Milý Richarde,
přemýšlela jsem, jestli je vůbec vhodné natolik se odkopat, ale budiž. Dnešní téma je totiž jako pro mě stvořené. Miluju staré věci. Nepřemýšlím, jestli mají nějakou velkou finanční hodnotu, jde mi především o jejich minulost, o jejich duši. Proto tak moc ráda procházím různé blešáky, nahlížím do výloh starožitností, lákají mě komisní prodejny a všechno, kde se dá předpokládat, že můžu najít nějaký ten originální kousek.

Nevadí mi hrabat se ve starých věcech, neštítím se jich, nemám ani strach z nějaké nákazy, radost z objevů mi to prostě nedovolí. Nemám žádnou ucelenou sbírku, předměty mé vášně jsou naprosto různorodé a musí mít v sobě něco, co mě chytí za srdce. Myslím, že to souvisí s dětstvím, které zřejmě ovlivňuje všechny z nás.

Možná, že vlastně pořád hledám toho medvídka s jedním okem skleněným a druhým knoflíkovým. Pořád doufám, že někde objevím (a určitě i ráda přeplatím) žlutý hliněný hrníček s obrázkem běžícího chlapečka, ze kterého jsem u babičky pila kakao. Asi hledám něco, co už nikdy mít nemůžu, ale nevzdávám to.

Tak to by byly ty „kamenné obchody", jenže jsou i jiné zdroje!!! Moc dobře si vzpomínám, jak jsme jednou na rodinném výletě objevili v přírodní rezervaci v houští u lomu pánskou aktovku. Byla naditá. Napřed jsme se trošku báli prozkoumat její obsah, ale ležela tam tak vyzývavě a v té době ještě teroristé neřádili, tak jsme neodolali. Očekávali jsme všechno možné, ale to, co v ní bylo, nám doslova vyrazilo dech... bylo tam gypsové sousoší běžících loveckých psů s jelenem v popředí:). V živých barvách.

Jeden pes měl trošku uražený ocásek, ale jinak to bylo opravdu výstavní. A víte, že jsme se s tím uměleckým artefaktem táhli několik kilometrů domů a ještě měli pocit, že neseme poklad? Opravdu, když se to vyčistilo a naleštilo, bylo to jako nové a tenhle kýč jsme měli v obýváku z recese hodně dlouho. Možná ani ne tak pro tu běžící skupinku, ale pro vzpomínku, kde jsme na ni narazili.

Gerda

Milá Gerdo, já věděl, že tu takové čtenářky budou, tak proč se k tomu hrdě nepřihlásit, že ano? Nevidím na tom nic špatného – pokud máte krbovou římsu, kam se gypsové sousoší hodí, že ano. Já si pamatuji, že jsme doma léta měli bustu Palackého. Taky z gypsu a úplně k prdu.:) Nechtěli ho ani ve škole. Nakonec se nějak naťukl či co a zbytek jsme dokonali vzduchovkou. Takže posloužil, chudák stará.:)

Reklama