„Když jsme byli malí, trávili jsme spolu každé prázdniny. Ale tehdy mě samozřejmě nic takového ani nenapadlo. Pak se jeho rodina odstěhovala a my se řadu let neviděli,“ popisuje Bára. Myslela si, že z jejich vztahu zůstane jen pár dětských vzpomínek, ale všechno se změnilo, když se bratranec před několika lety přestěhoval zpět do rodného města.
„Najednou byl zase tady. Začali jsme se vídat na rodinných oslavách, občas si napsali nebo zašli na kávu. A já zjistila, že se mi líbí víc, než bych kdy chtěla,“ přiznává.
Zpočátku se snažila své pocity ignorovat. Doufala, že to přejde. Jenže čím víc ho vídala, tím silnější to bylo. „Skoro nikomu se s tím nemůžu svěřit. Bojím se, že by mě lidé odsoudili a on taky. Sama vím, že to není úplně normální, ale lásce prostě neporučíš,“ říká.
Bára se kvůli svému tajemství nedokáže otevřít jiným mužům. „Všichni říkají, že bych už měla mít rodinu, děti a i já to chci, ale prostě to nejde. Každého nového muže srovnávám s ním a nikdo se mu prostě nevyrovná,“ vysvětluje.
Její bratranec o jejích citech samozřejmě nic neví. Bára má sice občas chuť mu to říct, ale ví, že by tím všechno zničila. Nechce rozbít rodinu ani způsobit trapas. „Někdy přemýšlím o tom, že kdybych se odstěhovala, možná by to bylo jednodušší, ale nedovedu si představit, že bych se s ním nevídala. Je to něco, co potřebuju, i když mě to užírá,“ uzavírá Bára.
O vyjádření jsme poprosili psycholožku a mentální koučku Pavlu Köhling:
Bára miluje svého bratrance. Dokonce, jak se svěřuje, už několik let. A tyto city jí komplikují život. Tahle situaci bude dřív nebo později vyžadovat rozuzlení.
Pokud Bára nemá v plánu bratranci své city přiznat, je třeba jít opačným směrem, tedy od emocí, aby ji nesžíraly ještě víc. Dlouhodobé oslabení citů je hlavně o přesměrování pozornosti a změně myšlenkových vzorců. Bára by se neměla za svoje city odsuzovat, ale přijmout je. Emoce se objevují přirozeně, avšak nemusí určovat chování. Pokud chce, aby se city k bratranci zmenšily, mohly by pomoci různé mentální techniky přesměrování myšlenek. Jakmile na bratrance zase bude myslet, dát stop své hlavě a koncentrovat se na jinou aktivitu. Třeba na hudbu nebo sport. A zaměřit se celkově na jiné vztahy a cíle. Aktivně poznávat nové lidi. Čím víc sociálních vazeb si Bára vytvoří, tím menší bude intenzita jednoho vztahu. Měla by si najít nějaké osobní naplnění, pracovní nebo volnočasové. Chce to také nastavit si jasné hranice. Pokud se spolu vídají často, snažit se předejít a vyhnout se situacím, které by mohly působit intimně. Někdy pomáhá psát si deník, doslova se “vypsat” ze svých myšlenek. A také odstup geografický, tedy odstěhování, by mohl být jednou z variant.
Teoretické rady jsou jednoduché, to jak jí půjdou v běžném životě zrealizovat, je věc druhá. Pokud je trápení moc velké a Bára se na to všechno cítí opravdu sama, radila bych, zajít za odborníkem. Tomu se Bára může bez obav „svěřit a vypovídat” a společně najdou postupně ty správné strategie, jak se s tím vším dobře vypořádat.
 Současně pomáhá v rámci koučingu s posilováním mentálního zdraví a osobnostním rozvojem dětem i dospělým. Vystudovala psychologii na Masarykově Univerzitě v Brně. Při práci se svými klienty využívá metod rodinné terapie, vychází ze systemického a narativního přístupu a uplatňuje také principy case managementu. |
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Zas az tak nic hrozneho se nedeje.Ja jsem z male vesnice a znam dva pary kde se vzali bratranec a sestrenice.Oba pary mely zdrave deti ted uz i vnoucata.Nema cenu se z toho hroutit,jsou horsi veci na svete a nikomu do toho nic neni.Klidne do toho bezte.
Bára má asi nějakou těžce idealizovanou představu a tu miluje. Patrně není důležité, že je to zrovna bratranec. Ono by jí to komplikovalo život, i kdyby to byl cizí chlap. Velice pochybuji, že by to byl takový klenot, že by se mu nikdo nevyrovnal. Možná by pomohlo, kdyby mu to řekla, on by se upřímně zasmál a vysvětlil jí, že ani minutu na ni nepomyslel jako na ženu jeho života, taková studená sprcha leckdy uvede věci na pravou míru.
Nebo by řekl, že chová stejné city již od svých 14 let a následovalo by to pohádkové "a žili šťastně až do smrti". Kdo ví. Každopádně není zas tak daleko v minulosti doba, kdy se lidi vdávali a ženili v rámci jedné vesnice několik generací, takže vlastně byli všichni příbuzní. A nic, bralo se to úplně normálně, takže když Bára otevře pusu a pánovi se vyzná ze svých citů, nebude to nic proti ničemu.
Je jí 35.
Bratranec se přestěhoval před několika lety - kolik je několik let??? Podle mě cca 5. Takže slečna neměla do třiceti žádnej vztah, čekala v bačkůrkách na návrat někoho, koho se rozhodla (kdy?) milovat.
Probůh, aspoň trochu logiky do zpracovávání témat.
Ta je asi zblblá z telenovel.
Proboha to je pošuk. Každopádně pochybuji, že je zamilovaná. Spíše jde o to, že jde o něco co ví, že nikdy nemůže mít.