Na svou první lásku asi vzpomínáme všichni. Ne každý ji ale prožíval jen ve slastném opojení. Sedmnáctiletá Petra se vám svěřuje se svým trápením a věří, že jí třeba poradíte.

V deváté třídě jsem začla chodit se svým prvním klukem a strašně se do něj zamilovala. Ze začátku byl náš vztah celkem dobrý, jediný problém byl, že jsme se viděli moc často. Chodili jsme spolu do jedné třídy, měli stejný kamarády, takže jsme spolu trávili veškerý volný čas.

Asi po třech měsících se začal měnit, dělal mi žárlivé scény, že se bavím víc s kámošema než s ním, a nakonec to dopadlo tak, že jsme se přestali s ostatníma scházet. Když jsem to chtěla změnit, začal s řečma:,,Kamarády přece nepotřebuješ, ty si najdeš vždycky. Tobě záleží víc na nich než na mně!”.

Protože jsem ho milovala, tak jsem dělala to, co chtěl on. Postupně se stával náš vztah strašně svazující. Neudělala jsem nic bez jeho svolení. Když jsem začala chodit na střední, tak se mě pokaždé ptal, co jsem celý den dělala, jestli jsem ho nepodvedla, a prohlížel mi mobil. Často se na mě kvůli nějaký blbosti naštval a trval na mé omluvě a já se mu vždycky omluvila, i když jsem věděla, že chyba je na jeho straně, protože on by svoji chybu nikdy nepřiznal.

A pak přišla rána, rozešel se se mnou. Nechápala jsem to a nějakou dobu mi trvalo, než jsem se z toho dostala. Začla jsem se opět stýkat se svými starými kamarády. Asi po měsíci a půl jsme se náhodně potkali venku, začli se spolu bavit a druhý den za mnou přišel, že udělal chybu, že se chce ke mně vrátit.Říkala jsem mu, že nevím, jestli to chci a vyčetla mu jeho chování ke mně v našem vztahu. On se mi strašně omlouval, že se změní, že už takovej nikdy nebude. Já mu uvěřila a vrátila se. Asi měsíc byl náš vztah opravdu jiný, ale pak to všechno začlo zase nanovo a po půl roce se se mnou zase rozešel.

A teď je to zase tady, chce to vrátit a slibuje, jak se teď určitě změní. Nevím, jestli mu mám věřit, nechce se mi vracet do omezujícího vztahu, ale na druhé straně ho pořád hrozně miluju i přes jeho chyby.

Reklama