Ve vztahu všechno klape. K úplnému štěstí chybí už jen dítě. Možná… Němečtí vědci dělali na toto téma průzkum a my nabízíme několik otázek a odpovědí, které vám mohou pomoci při rozhodování, zda-li užívat života jen ve dvou, nebo si přece jen pořídit potomka.

 

Je to hodně egoistické, když jako pár dítě prostě nechceme?

 

Můžete od okolí často slyšet, že jste sobečtí a jde vám pouze o vaši vlastní seberealizaci. Především, pokud máte dobrou práci a užíváte si volnosti. Ale nikdo si nepořizuje děti proto, aby jim měl kdo vydělávat na důchod.

 

Rodiče mají také egoistické důvody, proč si pořizují děti. Podle vědecké studie jim přijde vzrušující vidět děti vyrůstat, věří, že jim děti zpříjemní stáří. Každý čtvrtý dotazovaný si dokonce myslí, že pokud má člověk děti, nikdy nebude sám.

 

Většinou si ale pořizujeme děti jako zpečetění naší lásky k partnerovi, nebo ne?

 

Naopak. Dítě jako pramen štěstí v partnerském vztahu už není tak časté. Pokud bychom se zaměřili na čísla, potřebuje dnes asi 35 procent žen i mužů dítě k naplnění života. Před deseti lety to bylo ale dvakrát tolik.

 

To, že si pořídíme děti, pokud žijeme v partnerském svazku, se společensky očekává. Někdy tomu prostě příroda nepřeje, a někdy mají partneři zcela jiné životní plány. Je ale na každém z nás, aby se rozhodl sám jaké životní priority zvolí.

 

I přesto se ale v určitém věku nevyvarujeme od okolí otázek, proč nemáme žádné děti, když máme partnera...

 

Bohužel ano. V celosvětovém měřítku každá sedmá žena a každý čtvrtý muž nechce mít děti. Tradiční rodinný model je ale stále ještě v kurzu. Rodina je považována za ideální, když má dvě děti. Obecně ale platí: Proč nemá pár děti, je čistě jejich soukromá věc, a nic do toho nikomu není.

 

A co na častý argument, že teprve děti dávají životu smysl?

 

Zanechat tu potomky, patří k našemu vývoji a společnost to očekává. Nejpozději ve 40 letech to bude pro každého téma k diskusi. Někteří rodiče si zdánlivě myslí, že jsou jejich děti taková jistá banka pro stáří.

 

To se zejména u nás moc říci nedá, protože oproti ostatním Evropanům většina mladých Čechů očekává od svých rodičů finanční pomoc, nebo minimálně pomoc s hlídáním potomků.

 

Čím se zásadně liší bezdětné partnerství oproti tomu s dětmi?

 

Bezdětní partneři kladou podle vědců důraz především na nezávislost a volnost. Každý pár potřebuje něco, co je pro oba důležité. A je jedno, jde-li o bezdětné partnerství nebo o rodiče. Dítě je přitom pouze varianta, a často ne zrovna nejlepší.

 

Podle psychologů se totiž mnohem častěji rozchází páry především kvůli dětem, než kvůli tomu, že jsou bezdětné. Rodiče často spoléhají na to, že je dítě stmelí. Zatímco bezdětné páry na sobě mnohem více pracují, rozvíjejí své společné perspektivy a pečují o své společné zájmy.

 

Ale pokud budu mít dítě, nebudu se moci věnovat ničemu jinému než rodině…

 

Omyl. Také s dětmi existují jiné věci než pleny, kaše nebo plastové hračky. Ze začátku kojenec matku naprosto zaměstná a je to tak také správné. Ale později, po odstavení, člověk se zase může věnovat svým koníčkům a zájmům. Podle psychologů to matce jen prospěje. Děti nepotřebují rodiče, které se kompletně svým dětem obětují. A také aby bylo dítě samostatné, je potřeba ho k tomu odmalička vést.

 

Může rodina, ve které jsme vyrůstali, ovlivnit naše rozhodnutí mít či nemít vlastní dítě?

 

Ano, a to velmi. Především, má-li člověk z dětství negativní zážitky. Lidé jsou často přesvědčeni, že nebudou dobrými rodiči a že chyby, které dělali jejich rodiče, budou předávat dál. V tomto případě, jde přitom velmi často o muže.

 

Pro ženy je nejvíce rozhodující, jestli byla jejich matka šťastná, nebo jestli jim celý život vyprávěla „Hlavně prosím nedělej stejné chyby jako jsem dělala já“. Pokud člověk vyrůstá se sourozencem, je mnohem pravděpodobnější, že si rodinu bude chtít pořídit.

 

Co nám může pomoci v našem rozhodnutí?

 

Představte si, že je vám 70 a probíráte si svůj dosavadní život. Představujete si děti, nebo je pro vás naplňující život pouze ve dvou? Jaké máte s partnerem cíle a je možné je realizovat také s dětmi? Navštěvujte známé, které mají děti. Především si ponechte čas a nedělejte ukvapené názory. Jen velmi  málo lidí dokáže předem říct, že opravdu nechtějí v budoucnosti  žádný přírůstek.

 

Možná bych si s dítětem dala říci, ale přítel zatím o miminku nechce ani slyšet.

 

Klasika. Ale nezoufejte. Podle průzkumů je věta „Možná později“ velmi častá. 43 procent mužů mezi 18 a 39 lety upřednostňuje radši volnost a legraci, než aby drželi v náručí kojence. U mužů je tento počet téměř dvakrát takový než u žen. Strach ze zodpovědnosti je o to větší, čím vyšší vzdělání muž má.

 

Může se to ještě změnit, nebo bývá tento názor definitivní a mám kvůli přání mít dítě vztah raději opustit?

 

Neprobírejte to s partnerem pořád dokola a nechte tuto otázku raději otevřenou. Je dobré si ale stanovit nějakou dobu, po které si o tom znovu promluvíte. Pokud to ale partner neustále odkládá, bude zřejmě na vás, abyste udělala rozhodnutí sama. Pokud vy chcete dítě a partner ho zásadně odmítá, zřejmě názor na věc nezmění a rozchod bude asi to nejlepší řešení.

 

U některých párů to ale vypadá spíš tak, že si dítě pořídí jen jako náplast, protože to ve vztahu začíná skřípat…

 

Přírůstek přinese do každého vztahu novou dynamiku. Může to mít pozitivní vliv, ve vztahu se vše urovná a zlepší. Ale jsou i lidé, kteří si toto řešení slibují právě od dítěte. Často se nenaplní vidina toho, že až přijde dítě na svět, bude všechno úžasné, ve vztahu budeme šťastní, konečně budu moci opustit práci, která mě nebaví a rodiče na mne budou konečně pyšní. Spíš naopak, péče dítě stojí neuvěřitelné množství síly a energie. Dítě je pak trošku jako upír, který vám vaši energii vysává.

 

Proč se u zdánlivě šťastných párů objeví krize často po porodu?

 

Dítě je podle psychologů pro lásku opravdovou zkouškou. Rodiče spolu mluví mnohem méně, než bezdětné páry. Rodiče se také mnohem častěji hádají a mají méně sexu. Podle statistiky se mnoho manželství rozvádí po porodu prvního dítěte. Důležité je ujasnit už před porodem jak si budeme péči o dítě dělit. Muž může například děti pravidelně koupat, nebo s nimi chodit na hřiště a maminka mezi tím vyžehlí nebo dojde nakoupit. V průměru trvá dva až tři roky, než si člověk na nový život zvykne.

 

Je tedy šance že budeme opravdu šťastní jen ve dvou?

 

Děti rozhodně nejsou klíčem ke štěstí. Důležité je být vyrovnaný a obecně se svým životem spokojený.