Jeden z vítězných příspěvků
Velké soutěže o nejlepší dětský příběh.


Byla jsem už pět let rozvedená a právě se slibně rozvíjel můj nový vztah. Z prvního manželství tu byla dcera Kateřina (15 let) a syn Michal (12 let). Můj nový partner jim zcela učaroval, věnoval se nám, dělal s námi výlety, celé večery jsme propovídali nebo hráli hry - prostě všechno, co v prvním manželství s jejich otcem všem chybělo.

Dcera si v březnu usmyslela, že si moc přeje sestřičku. Napsala dokonce dopis Ježíškovi (podotýkám, že byl březen!), prý dostatečně brzy, aby měl dost času sehnat sestřičku pod stromek. No, pár měsíců uběhlo, v srpnu byla svatba a nakonec v prosinci 20. nastal den D. Porodila jsem krásnou zdravou dcerku Janičku.

Na Štědrý den nás propustili z porodnice a já se všem chlubila, jaká jsem dokonalá matka, že plním přání do puntíku. Dcera se na mě kriticky podívala, řekla, ať vychladnu, protože to není moje zásluha, ale její. Bylo to prý tím, že ona konečně začíná, ve svých už skoro šestnácti letech, věřit na Ježíška.

TÉMATA:
DŮM A BYT