„Jarda je galantní, vyzrálý, ne jako ta ucha v mém věku. A že je starší? Na nějaké věkové rozdíly nevěřím. Láska je podle mě láska, a když to dvěma lidem klape, tak je jedno, jaký rok narození mají napsaný v občance,“ říká Natálie.

648aed8a23054obrazek.png
Foto: Shutterstock

Ta ovšem po měsíci chození, když šla k Jaroslavovi poprvé na návštěvu a viděla tam vystavenou fotku z jeho studijních let, zjistila, že chodil do třídy s jejím otcem. Jí osobně to nevadí, ale její otec se s tím nemůže vyrovnat a několik měsíců už se svou dcerou nepromluvil.

„Když jsem na fotce uviděla tátu, zeptala jsem se Jardy, proč mi neřekl, že s ním chodil do třídy. Vypadlo z něj, že ho sice podle jména napadlo, že bych mohla být dcerou jeho spolužáka, ale raději se v tom nešťoural, abych si neuvědomila, jak je vlastně starý a neposlala ho k vodě. To pro mě ale nepřipadá v úvahu, protože ho miluju, jediné, co mi kazí radost, je otec, který se mnou od doby, co to zjistil, nemluví,“ popisuje Natálie.

Natáliina matka sice nemá podle své dcery ze vztahu sice taky bůhví jakou radost, ale nevyčítá jí ho, protože chce udržet rodinu pohromadě, a ne ji rozhádat. Svého muže přesvědčuje, ať se přestane zlobit, ale marně.

„Je mi líto, že to tátu tak uráží, ale jestli si mám vybrat mezi ním a Jardou, tak mám jasno. Pokusy o usmíření už jsem vzdala, nebudu se nikoho doprošovat. Samozřejmě mi bude líto, jestli se třeba jednou za Jardu vdám a táta tam nebude, aby mě odvedl k oltáři, ale ničím jsem se neprovinila, pokud teda není hřích být zamilovaný,“ uzavírá.

Zdroj: respondentka Natálie

Čtěte také:

Reklama