. Navíc je to oproti kohoutkové vodě chuťové ozvláštnění. Doporučila bych slabě nebo středně mineralizované vody zařadit to každodenního pitného režimu, a to nejen v létě a při sportování.

Je ještě nějaké další plus minerálek?
U minerálních vod je jasně deklarované složení, které se nehne. Máme u nich tedy jistotu, co obsahují. Zdroje kohoutkové vody jsou různé, jejich složení se může měnit. To ale není důvod kohoutkovou vodu zcela zatracovat.

Řada lidí se pravidelného pití minerálek bojí. Proč tomu tak podle vás je?
Dříve se uvádělo, že minerálky zvyšují krevní tlak. Ale když se podíváme na jejich složení, sodíku, který za to někdy může, je v slabě a středně mineralizovaných vodách žalostně málo. Lidé se minerálek bojí zbytečně. Také se uvádělo, že minerálky je potřeba střídat, ale není, protože mineralizace jednotlivých vod není zase tak silná. Samozřejmě záleží na konkrétním druhu.

Jak se minerálky rozlišují?
Podle obsahu rozpuštěných pevných látek - slabě, středně, silně a velmi silně mineralizované. Slabě mineralizovaná je například Dobrá voda, o které lidé často ani nevědí, že je to minerálka. Mezi středně mineralizované, těch je většina, patří třeba Mattoni nebo Korunní. Silně mineralizované jako Hanácká nebo Poděbradka jsou vhodné při velké zátěži v letním období nebo při sportu. Vedle přírodních minerálních vod existují ještě přírodní léčivé vody, často velmi silně mineralizované, např. Mlýnský pramen nebo Vincentka. 

Jak je to s obsahem oxidu uhličitého?
Jsou i neperlivé druhy minerálek. Se sycenými nápoji bych byla opatrnější u někoho, kdo pitný režim moc nedodržuje a převážně pije perlivou vodu. Problém totiž je, že víc zasytí. Stačí menší množství, aby člověk necítil pocit žízně. Nápoje s oxidem uhličitým nejsou dále vhodné pro osoby, které mají nějaké trávicí obtíže či nemocnou trávicí soustavu, ale to už je opět otázka konkrétní diety s ohledem na onemocnění.

Jak jsou na tom děti? Je možné jim dávat pravidelně minerálky?
Vůbec bych se toho nebála. Mnoho dětí navíc sportuje, takže minerální látky také vypotí a tohle je skvělý způsob, jak je okamžitě doplnit.  

Jak je to v létě s chlazenými nápoji?
V létě nás to svádí. Důležité je si uvědomit, že úplně ledové nápoje vhodné nejsou. Mohou způsobovat křeče v žaludku. Je to podobné, jako když na pánvičku kápnete trochu vody. Okamžitě se odpaří a efekt žádný. Tělo využije nejlépe nápoje v teplotě těla. Tím nemyslím, že bychom měli pít nápoje v teplotě 36 stupňů, ale ideálních je asi 16 nebo 17 stupňů.

Doporučení AquaLife Institutu ohledně minerálek:

  • Pro každodenní pití u lidí bez rozlišení věku a zdravotního stavu jsou vhodné slabě a středně mineralizované vody s obsahem rozpuštěných pevných látek do 1000 mg/l – mohou je pít bez omezení jako součást pravidelného pitného režimu.
  • Silně mineralizované vody (obsah rozpuštěných pevných látek 1500–5000 mg/l) jsou vhodné při velké zátěži v namáhavých provozech, v letním období nebo při sportu, kdy je třeba tělu doplnit nejen tekutiny, ale i minerální látky.

Přečtěte si také:

Reklama