Jak bys představil svou hudební tvorbu lidem, kteří ji nikdy neslyšeli?
Skládám si hudbu a texty sám. Většinou je to o životě a ze životních zkušeností a zážitků. Hodně miluju elektronickou kytaru. Mám rád moderní zvuk, ale vždycky chci, aby tam ta kytara alespoň trochu zůstala. Takže bych to shrnul jako takový moderní kytarový pop s náznaky R&B a rapu. Rád občas ve svých skladbách rapuju, protože se tam vejde víc slov.
 
A jak bys představil sám sebe?
Jsem hodně přemýšlivý člověk. Třeba ani moc neposlouchám rádio v autě, protože hodně lítám ve svých myšlenkách. Pak mám hodně nápadů na nové texty. Mám rád klid. Ale na druhou stranu nejsem rád sám. Jsem hodně společenský typ.
 
Letos jsi byl poprvé na Avon pochodu. Jaké to bylo?
Bylo to úžasný. Přišlo tam hrozně moc lidí. Všichni byli hezky naladění a moc příjemná atmosféra. Jediný, co to kazilo, bylo vedro. To bylo hodně krutý! A všechno to znepříjemňovalo. Na konci jsme společně s Martou Jandovou zpívali hymnu, kterou jsem napsal – Nechat vítr vát.


Čím ses u psaní této hymny inspiroval?
My jsme měli rozdělanou melodii. A za pár hodin jsem napsal text. Když vím, o čem to je, tak to jde samo. Tady to mělo být o nějaké naději. Pak mi jede ruka sama. Moje mamka taky měla rakovinu, takže jsem se do toho vcítil, jaký měla zhruba pocity, a pak jsem psal.
 
Jaká byla spolupráce s Martou Jandovou?
Nejdřív jsem si říkal, jak to asi bude ladit. Protože ona je spíše rocková zpěvačka. Pak jsme se sešli u ní, zazpívali jsme si a měl jsem z toho krásný pocit. Marta je fajn.

 


Během svojí kariéry už jsi potkal spousty zajímavých lidí. Kdo tě nejvíc inspiroval?
Třeba Leoš Mareš. Když jsem byl na střední, tak moderoval SuperStar. Učitelka mi říkala, že jsem mu hrozně podobnej. Že když ho vidí v televizi, tak vidí mně. A pak po letech jsme spolu udělali dohromady song. Což pro mne byl velký krok. Je to osobnost a inspiruje mě v mnoha směrech. Pak třeba ještě Lucie Bílá. Ta mi křtila album. Moje mamka ji měla hrozně ráda, a nikdy by mě nenapadlo, že se setkáme při takovéto příležitosti.
 
Čím bys byl, kdybys nebyl zpěvákem?
Já jsem dělal dvě své životní práce. Jedna byla delegát v Turecku a v Egyptě. Takže bych možná dělal delegáta. Anebo jsem provozoval tři roky kemp u vody. Takový vodácký bar pro vodáky, to by mě bavilo.
 
Viděla jsem, že jsi studoval i mediální studia. Takže to byl nějaký omyl?
To vůbec ne. Já jsem chtěl být kreativec v reklamní agentuře. Proto jsem šel na tuhle školu. Pak jsem se dostal do posledního kola v jedné velké firmě. V té době jsem nastupoval na vysokou a mamka razantně řekla, že půjdu na prezenční studium. Že mám na práci dost času. Kdybych šel na dálkové studium, myslela si, že se nebudu učit. Tak jsem tu nabídku pustil. Párkrát jsem toho litoval, že to mohla být zajímavá zkušenost. Ale asi to tak mělo bejt. Třeba bych teď nezpíval.
 
Teď hodně známé osobnosti přispívají na sociálních sítích. Hlavně je populární Instagram. Jak to s nimi máš ty?
Mně hodně jede Facebook. Ale jsem aktivní i na Instagramu. Když tam dávám fotku, dost nad tím přemýšlím. Zabírá mi to docela dost času a nějak extra mě to nebaví. Když tam něco dám, tak chci, aby to stálo za to. Nejsem třeba závislý na nějakým influencesrtví.


Nedávno jste byli natáčet videoklip s youtuberkou Be Hou (Míšou). Proč sis vybral do klipu zrovna ji?
My se známe asi tři roky. Ale jen tak nepřímo. Viděli jsme se na nějaké akci pro Avon. Teď jsem měl letní song a Míša mi přišla hodně zajímavá, protože je Asiatka. A je sympatická. Takže jsem ji spontánně oslovil. Ona říkala, že se do budoucna domluvíme, ale pak se mělo jet natáčet za dva dny. Tak jsem jí psal, jestli má čas tohle léto, pozítří. Že se pojede na jeden den autem do Itálie. Měla už naplánovanou nějakou oslavu, ale nakonec do toho šla. Jeli jsme přes Alpy do Itálie, když jsme viděli nějaké hezké místo, tak jsme natáčeli.
 
Když už máš všeho nad hlavu, plné zuby, co ti pomáhá?
Hrozně rád sleduju filmy, takže si pustím film. Anebo se odtrhnu od sociálních sítí a jdu někam do přírody vypnout. Strašně mě to táhne do přírody. Já moc na město nejsem. Všude je plno lidí a aut. Takže hory, příroda. Nebo když není takové vedro, tak miluju saunu. Rád taky vyrazím s přáteli někam na pokec. Když je zrovna s kým, tak nějaké randíčko nebo kino.
 
Jakou nejlepší radu jsi v životě od někoho dostal?
Já jsem byl takovej, že jsem vždycky chtěl všechno stihnout, všude bejt. Můj táta mi dal vždycky říkal: „Pavlíku, nedá se to stihnout všechno". Tak jsem si uvědomil, že musím trochu zpomalit.
 
Kde tě můžou lidé v nejbližší době vidět? Co chystáš?
Teď je festivalová sezóna, tak jedeme hodně koncerty. Jejich seznam mám uveřejněný na webu pavelcallta.cz. Budeme i na několika velkých festivalech jako je Sázavafest nebo Okoř. Vyvrcholením mojí dosavadní kariéry pak bude zatím největší koncert v mém životě ve Fóru Karlín. Ten bude 7. listopadu. Budu tam křtít desku a měl bych křtít i svojí knihu. Tu budu ale muset ještě dopsat. Aktuálně mám asi tři stránky. Jde o můj autentický deník, který si píšu od 14 let a teď ho přepisuju. Začíná to nějak takhle: „Milý deníčku, už nejsem panic…“.

Foto: Profimedia & Archiv Pavla Callty

Reklama